Kvůli lepší přehlednosti a úrovni tohoto webportálu dodržujte prosím tato pravidla.
Vzdělávání dětí s mentálním postižením v inkluzívním prostředí
Na konci února jsem se zúčastnila akce, kterou pořádala Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s. ve spolupráci s Rytmus, o.s. a Společností rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, o.s. - jmenovalo se to: Vzdělávání dětí s mentálním postižením v inkluzívním prostředí a bylo to určeno rodičům dětí s mentálním postižením (dávala jsem na to upoutávku i na tenhle web). Kromě mě ve Vinoři byly ještě minimálně dvě maminky, které chodí sem na www.postiženéděti.cz.
Byl to pro mě opravdu velmi zajímavý víkend - dozvěděla jsem se, co to vlastně integrace a inkluze je, jak by to mělo fungovat, jaké problémy zavádění inkluzivního vzdělávání provázejí. Část programu se věnovala legislativnímu rámci integrace a inkluze - školskému zákonu, právní úpravě asistentů pedagoga a osobních asistentů, hodně důležitá byla i informace o Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, ke které Česká republika letos přistoupila a měla by ji dodržovat. Diskutovalo se o konkrétních problémech účastníků semináře, kteří byli z různých koutů České republiky a měli děti všech věkových kategorií. Zajímavý byl i pohled přítomného osobního asistenta jednoho z dětí. Mě hodně potěšilo zjištění, že když se chce, tak to jde - příklady dobré praxe. Viděli jsme i dva filmy - jeden o integraci v USA - Including Samuel a jeden instruktážní film o integraci dívky s Downovým syndromem (jmenoval se Zmizík bez zmizíku, jako hrad bez hradu). Všechno to doprovázely dlouhé diskuse a vyměňování zkušeností, potěšilo mě, že existují i další lidé, kteří chtějí bořit zavedené konvence a mají plno entuziazmu pro to, aby se naše děti, které mají tu smůlu, že jsou trochu jiné, do společnosti začlěnily. A taky jsem zjistila, že spousta věcí už je vyzkoušených, popsaných a jen já o nich dosud nevěděla. Každopádně jsem si ale uvědomila, že je před námi ještě hodně dlouhá cesta.
Proč to ale píšu - včera jsem ze SPMP dostala jakési shrnutí víkendu a také písemné podklady a prezentace, které jsme ve Vinoře shlédli. Protože si myslím, že řada věcí by mohla být zajímavá a užitečná i pro rodiče dalších "speciálních dětí", vyžádala jsem si od organizátorů souhlas s dalším šířením těhle materiálů. S nadšením souhlasili, takže já tak tímto činím. Třeba to někomu z Vás pomůže.
Nejprve tedy tisková zpráva - další materiály, vč. článku 24 úmluvy OSN, pak budou přílohou tohoto článku:
Seminář Vzdělávání dětí s mentálním postižením v inkluzívním prostředí určený pro rodiče dětí s postižením proběhl 19.-20.2.2010 v Praze Vinoři v bezbariérovém Centru Mariapoli. Organizovaly jej Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s. ve spolupráci s Rytmus, o.s. a Společností rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem.
Seminář se věnoval tématu inkluzívního vzdělávání dětí s mentálním postižením. Jeho hlavním cílem bylo rodičům objasnit součastnou situaci v České republice (současná praxe, školská legislativa), předat vlastní zkušenosti lektorek, které jsou zároveň rodiči dětí s mentálním postižením, umožnit rodičům sdílet své zkušenosti s ostatními rodiči a především dodat jim odvahy a podpořit je ve vzdělávání svých dětí.
Semináře se účastnili jak rodiče, jejichž dítě chodí do běžné školy, tak i rodiče, kteří se teprve rozhodují, jaký typ školy pro své dítě zvolí, tak i rodiče, jejichž děti jsou již dospělé. Seminář probíhal interaktivní formou. Řešily se problémy, se kterými se rodiče v procesu začleňování svých dětí do běžných škol potýkají.
