Přihlášení
Konzultace k webu sponzorsky poskytuje specialista na redakční systém Drupal:
Tipy, zprávy
Kdo je nový
Kvůli lepší přehlednosti a úrovni tohoto webportálu dodržujte prosím tato pravidla.
Vojtova metoda není zázračný lék
Vojtovka je výborná rehabilitační metoda. Stojí za to ji vyzkoušet, může dítě postavit na nohy. A nebude to za týden, může to trvat velmi dlouho. A je třeba také počítat s tím, že nepomůže vůbec.
Před pár dny se v diskuzi k jinému článku objevily dvě zajímavé reakce ohledně cvičení Vojtovy metody a zejména toho, zda je Vojtovka opravdu to jediné možné a vhodné řešení psychomotorické retardace u malých dětí. Ráda bych podpořila svým příspěvkem diskuzi k tomuto tématu.
Já sama jsem velkým zastáncem cvičení Vojtovy metody a to proto, že konkrétně mému synovi hodně pomohla. Jsem si jistá, že v rozvoji narušených motorických funkcí mu pomohla právě Vojtovka, protože vždy těsně po cvičení dokázal dělat věci, které mimo tuto dobu nezvládal. Například otevřel ruku, kterou měl jinak tvrdošíjně v pěst, dokázal se udržet na čtyřech, ačkoliv normálně se plazil po břiše. Proto, že vždy po cvičení bylo vidět, že je schopen kvalitnějšího pohybu, jsem si jistá, že za jeho zlepšení vděčíme právě cvičení Vojtovou metodou. ( O tom, jak jsem cvičila s Ríšou si můžete přečíst tady).
Jsou tady ale děti, na které Vojtovka prostě nefunguje. Není jich zřejmě většina, ale jsou takové. Vím, že jsou děti, které při cvičení Vojtovy metody nedělaly pokroky, ale pak při změně rehabilitace pokrok udělaly, tak jako třeba píše Danaue:
.....my chodili se synem cvičit vojtovu metodu od třetího měsíce pro psychomotorickou retardaci. Žádný patologický nález doposud neobjeven, po roce cvičení čtyřikrát denně tří až čtyř cviků nám bylo řečeno, že to prostě nefunguje. Naděje byly pryč a těch slz co proteklo!!!! Syn v roce nechodil, neseděl, nelezl, jen se otáčel na záda a zpět a to s velkými problémy. Od té doby zkoučíme cvičit Bobathovu metodu, je to rozhodně šetrnější a právě svalovou hypotonii už skoro neřešíme. malej má pocit, že si hrajeme a je v pohodě. sice pořád nechodí, ani neleze, ale pomalé zlepšení je, což u vojty nebylo... jen chci říct, že je potřeba vše cvičit tak jak to vyhovuje dítěti a když po vojtovi pláče a mění se v uzlíček nervů jsou i jiné metody.
Anebo jak napsala Olga:
Našemu Vojtovi (je to paradox) Vojtova metoda nejpíš nevyhovovala (také měl hypotonii se zvýšeným tonem DK), takže když jsme před 2. rokem života hledali nové rehabilitační centrum po zrušení toho starého, dostali jsme se až do Vojtova centra na Praze 4 (nevím, jestli ještě funguje, je to už 10 let). Tamnější paní dr. mi řekla, a mluvila mi opravdu z duše, prakticky vyslovila nahlas to, co jsem už delší dobu cítila, že zrovna my jsme Vojtovku cvičit neměli, protože to synovi psychicky ubližovalo. On totiž mezi cvičeními byl skutečně "mimo". Tak jsme přestali a, ať to bylo čímkoli, Vojta začal během snad dvou měsíců lézt v perfektním křížovém vzoru.
Já jsem měla jsem kolem jeho dvou let velkou obavu, zda Ríšovi Vojtovka nějak neničí osobnost. Zda tím, že já jeho matka mu činím čtyřikrát denně něco nepříjemného, při čem tak moc pláče se nemůže podepsat na jeho sebevědomí, zda z něj nebude po tom všem jen uzlíček nervů. Zastánci Vojtovky Vám na tyhle otázky samozřejmě řeknou, že to je hloupost, že nic vážného se jistě nestane. Tehdy jsem odpověď na své otázky sice nenašla, ale rozhodla jsem se ve cvičení vytrvat. Řekla jsem si: "Hlavně aby chodil. Kdyžtak si prostě bude muset v dospělosti zaplatit nějakého dobrého psychoterapeuta, aby to trauma zvládl."
