Metoda Bobathových nachází své uplatnění především v časné péči o děti postižené dětskou mozkovou obrnou.

Předpoklady pro vývoj řeči u zdravých dětí:
1. Neporušená schopnost vnímání (optické, akustické, taktilně-kinestické). (Těles. postižení – časté smyslové poruchy, omezená možnost uchopit, ohmatat.)
2. Neporušená motorika. (Těles. postižení – omezená pohyblivost, neschopni napřímení – ztíženo poznání a orientace v prostoru.)
3. Psychická připravenost osvojit si řeč. (těles. postižení – mutismus, autismus – nenaváží kontakt, přestože motorická porucha je minimální)

Po narození umí kojenec cíleně zacházet pouze s ústní motorikou. Při krmení je svalstvo úst od narození připravováno a cvičeno zároveň pro mluvní činnost. Jsou to reakce, které dítě vědomě řídí tak, jak potřebuje k uspokojení (nasycení). Uplatňují se tyto orální reakce: hledací, kousací, sací, polykací a dávicí.
Jde opravdu o reakce a ne reflexy, neboť např. při často opakované stimulaci koutku úst nebo rtu bez následné potravy reakce vymizí. Dávení je reflex, nelze ho řídit, při podráždění nastane vždy.
První tři reakce jsou inhibovány ve 2. až 4. měsíci života a jsou nahrazeny aktivním sáním a polykáním. Dávicí reflex nezaniká, ale posouvá se na zadní část jazyka.
Důležitá je jednota ruky a úst. Ústa jsou prvním uchopovacím orgánem, který však svou činnost může provádět pouze společně s rukama. Např. při sání dítě automaticky dává ruce v pěstičky. Je-li stimulací vyvoláno sevření ruky v pěst, objeví se sací pohyby úst a naopak rozevřením pěsti při sání toto ustane.
Je-li ústní motorika postižena, jsou u kojence orální reakce zvýšené (spasticita) nebo snížené (hypotonie). Toto vede k poruchám při přijímání potravy a následně k opožďování vývoje řeči.
Zatímco terapie v oblasti hrubé motoriky se zahajuje co nejdříve, ústní motorika se stává problémem až tehdy, když dítě nemluví a není schopno pozřít tuhou potravu (tj. kolem 2. roku věku). Přitom nejnápadnější projev parézy v kojeneckém věku je právě zde, neboť dítě nedovede sát (jazyk leží na dolním rtu) a nelze kojit. Problém se však obejde tím, že se dítě převede na láhev s velkým otvorem v dudlíky. Potrava je pak vtlačována do jícnu pomocí polykacího reflexu. K tomu není zapotřebí funkce jazyka a čelisti, zde už pracuje peristaltika. My do dítěte, které má zakloněnou hlavu a natažený krk, potravu vlastně lijeme (později i sypeme. Tento patologický vzor příjmu potravy je obtížné odbourat. Je proto nutné trénovat co nejdříve orální funkce, aby dítě nedostávalo potravu nefyziologickým způsobem.
Úkolem terapie Bobathových je vytvářet primární reakce potřebné pro krmení, případně uvolňovat patologické vzory. Základními technikami jsou masáže (prsty, zubní kartáček), navazuje terapie jídlem a pitím.

Regulace napětí orálního svalstva pomocí zubního kartáčku

Cílem cvičení je
Stimulace a aktivizace jazyka
Vyvolat dráždění svalstva úst, které u zdravého dítěte vyvolá cucání prstů

Kartáček musí být kompaktní, aby neodstávaly štětiny do stran. U malých dětí je lépe použít kartáček s málo štětinami, u kojenců jen vatové tyčinky.

Stimulace dásní a svalstva tváří

1. Při zavřené čelisti zavést navlhčený kartáček štětinami nahoru bočně dozadu na horní čelist. Štětiny otočit k dásni a bez tlaku táhnout dopředu. V místě horních jedniček kartáček vyndat ven.
2. Totéž provést na protější straně nahoře.
3. Na dolní čelisti zavést kartáček štětinami dolů bočně dozadu. Otočit na dáseň a opět bez tlaku táhnout dopředu. V místě dolních jedniček vyndat ven.
4. Totéž provést na protější straně dole
Při této stimulaci ústa vždy dělíme horizontálně.

Stimulace patra

Čelist mírně otevřít, kartáčkem zatlačit do středu tvrdého patra a rychle vysunout ven.

Stimulace jazyka

Kartáčkem krátce zatlačit do středu jazyka a rychle vysunout ven.

Toto dráždění orálního svalstva provádíme hlavně před jídlem. Lze opakovat až 10x denně, ale vždy s přestávkou nejméně 1 hodiny.

Čistění zubů
Je důležité po každém jídle, protože postižené dítě nemůže zbytky jídla vyplavit ze zubů slinami s pomocí jazyka, jako to dělá dítě zdravé.
1. Čištění začneme na horní čelisti, kartáček zasuneme bočně a pohybem shora dolů čistíme. Stejně vyčistíme protější stranu nahoře.
2. Zuby dolní čelisti čistíme obdobně, pohyb kartáčku vedeme zdola nahoru. Stejně provedeme protější stranu dole.
3. Vnitřní stranu zubů začneme opět na horní čelisti jako v bodě 1.
4. Zuby dolní čelisti z vnitřní strany jako v bodě 2.
5. Kousací plochy stoliček čistíme vždy nahoře a hned na stejné straně dole.

Mezi jednotlivými úkony vypláchnout kartáček i ústa. Nepoužívá se zubní pasta, neboť způsobuje vyšší tvorbu slin a to není vhodné.