Rodiče identifikovali následující typy problémů:
- negativní postoj odborníků (SPC, pedagogové, ředitelé) k inkluzivnímu vzdělávání
- neochota spolupracovat (škola, pedagogové, ředitelé)
- nedostatečné využití možností individuálního vzdělávacího plánu
- nedostatek financí na asistenta
- neochota upravit učivo dle potřeb dítěte
- obtížné rozhodování, zda dítě dát do běžné školy či do speciální
- sourozenci – zda mají být ve stejné třídě, otázka odpovědnosti za sourozence s postižením
V pracovních skupinách se dále diskutovalo o výhodách a nevýhodách inkluzivního vzdělávání, vytvářely se strategie zvyšování povědomí o inkluzivním vzdělávání a hledaly se způsoby a metody, jak pojmout výuku konkrétních učebních témat ve třídě, kde je integrován žák se speciálními potřebami. Seminář posloužil krom poskytování informací o inkluzivním vzdělávání, také jako prostor pro předávání a sdílení zkušeností . Z diskuzí a pracovních skupin vzešly různé náměty a nápady, které mohou být inspirativní i pro organizující subjekty. Mezi zajímavé nápady patřil určitě způsob osvěty o inkluzivním vzdělávání formou seriálu, jehož hlavní protagonista by měl dítě s postižením, které chodí do běžné základní školy.
Velkým přínosem pro dění na semináři byla účast pedagogických asistentů, kteří rodičům přibližovali, jak může v praxi inkluzivní vzdělávání fungovat.
Součástí semináře bylo i promítání 2 filmů prezentující dobrou praxi inkluzivního vzdělávání u nás i v zahraničí.
Teze semináře:
„Když může inkluze fungovat v rodině, proč by nemohla fungovat ve škole…“
| Příloha | Velikost |
|---|---|
| seminar_Vinor.doc | 183 KB |
| podpora inkluze.ppt | 172 KB |
| vinor.ppt | 609 KB |
| clanek 24.doc | 168.5 KB |
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- 3886x přečteno
What links here
Dnešní oblíbený obsah
Archív článků
- Únor 2008 (4)
- Březen 2008 (2)
- Duben 2008 (6)
- Květen 2008 (1)
- Červen 2008 (1)
- Červenec 2008 (3)
- Říjen 2008 (10)
- Listopad 2008 (10)
- Prosinec 2008 (7)
- Leden 2009 (39)
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »


Komentáře
Anny,
já to pořád nějak nechápu. Mohla bys mi nějak v krátkosti vysvětlit, jaký je rozdíl mezi integrací a inkluzí? Díky.
Tuško taky přesně nevím,
Tuško taky přesně nevím, možná integrace je, že se snažíme dítě zapojit do kolektivu, aby dělalo totéž, co zdravé děti. Inkluze asi znamená, že se respektuje dítě takové jaké je a má individuální plán podle svých potřeb a schopností, ale v prostředí běžných škol mezi zdravými.
Myšlenka inkluze se mi líbí, ale je to zřejmě hudba budoucnosti. Problém bývá už se školkama, protože jich je málo i pro "běžné" děti. A když vidím, že ze škol odcházejí i děti "jen" s lehkou mozkovou dysfunkcí, tak ani nedoufám, že by tam zvládli dítě s MR...
Integrace a inkluze
Zkusím to: Inkluze se často bere jako synonymum pojmu integrace, jinak je ale chápána spíš jako vyšší stupeň integrace. Inkluze je princip, podle kterého by školy měly vytvořit jednotný systém vzdělávání všech žáků dohromady, systém, který dává podporu všem účastníkům, prospěch z něj má nejen handicapovaný jedinec, ale všichni. Inkluze se dá brát jako stav, kdy se člověk s postižením rodí do společnosti, která akceptuje jeho odlišnost, inkluze tak zahrnuje nejen školu, ale i komunitu, zahrnuje všechny studenty, nejen studenty se speciálními vzdělávacími potřebami, vyžaduje spolupráci dětí, rodičů, učitelů i dalších jedinců. Zahrnuje celé školství jako systém, ne pouze některé skupiny žáků. Nejradikálnějším stupněm inkluze je zavedení jednotného školství, ne dělení na běžné školy a speciální školy, samozřejmě se zavedením podpory těch, kteří to potřebují.
Ale jinak si myslím, že když budeme používat integraci a inkluzi jako synonymum, vůbec nic se nestane. Hlavním zájmem je, aby to začalo fungovat.