Olga se k tomuto tématu vyjadřuje také:
Taky bych ráda poznamenala, že jsem několikrát zachytila od různých lidí, a to i odborníků, náznaky toho, že Vojtova metoda díky tomu, jak je "agresivní", může u citlivějších dětí vyvolat újmu na psychice. Dokonce jsem jednou nebo dvakrát mluvila s maminkou autíka, která mi říkala, že se jí psycholog ptal, jestli cvičili Vojtovku. Ze zahraničí také vím, že v některých zemích je Vojtova metoda pokládána za nežádoucí. Nejsem její zastánkyní ani odpůrkyní, jen si myslím, že ordinovat tuto metodu paušálně není možné a že opatrnosti nikdy nezbývá. Myslím, že by bylo také dobré vyvolat širší diskusi o její vhodnosti i mezi odborníky. To nebude snadné, protože je zde mnoho zastánců a vlastně je to jedna z mála metod, kterou nemusíte nikde moc hledat a naordinují vám ji, jakmile je nějaký problém s centrální nervovou soustavou.
Nyní si myslím, že bude-li mít matka pocit, že dítěti ubližuje, není to opravdu dobré. Může svou nejistotu přenést na dítě. Jakmile se však matka s cvičením vyrovná, bude pak už všechno v pořádku. Dítě vycítí postoj matky a bude vědět, že: "Je to nepříjemné. Ale všechno je v pořádku."
Také jste Vojtovku cvičili a nepomohla? Napište své zkušenosti do komentářů.
Co si myslíte o vlivu Vojtovky na psychiku dítěte? Napište.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- 8125x přečteno
What links here
Dnešní oblíbený obsah
Archív článků
- Únor 2008 (4)
- Březen 2008 (2)
- Duben 2008 (6)
- Květen 2008 (1)
- Červen 2008 (1)
- Červenec 2008 (3)
- Říjen 2008 (10)
- Listopad 2008 (10)
- Prosinec 2008 (7)
- Leden 2009 (39)
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »
Moje zkušenosti
Já jsem cvičila Vojtovu metodu s oběma dětma. Starší syn má parézu brachiálního plexu, díky Vojtovce perfektně rozcvičenou, nemá žádná omezení a dokud jsem na to neupozornila, ničeho si nevšimla ani rehabilitační sestra. (I když vím, že s růstem hrozí větší riziko skoliozy), S mladší dcerou Vojtovku ještě pořád vlastně cvičím, i když momentálně dáváme pauzu, protže zrovna začíná sama chodit, takže uvidíme, jak bude pokračovat. Syn u cvičení hodně plakal, ale mezi cvičením se sklidnil, malá většinou nebrečí ani u cvičení (jen se snaží vykroutit z polohy), ale je fakt, že ona brečí opravdu jen vzácně.
Kopíruju zde ze stránek RL-Corpus Olomouc kontraindikace ke cvičení Vojtovou metodou.
"10 dní po očkování polio
vysoké dávky kortikoidů
těžké mentální stavy, prvky autismu v projevu dítěte
akutní onemocnění a teplota nad 38°
průjmové onemocnění, zvracení
Epileptické záchvaty nejsou kontraindikací léčby.
Naopak, při aplikace reflexní lokomoce dochází ke snížení jejich frekvence nebo dokonce jejich vymizení. U prokázané epileptické aktivity na EEG nemusí dojít při lečbě RL k manifestaci záchvatů (příklad dětských hemiparéz léčených Vojtovou metodou). "
Protože u dcery se ve zprávách od neurologa zmiňovaly možné autirysy, ptala jsem se na to v Corpusu, odpověď byla, že se to týká až větších dětí. S epi zatím zkušenost nemám (a doufám ani mít nebudu), ale vím, že se nedoporučuje Vojtovka, pokud cvičení záchvaty provokuje. (To mám od neurologa)
Vliv na psychiku - dcera v pauze od cvičení psychicky poskočila. V našem případě si myslím, že to bude tím, že jsem měla více času psychiku rozvíjet, více jsem se na to zaměřila a byla jsem sama míň ve stresu a asi jsem si všímala víc, co dělá a nedělá, takže možná některé věci uměla, jen já jsem si toho nešimla:-o
paréza brachiálního plexu
Dobrý den, píšete že Váš syn má díky Vojtově metodě rozcvičenou parézu brachiálního plexu. Také nyní bojujeme s tímto problémem, cvičíme teprve 6 týdnů, ale malé pokroky jsou již vidět. Máme těžkou parézu horního typu, nejprve jsme s ručičkou skoro nehýbali, teď již hýbeme ramínkem, ale v lokti pořád nic. Chtěla jsem se zeptat, jak jste postupovali vy a jak dlouho jste cvičili. Nás připravují minimálně na rok cvičení. Děkuji za odpověď Dáša
Dášo,
cvičili jsme od 3.dne od porodu do zhruba 1 roku. První pokroky jsme viděli přesně za dva měsíce (bylo to 24.12. na Vánoce, tak se to dobře pamatuje :-). ZA 14 dní jdeme na kontrolu na neurologii (malý má 3,5 roku), tak dám vědět, co nového nám řeknou. Jediné, co je na něm teď vidět, že má pravou lopatku a rameno trochu jinak posatvené, ale ruka je plně funkční. Jinak jsme ještě asi od 4 měsíců dělali plavání. Jinak nic, malý byl docela drak (od 10 měsíců sám procvičuje ruku na prolízačkách), po osmém měsíci jsme už asni necvičili nijak intenzivně.