Terapeutické možnosti při příjmu potravy

Stimulace lžičkou

Tuto techniku lze využívat od narození dítěte. Musí se používat zahuštěná potrava (kukuřičným nebo bramborovým škrobem), později kaše.
Lžička musí být uzpůsobena pro ústní dutinu dítěte, aby nešla příliš daleko a nevyvolala dávení. Nesmí být také příliš široká, abychom jazyk netlačili na zuby.
Technika krmení: Lžičkou vytvoříme tlak na jazyk, čímž ho formujeme do tvaru misky. Tento tvar usnadní udržení potravy na jazyku. Vytvořením tlaku jazyk reaguje protitlakem a chce se zvednout. Proto musíme rychle vytáhnout lžičku z úst, a to rovně, aby se nedotkla horního rtu. Rychlým pohybem je potrava stažena vzad.
Dítě musí mít opřenou hlavu – malé dítě pololeže, větší je opřeno o náš loket. Dítě kontrolujeme ve tváři tak, že prostředník a ukazovák drží bradu a jimi zavíráme ústa se současným mírným předkloněním hlavy.
První lžička je nejsilnějším stimulem, dáváme ji do úst bez potravy.
U starších dětí někdy nelze tuto metodu ihned použít, potřebují získat důvěru k terapeutovi. Tehdy je dobré začít nácvikem kousání, kdy zároveň cvičíme boční pohyby jazyka.

Boční pohyby jazyka

Pro pohyb jazyka je nutné svalové napětí, které stimulujeme cizím tělesem v ústech – kouskem tuhé potravy – jazyk se ho snaží sledovat.
Potrava se dá do tváře vedle zubů. Dojde k roztažení a podráždění tváře a potrava je svalstvem tváře tlačena zpět. Přirozeným únikovým chováním je otevřít čelist a vyhnout se tomuto dráždění. Pokud připustíme jen malé otevření úst, dojde ke kousání. Přitom jazyk vykonává důležité boční pohyby.
Je vhodné začít cvičit se známou potravou (brambory, chleba, tužší tavený sýr, čokoláda). Před každým soustem ústa zvlhčit trochou tekutiny.
Pohyby jazyka jsou zprvu nevědomé. Později je dítě schopno i nápodoby pomocí zrakové kontroly a nakonec provést pohyb na pokyn („Dej jazyk za horní zuby“).

Pozn.: Při převádění z kašovité stravy na tuhou nelze do kaš přimíchat tuhé kousky, protože dítě ještě neumí třídit v ústech, je zvyklé rovnou polykat a mohlo by se zakuckat.

Nácvik žvýkání

Rotační pohyb čelisti při žvýkání cvičíme pomocí tzv. žvýkacích pytlíčků (gumových hadiček). Nejvhodnější jsou bavlněné obvazy na prsty, které se dávají pod sádru. Na jednom konci uděláme uzel, který obrátíme dovnitř a naplníme známou stravou (brambory, chleba). Strava je v obalu kompaktní a navlhčením slinami se pacientovi dostává do úst chuť potravy. Zejména pro mentálně retardované pacienty je tento chuťový stimul ke žvýkání důležitý.
Váleček se stravou dáme mezi zuby tak daleko, jak se dostaneme mezi stoličky. Potom se snažíme táhnout ven. Může dojít ke dvěma možnostem.
1) Pacient následuje směr a dolní čelistí pohybuje dopředu
2) Snaha o únik a dolní čelist jde proti směru tahu vzad
Obojí je počátkem rotace. Pokud už pacient ovládá cvičení, lze použít tvrdší kůrku, tvrdý salám, syrovou mrkev.
Rotační pohyb čelisti snožuje tonus, proto je cvičení vhodné u hypertonických pacientů. U hypotonických není efektivní, zde je důležitý trénink kousacích pohybů.

Polykací body

1. Na spodině ústní u kořene jazyka
2. Pod nosem
Polknutí vyvoláme tlakem a současným předklonem hlavy. Používáme jen u pacientů s nízkým nebo žádným napětím – jako pomoc při polykání.

Sání z lahve

Používat kulatý dudlík s více dírkami.

Pití z pohárku

Lze od šesti měsíců. Nejlépe se hodí seříznutý U-tvar s ohnutým okrajem. Zpočátku je vhodné tekutiny zahušťovat (škrob, želatina).
Pohárek dáme mezi rty před zuby, aby pacient mohl polknout jen tolik, kolik může a mohl při tom ještě dýchat.

Pití brčkem

Pacient musí mít dobrý retoretní uzávěr. Vhodné je kratší brčko s malým průměrem, neboť lze snáze sát.

Talíř s uzavřeným okrajem . jídlo se přiklopí na lžíci
Lžíce s individuálním tvarem

Uvolňování napětí orálního a mimického svalstva

Potřebujeme-li uvolnit mluvidla, odbouráme kousací reakci. V místě špičáků na horní čelisti tuto reakci stimulujeme a zároveň bráníme reakci přidržením dolní čelisti. Opakujeme-li několikrát, reakce už nenastane a můžeme s mluvidly pracovat. Obnovuje-li se reakce, opět ji inhibujeme.
Důležité je také uvolnění tonusu v mimice obličeje. Jde o plošné chvění na tváři. Prsty jemně vibrujeme od spánků směrem k ústům až přes rty. Nesmíme tlačit ani táhnout.
Na jazyk lze působit na spodině ústní, kde lehce vibrujeme bříšky ukazováku a prostředníku.

Tonizace svalstva

Poklep tváří miskovitě ohnutými dlaněmi. Jazyk tonizujeme poklepem horní stranou ukazováku a prostředníku pod bradou nebo poklepem na hřbet jazyka.

Zdroj: Učební texty Univerzita Palackého Olomouc