Na jiné téma
Mne na tomhle semináři zaujala myšlenka, která je vlastně úplně samozřejmá - když naše "speciální" děti budou chodit do běžných tříd se svými vrstevníky, kamarády ze sousedství, ze školky, tak budou navazovat normální běžné kamarádské vztahy. A až tyhle děti vyrostou, tak je i ti jejich spolužáci budou ochotní zaměstnat, protože budou vědět, co od nich mohou čekat, budou je znát, nebudou se jich "bát", nebudou mít problémy s tím jim pomoci. A to je přece ta budoucnost, kterou pro naše děti chceme - aby byli schopni v téhle společnosti nějak důstojně přežít.
Anny, moc hezky se to
Anny, moc hezky se to poslouchá, ale v místě, kde žijeme, to je hudba daleké budoucnosti. Je zde problém integrace do školky, natož pak do školy. Mám s tím, bohužel, osobní špatné zkušenosti.
Netvrdím, že je to
Netvrdím, že je to jednoduché, i my máme problémy dostat Bartoloměje do školky, a to v zásadě do jakékoliv. Na školu zatím raději ani nemyslím. Ale právě na tomhle semináři jsem viděla a zažila, že to jde a pak je to super a stojí za to se o to snažit. Protože nikdo jiný to za nás neudělá, proč taky, pro všechny ostatní je jednodušší poslat dítě do praktické nebo speciální školy a nemuset dělat nic navíc. Ten příklad dobré praxe, který mě tak "dostal", byla jedna škola na Praze 6 na Červeném vrchu, kde jsou integrovány děti s různým postižením, na semináři byli rodiče kluka s Downovým syndromem, jeho otec na té škole učí. Pouštěli nám tam i instruktážní video o integraci dívky s Downovým syndromem, sehnala jsem si ho a budu ho pouštět, kde to půjde...
Ještě k té inkluzi - teorii
Zjistila jsem, že letos vyšla kniha Základy inkluzivní pedagogiky, autor Viktor Lechta a kol. (http://obchod.portal.cz/produkt/zaklady-inkluzivni-pedagogiky/)
Dítě s postižením, narušením a ohrožením ve škole. Vývoj pedagogických oborů, zvláště pak speciální pedagogiky, je v posledních letech ovlivněn postupným přechodem trendu integrace v celosvětový trend inkluze v pedagogickém procesu. Zatímco při integraci šlo o přizpůsobení dítěte s postižením potřebám školy, cílem inkluze je více přizpůsobit edukační prostředí všem dětem. Koncept inkluzivní pedagogiky byl v roce 2006 schválen Valným shromážděním OSN. Kolektiv autorů-odborníků příslušných oborů se v této publikaci věnuje aplikaci tohoto konceptu v podmínkách středoevropského regionu, a to nejen z hlediska speciálních východisek, ale hlavně z dlouhodobého hlediska. Prof. PhDr. Viktor Lechta, Ph.D., je slovenský logoped a speciální pedagog, autor řady článků a publikací z oblasti speciální pedagogiky a logopedie. Kolektiv autorů tvoří odborníci z ČR, Slovenska, Německa a Maďarska.
Vzhledem k tomu, že knížka stojí přes 600 Kč, tak asi počkám a půjčím si ji časem v knihovně (ostatně na tu inkluzi zas tak nespěcháme:-) - na stránkách Portálu je ale každopádně na ukázku jedna kapitola, která se právě věnuje vymezení pojmu inkluze: http://obchod.portal.cz/ukazka/zaklady-inkluzivni-pedagogiky/30103/
úmluva osn
Anny děkuju moc za velice zajímavý článek, že jsi pro nás, co jsme na tom semináři nemohli být informace napsala sem.
Mně osobně hodně zaujala ta úmluva OSN, kterou jsi dala jako přílohu a o které píšeš, že se náš stát k této úmluvě připojil. Pak opravdu nechápu, proč jsou takové problémy s integrací dětí? Proč se prakticky neděje nějaká změna, která by zajistila, že se tyhle věci také promítnou do praxe.
Aktúálně je to přeci tak, že postižení je při integraci do vzdělávacího zařízení opravdu handicapem a to především proto, že se musí snižovat počet žáků ve třídě.
