Na konci února jsem se zúčastnila akce, kterou pořádala Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s. ve spolupráci s Rytmus, o.s. a Společností rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem, o.s. - jmenovalo se to: Vzdělávání dětí s mentálním postižením v inkluzívním prostředí a bylo to určeno rodičům dětí s mentálním postižením (dávala jsem na to upoutávku i na tenhle web). Kromě mě ve Vinoři byly ještě minimálně dvě maminky, které chodí sem na www.postiženéděti.cz.

Byl to pro mě opravdu velmi zajímavý víkend - dozvěděla jsem se, co to vlastně integrace a inkluze je, jak by to mělo fungovat, jaké problémy zavádění inkluzivního vzdělávání provázejí. Část programu se věnovala legislativnímu rámci integrace a inkluze - školskému zákonu, právní úpravě asistentů pedagoga a osobních asistentů, hodně důležitá byla i informace o Úmluvě OSN o právech osob se zdravotním postižením, ke které Česká republika letos přistoupila a měla by ji dodržovat. Diskutovalo se o konkrétních problémech účastníků semináře, kteří byli z různých koutů České republiky a měli děti všech věkových kategorií. Zajímavý byl i pohled přítomného osobního asistenta jednoho z dětí. Mě hodně potěšilo zjištění, že když se chce, tak to jde - příklady dobré praxe. Viděli jsme i dva filmy - jeden o integraci v USA - Including Samuel a jeden instruktážní film o integraci dívky s Downovým syndromem (jmenoval se Zmizík bez zmizíku, jako hrad bez hradu). Všechno to doprovázely dlouhé diskuse a vyměňování zkušeností, potěšilo mě, že existují i další lidé, kteří chtějí bořit zavedené konvence a mají plno entuziazmu pro to, aby se naše děti, které mají tu smůlu, že jsou trochu jiné, do společnosti začlěnily. A taky jsem zjistila, že spousta věcí už je vyzkoušených, popsaných a jen já o nich dosud nevěděla. Každopádně jsem si ale uvědomila, že je před námi ještě hodně dlouhá cesta.
Proč to ale píšu - včera jsem ze SPMP dostala jakési shrnutí víkendu a také písemné podklady a prezentace, které jsme ve Vinoře shlédli. Protože si myslím, že řada věcí by mohla být zajímavá a užitečná i pro rodiče dalších "speciálních dětí", vyžádala jsem si od organizátorů souhlas s dalším šířením těhle materiálů. S nadšením souhlasili, takže já tak tímto činím. Třeba to někomu z Vás pomůže.
Nejprve tedy tisková zpráva - další materiály, vč. článku 24 úmluvy OSN, pak budou přílohou tohoto článku:
 
Seminář Vzdělávání dětí s mentálním  postižením v inkluzívním prostředí určený pro rodiče dětí s postižením proběhl 19.-20.2.2010 v Praze Vinoři v bezbariérovém Centru Mariapoli. Organizovaly jej Společnost pro podporu lidí s mentálním postižením v České republice, o.s. ve spolupráci s Rytmus, o.s. a Společností rodičů a přátel dětí s Downovým syndromem.
  
Seminář se věnoval tématu inkluzívního vzdělávání dětí s mentálním postižením. Jeho hlavním cílem bylo rodičům objasnit součastnou situaci v České republice (současná praxe, školská legislativa), předat vlastní zkušenosti lektorek, které jsou zároveň rodiči dětí s mentálním postižením, umožnit rodičům sdílet své zkušenosti s ostatními rodiči a především dodat jim odvahy a podpořit je ve vzdělávání svých dětí.
 
Semináře se účastnili jak rodiče, jejichž dítě chodí do běžné školy, tak i rodiče, kteří se teprve rozhodují, jaký typ školy pro své dítě zvolí, tak i rodiče, jejichž děti jsou již dospělé. Seminář probíhal interaktivní formou. Řešily se problémy, se kterými se rodiče v procesu začleňování svých dětí do běžných škol potýkají.
Rodiče identifikovali následující typy problémů:
 
-          negativní postoj odborníků (SPC, pedagogové, ředitelé) k inkluzivnímu vzdělávání
-          neochota spolupracovat (škola, pedagogové, ředitelé)
-          nedostatečné využití možností individuálního vzdělávacího plánu
-          nedostatek financí na asistenta
-          neochota upravit učivo dle potřeb dítěte
-          obtížné rozhodování, zda dítě dát do běžné školy či do speciální
-          sourozenci – zda mají být ve stejné třídě, otázka odpovědnosti za sourozence s postižením
 
V pracovních skupinách se dále diskutovalo o výhodách a nevýhodách inkluzivního vzdělávání, vytvářely se strategie zvyšování povědomí o inkluzivním vzdělávání a hledaly se způsoby a metody, jak pojmout výuku konkrétních učebních témat ve třídě, kde je integrován žák se speciálními potřebami. Seminář posloužil krom poskytování informací o inkluzivním vzdělávání, také jako prostor pro předávání a sdílení zkušeností . Z diskuzí a pracovních skupin vzešly různé náměty a nápady, které mohou být inspirativní i pro organizující subjekty. Mezi zajímavé nápady patřil určitě způsob osvěty o inkluzivním vzdělávání formou seriálu, jehož hlavní protagonista by měl dítě s postižením, které chodí do běžné základní školy.
  
Velkým přínosem pro dění na semináři byla účast pedagogických asistentů, kteří rodičům přibližovali, jak může v praxi inkluzivní vzdělávání fungovat.
Součástí semináře bylo i promítání 2 filmů prezentující dobrou praxi inkluzivního vzdělávání u nás i v zahraničí.
 
Teze semináře:
„Když může inkluze fungovat v rodině, proč by nemohla fungovat ve škole…“