Moje dcera skoro 8let na úrovni dvouletého dítěte chodí každý den do školy. Chodí tam velmi ráda. Co se naučila trochu je sebeobsluha,učí se jemnou a hrubou motoriku. Mají plno aktivit koně,canis,plavání,výlety. Pozornost krátkodobá. Když chytne amok ubližuje sobě a okolí,dokáže dokousat ruce do krve. Řekla jsem paní učitelce jak s ní má dělat ,aby neměla amok a paní učitelka si poradí s ní líp jak já.Nestalo se mi,že by si stěžovaly ,ba naopak ji velmi chválí. Cesta do školy a zpět je horší,občas dělá jak dˇábel!!

PS: My měli obrovské štěstí na přístup paní ředitelky,učitelek a všech,
kteří se mi o dceru ve škole starají a tím mi pomáhají,jsou opravdu super!! A je to obrovská pomoc,máme i školní auto,které děti sváží za poplatek,prostě tak jak by to mělo všude fungovat!!!

za námi taky jezdí domů učitelka ze spec. zš.Je to pro nás tak výhodnější, protože s Kačkou je to taky dost složitý, jednak měla dost dlouho problémy s imunitou, ale hlavně epi je pro nás limitující, někdy potřebuje déle spát, protože když ji probudím, bude unavená a to pro nás znamená na 90% záchvat, a potom mívá záchvaty často v době kdybychom měli odvoz do školy (v naší škole taky fungují svozy, ale je to další výdaj), nebo by měla záchvat během dopoledne tam, pak usíná, takže by se tam jela akorát vyspat. Navíc vidím že jí dělá vyloženě dobře, když má svůj zajetý řád. Jednou za čas změna, že jedeme na nákup, nebo někam na výlet neva, ale třeba 2x za týden to už by problém byl. Nejprve jsme měli z SPC jen doporučení s tím, že až to půjde začneme dojíždět, ale nakonec jsem zjistila, že takhle nám to vyhovuje nejvíc, tak stačilo jen žádost paní ředitelky (která k nám jezdí jednou ze týden, někdy za dva) a změnili jsme to oficiálně na domácí výuku. U nás taky nehrozí, že bychom něco zmeškali, Kačka je mentálně na asi pěti letech a poslední čtyři roky vidíme spíš zhoršování, podle neurologů i klin. psycholožky už to lepší nebude, takže jde vyloženě jen o to aby se stimulovala, ne o výuku. A to zvládám sama. Vím, že takhle jezdí i za holčičkou, která je v podstatě ležící,hluboce ment. retardovaná, takže p. učitelka sama říká, že si spíš povídá s maminkou - prostě aby se formálně dodržel zákon.

Jinak, jak píšeš o rozložení sil, jo s tím nelze než souhlasit. Snahou zvládnout co nejvíc věcí naráz jsem se dopracovala až k psychickým problémům, obezitě a vysokému tlaku. Takže dneska přistupuju k péči o Káťu a rodinu s vědomím, že zdraví a nervy mám jen jedny, nakonec bude mě potřebovat ještě hodně dlouho.