Informovanost
Já si myslím, že jediná cesta je informovanost a tlak ze strany rodičů. Pokud totiž rodiče nebudou vědět, na co mají právo, tak je ani nenapadne to žádat. A odborníci jim tu možnost ani nenabídnou, protože to pro ně znamená práci navíc. Příklad - včera mi psala kamarádka Blanka: "Předevčírem jsem potkala maminku s chlapečkem(6 let) na vozíčku s DMO, chodí do MŠ do Jedličkárny, v září tam nastupuje do ZŠ, přitom mluví, je bez plínek a ani nezkoušela dát ho do běžné MŠ." Takovouhle maminku všichni snadno přesvědčí, že škola při Jedličkárně je to nejlepší, vždyť je to tam takové pěkné a bezbariérové. Maminku ani nenapadne, že by mohla dát kluka do normální školky, kde by se toho od ostatních dětí naučil víc. A přitom už teď je ve školském zákoně, že o způsobu vzdělávání rozhodují rodiče a že spádová škola (teď mluvím o základce) je povinná dítě při zápisu vzít - viz školský zákon:
Zákonný zástupce je povinen přihlásit dítě zápisem k povinné školní docházce, a to v době od 15. 1. do 15. 2. kalendářního roku, v němž má dítě zahájit povinnou školní docházku (§ 36 odst. 4 školského zákona). Zákonný zástupce má možnost vybrat si školu podle svého uvážení, žák má však právo být přijat do "spádové školy", tzn. školy v místě bydliště (§ 36 odst. 5 školského zákona).
Pokud ředitel školy nezařadí žáka se zdravotním postižením, který má povinnost plnit školní docházku, do některé z forem speciálního vzdělávání (např. vzhledem ke kapacitě školy), oznámí tuto skutečnost zákonnému zástupci žáka, krajskému úřadu a obci, v níž má žák trvalý pobyt. Toto oznámení je podkladem pro odbor školství příslušného krajského úřadu, který je na základě § 181 školského zákona povinen zajistit podmínky pro vzdělávání dětí, žáků a studentů se zdravotním postižením a zdravotním znevýhodněním.
Jasně, tohle je tak citlivé, že to nelze řešit "na sílu", protože takhle "přesvědčený" ředitel by dokázal udělat rodině i dítěti ze školy peklo. Ale dokud mu prostě do školy nezačnou chodit rodiče se školským zákonem a úmluvou OSN v ruce, tak nemá důvod cokoliv měnit. A upřímně řečeno, kolik ředitelů nebo školských pracovníků o téhle úmluvě kdy slyšelo? A pokud slyšelo, tak ji považuje za dalších z řady těch zákonů, které v Česku máme, protože je chce EU, ale které se přece v praxi nedodržují...
Jinak link na to, jak by to mělo vypadat: http://www.portal.gov.cz/wps/portal/_s.155/708?POSTUP_ID=81&PRVEK_ID=325
Vidím to trochu jinak
Tak zrovna já mám chlapečka na vozíku, který vidí, slyší, mluví, nemá potíže s WC, umí s počítačem atd., přesto jsem jej dala do školy do Jedle a jsem stále moc ráda, že tam chodí. Mé důvody: Martinovi je přeci jen hůře rozumět, je pomalý, snadněji se unaví, potřebuje kromě výuky také pravidelnou péči logopeda, ergoterapeuta, fyzioterapeuta. Má blbou epilepsii a v Jedli je neustále přítomen lékař. No a ještě jeden důvod: Martin chodil do "běžné" školky, byla skvělá, měl výbornou osobní asistentku, ale každou chvíli přišel ze školky smutný, že "děti ve škole tancovaly a já ne...". A i v Jedli má přeci kamarády, od kterých se může hodně naučit, a jeho kamarádi se zase můžou něco naučit od Martina. Martin toho ve 2.třídě umí méně než starší dcera, když byla v jeho věku, ale rozhodně to není školou, ale jeho nemocí.
Úmluva, inkluze apod.
Žlababo, myslím, že jsi hlavní problém vystihla v poslední větě. Přijetí úmluvy se sešlo s tím, že 1. školky a nižší ročníky ZŠ momentálně praskají ve švech (krátkodobá vyšší porodnost) a s 2. hospodářskou krizí. Ale ani jedno není omluva a důvod ke složení rukou do klína. Projektů na podporu inkluze bylo podpořeno hodně a to nejen ve školách a vzdělávacích institucích. Např. i v Mahenově knihovně budou programy a budou se dělat změny, aby se vyšlo vstříc handikepovaným dětem.
Finanční prostředky z těchto projektů by mohly na některých místech zlepšit např. poučenost učitelů, vzdělávání a financování asistentů.
Centra na podporu inkluzivního vzdělávání vznikla proto, aby v inkluzivních snahách školám pomohla. Představuju si to možná jako Hurvajs válku, ale jako rodič bych asi učinila toto: milá školko (školo), mám takového dítě a byla bych moc ráda, kdyby mohlo chodit do vaší školky (školy). Tady vznikl projekt, který podporuje inkluzi a ten je na to, aby vám pomohl se vším, co je třeba. Kontakt na oblastního koordinátora je tento. Myslím, že o tom školky a školy zatím vůbec nevědí. Takže zase musí "tlačit na pilu" rodiče.
http://www.strediskasim.cz/
ad školky
S těmi školkami je problém, že tam to až tak neplatí, tam mají ředitelé povinnost přijmout pouze předškoláka, ostatní mohou v klidu odpálkovat tím, že nemají kapacitu. A co se týče evropských peněz na inkluzi, tak ty jsou určené jen pro základní školy, termín pro vyčerpání je konec roku 2012. Tím pádem třeba my máme smůlu - dítě do školky dostaneme jen po vyčerpávajícím boji a až půjde do školy, už zase prachy nebudou. Já ale doufám, že se za ty peníze, které by na tento účel měly do škol přitéci, udělají nějaká systémová opatření, ze kterých budou profitovat děti s postižením i po ukončení projektů...
Jinak s tebou souhlasím, je to na rodičích, kteří budou prosazovat svá práva navzdory překážkám v okolí.
Integrace ze třetí strany ....
Nejsem ani matkou postiženého dítěte, ani ředitelkou školky či školy.
Jsem matkou zdravého prcka, kterému jsem vybírala školu - šli jsme k zápisu. V jedné škole, kde jsem byla předtím na "čumendu" na den otevřených dveří, mně překvapilo, když jsem uviděla, že jeden ze žáčků tam měl asistenta (nevím jakého - jestli osobního, nebo pedagogického - ale to je teď jedno).
Přiznám se, že mně to potěšilo, protože se snažím svým dětem vysvětlovat, že v naší společnosti jsou i lidé nevidomí, vozíčkáři nebo jinak nemocní (postižení), kterým je třeba trochu pomoci, aby se mohli třeba aspoň trošku zapojit do činností a aktivit běžných pro zdravé. (Třeba zrovna dnes jsme pomáhali nastoupit jedné nevidomé slečně do tramvaje).
A pak se setkám s názorem jednoho tatínka od zdravého dítěte, které chodí do zmiňované školy. Vypadlo z něj něco v tom smylsu, že: na co je ta asistence dobrá - vždyť ten kluk není nemocnej, ale je to jen nevychovanej fracek. A kdo prej to vlastně posoudí, že potřebuje asistenci. A .....
Chvilku jsme na toto téma diskutovali. A bylo vidět, že o tom předtím nikdy nepřemýšlel z jiné stránky.
Takže můj názor ze třetí strany - bojujte - a učte dospělé i děti respektovat odlišnosti. Možná, že tu aktuální bitvu vás rodičů postižených dětí dnes nevyhrajete - ale snad se vám tím podaří ovlivnit myšlení lidí tak, aby to usnadnilo život dalším generacím začarovaných. Protože i přes pokroky moderní vědy, techniky a medicíny se začarované děti rodit asi nepřestanou.
Úplně dopodrobna to nevím...
...ale v nějakém dokumentu jsem četla, že jsou programy na podporu inkluzivního vzdělávání určeny i pro MŠ pedagogy (zkusím to najít...).
Ano, projekty budou podpořeny do 2012 (či do 2013 - podle toho, kdy byly zahájeny), ale to, co je nyní podpořeno a rozjeto z operačních programů, by mělo potom fungovat dál po dobu alespoň dalších 5 let. Takhle jsou ty projekty definovány a pro podpořené instituce je to závazné. Jinak budou část (nebo celou dotaci vracet). Tolik teorie...
Moc si ale neumím představit, z čeho se to bude platit pak...
Hodně "inkluzívních projektů" je z OPVK (Operační program vzdělávání pro konkurenceschopnost).
Pochopitelně je zatím na dobré vůli konkrétní školy, zda se k inkluzivním snahám bude chtít připojit. Povinné (uzákoněné) to není. Ale myslím, že by rodiče měli mít pro svoje originální děti na výběr. Někdy musí dítě do speciální internátní školy daleko od domova, přestože by s pomocí zvládalo do školy, kterou má kousek od domova.
Je jasné, že inkluze není a nikdy nebude vhodným řešením pro každé dítě.
Integrace
Žlababo na to by asi musel být zákon, který by integraci školám nařídil. V praxi to asi není tak snadné... Zatím je to na dobrovolnosti a já si bláhová myslela, že je to samozřejmost.
Nic není samozřejmostí, pokud to není uzákoněné,
zákony dávají ředitelům volnou ruku, o hodně věcech rozhoduje ředitel školy, nejen o přijetí žáka do školy, ale taky zda mu dovolí být v družině, je pouze na rozhodnutí ředitele, zda povolí opakování ročníku a těžce postiženému dítěti tak prodloužení školní docházky a pod.
Někteří ředitelé tuto volnost využívají ve prospěch žáka, ale povícero je těch, co jsou jen skvělí euromanažeři, ale zájem dítěte v tom nefiguruje.
Přesto jsou nejlepšími - alespoň z hlediska svých nadřízených (krajské úřady a pod.) Dostávají tituly a to, že vždy vyjdou finančně dobře je nejvíce ceněno.
A tak musí rodiče bojovat a přetvářet myšlení těchto euromanažerů.
Ale já zase hovořím z pozice matky vycházejícího žáka, který byl přijat do školní družiny až po dvou letech žádostí a psaní si s min. školství, bojem s ředitelstvím. Jsem matkou, která by chtěla, aby syn opakoval ročník a tím pádem zůstal ve sladké náruči školství.
Vše je v kompetenci ředitele školy.
Někde to jde a jinde ne a já chci, aby to šlo tam, kde to dosud nejde.
Seminář o inkluzivním vzdělávání v Brně
Pro všechny, které zajímá problematika integrace a inkluze, se stejný seminář koná i v Brně - viz samostatný příspěvek.
http://www.postizenedeti.cz/content/seminar-o-inkluzivnim-vzdelavani-v-b...
Velmi doporučuji - je zdarma (ubytování, strava), hlídání dětí je zajištěno, bylo to pro mě velmi podnětné, mohla jsem si upřesnit řadu svých názorů a představ na tuhle problematiku. Takže pokud se Vám to hodí a nemáte to daleko, doporučuji vyrazit.
Inkluze
Jen by mě ještě zajímalo, jestli je inkluzivní vzdělávání ve škole nějak omezeno, protože jsem někde slyšela, že dítě s mentálním postižením musí mít IQ aspoň 70, aby mohlo být integrované. Což by se nás netýkalo a tudíž je běžná škola pro nás pasé.
Myslím, že ne
To si teda myslím, že určitě neplatí, to bych tipovala na nějakou "zasvěcenou" odpověď ředitele školy, který se chce inkluzi vyhnout. Rozhodně žádné číslo týkající se IQ v zákoně není. Ale přepošlu ten dotaz na Středisko podpory inkluze: http://www.rytmus.org/rytmus/index.php?p=kontakty&id=47
Myslím Anny,že se tím spousta odborníků bohužel řídí...
zrovna včera jsem brouzdala po netu a zarazila úplně stejná informace,jako Míšu...(i když je to podané jako informace "doporučující"),...mrkni na to Anny
http://apla-sc.info/article/legislativa
V dolní polovině stránky jsou rozepsané jednotlivé odstavce -
Jaký je význam SPC pro jednání s Úřady,se školkou/školou,lékaři.
Co mohou rodiče požadovat.
Význam IVP(v rodiném + školním prostředí).
Odklad školní docházky.
Kdy je možná integrace(a její způsoby).
Je to sice psané na stránkách Apla Severní Čechy,ale je tam odkaz na všeobecně všechna SPC - pro děti se sluchovým postižením,zrakovým postižením,s poruchami řeči,s mentálním postižením a s kombinovanými vadami.
Takže to je doporučení pro všechny rodiče,kteří mají dítě s jakýmkoliv postižením,pro všechny tady ze Žlababy.
Úplně dole je napsáno v bodech 10 schopností dítěte,které je nutné zvažovat,pokud se rodiče rozhodnou pro integraci dítěte.A jedna z položek je právě IQ vyšší než 80!
Takže ještě o 10 vyšší,než píše Míša :-(
Pokud se tím SPC řídí,tak se nedivím,proč je s integrací/inkluzí dětí s MR takový problém.A jestli si ředitelé školek/škol taková doporučení čtou,...
Nenapadlo mě,že by to mohl být limitující faktor.Taky si myslím,že v zákoně žádné číslo týkající se IQ není.
Dej pak Anny vědět,co ti ze Střediska podpory inkluze odpoví.
Odpověd ze Střediska podpory inkluze
Dobrý den, omlouvám se za opožděnou odpověď. Co se týče Vašeho dotazu - není mi známo, že by existovalo nějaké právně podložené omezení inkluzívního vzdělávání vztahující se k výši IQ. Jiná věc je, jak vhodnost či nevhodnost zařazení dítěte do běžné školy posoudí poradenské zařízení, jehož doporučení k inkluzívnímu vzdělávání je nezbytné. Zákon žádná omezení nestanoví, ale v konkrétních případech záleží vždy na lidech (poradenských pracovnících, učitelích, vedení školy) a jejich ochotě dítě do běžné školy začlenit.
S pozdravem
Iva Uzlová
Jenže to by pak nešlo o
Jenže to by pak nešlo o vzdělávání dětí s mentální retardací, protože např. WikipediE uvádí, že lehká mentální retardace je v rozmezí od 50 do 69 IQ. Takže IQ 70 už není mentální retardace, natož IQ 80.
Anny, mohu se zeptat?
Jak si to propagátoři inkluze představují s dětmi, které opravdu hodně moc "ruší", "narušují vyučování" (křik, zvuky, agrese...), protože jsou třeba těžce mentálně postiženi? I s nimi se (teoreticky) počítá v těchto programech?
Já jako matka bych samozřejmě byla pro všechny tyto snahy právě z důvodů, aby si děti zdravé i se speciálními potřebami na sebe zvykaly a byly tolerantní a braly se jako "samozřejmost" ... jako v rodině.
Jako učitelka si to ale popravdě neumím moc představit. Jde zřejmě i (hlavně) o to, že by se musel změnit celý systém školství, protože 30 žáků a v tom někteří integrovaní s asistenty ... ty bláho, takovej záhul si nedokážu představit ani ve snu. Protože vést by hodinu měla určitě učitelka, asistenti jen asistují, a tudíž by měla zvládat veškeré potřeby, které její žáčci mají.
Speciální pedagogika se kolem učitelů ZŠ a SŠ jen mihla při studiu (a co já pamatuju, bylo to hrozně teoretické, spíš biflování pojmů) - i když je to u mě už nějaký ten pátek, třeba se to mění k lepšímu.
A pak ještě jedna věc. Počítá se s inkluzí i na SŠ? Pokud ano, tak asi jen s tělesně postiženými, ne?
A co potom s dětmi, když ukončí školní docházku na základce? Ve speciální (praktické) škole, v pomocných třídách atd. mají možnost si prodlužovat docházku, někdy co to jde. Kdyby třeba chodily do ZŠ s asistentem, tak jak by to bylo tam?
Zkrátka a dobře. Myšlenka je to skvělá a já se budu snažit ji propagovat a pokud možno aktivně, ale v současném školství je to absolutně nepředstavitelné!!!!!
Jsem velký optimista, ale když u nás na škole mezi mými (některými) kolegy (kteří jsou jinak i celkem fajn) frčí momentálně takové milé oslovení "ty retarde", tak to pak jen lapám po dechu.
Nebo když mí kolegové pohoršeně řeší, že se studenti z "naší budovy" "páří" se studenty a učni z "vedlejší budovy" naší školy, kteří jsou podle nich horší než ti z té "naší budovy" právě proto, že ji sdílejí s učni a jsou tudíž "póvl"!!! No, jak říkám, nemám slov!
ahoj
Tak předně - já jzas tak velký odborník na inkluzi nejsem, myslím ale, že mé zkušenosti poroustou přímo úměrně věku mého syna.
Můj názor je takový, že samozřejmě integrace pro každého není a je na rozhodnutí rodičů, co je pro rodiče nejlepší. Na tom semináři na tohle byla jedna pěkná přednáška - matka, která se angažuje ve Společnosti Downova syndromu a snad i v Rytmu, má dceru s Downovým syndromem. Vyprávěla nám, jak se pokusila o integraci dcery do školy, ale prostě to nefungovalo. Škola moc spolupracovat nechtěla, podcenila se komunikace s ostatními rodiči, prostě nakonec to dopadlo tak, že dcera dojíždí 15 km do speciální školy (snad nějaké soukromé, to už si nevybavuju) a je šťastná, stejně jako rodina (kromě sourozence, kterého to štve a bere to jako "prohru"). A matka nám vyprávěla, jak pro ni bylo těžké se s touhle situací smířit. Ale prostě zájem dítěte je pro ně doma prvořadý - pokud ve speciálce dostane všechnu podporu, líbí se jí tam, těší se, tak prostě nezbývá než integraci dohánět ve volnočasových aktivitách.
Co se týče dětí, které mají nezvladatelné chování, křičí, jsou agresivní - tam asi rodiče sami uznají, že to s běžnou školou nebude lehké/možné. Ale zase - jeden z otců, který funguje na škole, která integrace propaguje (prý skvělá ředitelka, běžná sídlištní škola v Praze 6 na Červeném vrchu), vzpomínal, že tam měli kluka, který ze začátku vůbec nemluvil, resp. jen hýkal. A šlo to. Jinak vím, že třeba v USA jsou tyhle děti integrování aspoň v předmětech, nebo činnostech školy, kdy to jde - takže třeba společně chodí s ostatními dětmi na oběd, jezdí školním autobusem s asistentem, mají předměty typu hudebka či artterapie, ostatní předměty jsou ve stejné škole, ale ve speciálních třídách, podle toho, co potřebují - na některé předměty mají samostatného učitele, na jiné pak je to třeba tři učitelé na 5-6 dětí atd - podle individuálního vzdělávacího plánu.
K tomu samotnému fungování - v těch třídách, kde je integrované dítě, bývá dětí míň. A chce to hodně komunikace a spolupráce. Asistent je učitelova pravá ruka, hodně se zajímá a funguje SPC, rodiče jsou součástí týmu, učitel se vzdělává, ví, že má podporu vedení, že se třeba může jet podívat do jiné školy, kde to funguje. Fakt pěkně to ukazuje ten film Zmizík bez zmizíku, hrad bez hradu, co nám tam pouštěli. Jo a dítě má upravené učivo, tj. že sice jede podle osnov (vzdělávacího programu), ale má učivo redukované, což zákon umožnuje.
Podle té úmluvy OSN se s inkluzí počítá i na SŠ, ale všichni jsme se schodli, že v našich podmínkách je to asi nereálné, resp. výjimečné.
Ještě k tomu IQ (s centra podpory inkluze se zatím neozvali) - napadlo mě, jestli se to speciálně netýká autistických dětí (když je to na stránkách APLY). V té vyhlášce 73/2005 Sb., jsou totiž autisté, těžce a hluboce mentálně postižení + další kategorie zařazené mezi tzv. žáky s těžkým zdravotním postižením. Možná, ale to jen fabuluju, že Apla doporučuje vzhledem k chování a specifikám autistů integraci jen tzv. vysocefunkčním autistům s normální nebo skoro normální inteligencí? Fakt nevím, asi by stálo za to Aplu oslovit.
Víc mě teď nenapadá, ale rozhodně bych tohle téma neuzavírala.
Inkluze
Když dítě s autismem v něčem vyniká nebo je na úrovni vrstevníků nemívá v diagnóze MR, přesto, že v komunikaci a sociálním chování zaostává. Ale i tak bývá integrace obtížná... Takže by mě zajímalo z čeho se u integrace dětí s autismem vychází... Bude to asi hodně individuální.