Teď mě trápí, že malý nechce moc malovat, bude pravák a parézu má právě na pravé ruce, tak nevím, jestli to s tím nesouvisí.
To jste dostali opravdu pěkný
To jste dostali opravdu pěkný dáreček pod stromeček.
Jak zjišťuju jsme opravdu teprve na začátku. Tak to taky snad zvládnem.
Děkuji za odpověď a přeji ať Vám vše dobře dopadne.
Dana - zkušenosti
Dobrý den,
začetla jsem se do Vašich zkušeností a taky se chci podělit.Mám skoro 6-ti letého Káju s parézou na pravé ruce, horní typ. Cvičit jsme začali 4. den v porodnici a 18 měsíců jsme cvičili až 6x denně a ještě jsme v té době stihli 2x Jánské Lázně. Ale už na začátku mě všichni upozorňovali, že cvičit budeme muset tak dlouho, dokud malej poroste, to znamená do cca 18-ti let života. Pokud přestaneme, prý nám hrozí, že ruka zakrní, zdeformuje se atd. A to není ojedinělý názor od jednoho lékaře!!! Takže se snažíme cvičit denně, ale je to čím dál tím těžší. Každý rok jedeme na týden nebo dva do Arpidy v Českých Budějovicích, ale do lázní už asi nepojedeme. Je to hrozná izolace a Kája ten druhý pobyt už ani dobře nesnášel. Na všechno si vzpomněl a zablokoval se hned první den.
Asi do jeho dvou let bych cvičení přirovnala k fyzickému násilí (Vojtovka) a od té doby je to spíš psychický teror a to jak pro něj, tak pro mě. Několikrát denně ho přesvědčovat a přemlouvat a vysvětlovat je prostě občas nad moje síly.Takže se taky hrozně bojím, jestli z něj nevyroste uzlíček nervů...
Ze začátku ručičkou vůbec nehýbal, jen úchop měl vždy v pořádku. Teď ji používá vcelku bez omezení, nedá jí však nad hlavu, nezapaží a ruka je v rameni a v poškozené části mezi ramenem a loktem viditelně tenčí, lopatka se postupem času docela srovnala a vypadá už skoro jako ta na zdravé straně, ale prý se teď Kájovi rozjíždí skolióza. Navíc je Kája přes svůj handicap pravák, takže chodíme na spec.pedagogicku na úpravu grafomotoriky.....Bohužel já jsem si ke cvičení nikdy kladný vztah nevypěstovala, beru to jako povinnost a dokud nemám ten den splněno, jsem celá nesvá (ale přesvědčit ho ke spolupráci občas prostě trvá déla, pokud tedy nechci řvát a přivázat ho na lehátko :-). Když některý den vynecháme, mám pak výčitky svědomí. Jsem překvapená, když si v příspěvkách čtu, že při těžké paréze lékaři slibují cvičení tak cca na rok. Přeju hodně zdraví a pevné nervy holky :-). Dana
Vojtova metoda je opravdu zázračná
Tak jsou Vojtíkovi 4,5 měsíce a můžu říct jenom to, že Vojtova metoda je opravdu zázračná. Cvičíme 4 měsíce a porušená ručička, kterou původně hýbal jen prstíky a částečně v ramínku je již plně pohyblivá. Podle polohových testů na neurologii, je prý už mezi ručičkami nepatrný rozdíl. Jen je ta pravá v trakčních testech slabší, ale aby nebyla.
Naštěstí já to cvičení neberu jako teror a Vojta myslím taky ne. Berem to jako součást našeho života. On je teda skvělý v tom, že docvičí a hned se směje a jakoby to úplně vypustil. Taky u toho máme takový rituál, kdy na něj děláme blbiny a řekla bych, že sice ví, že bude cvičit, ale směje se a raduje, to samé po cvíču.
S celoživotním cvičením počítám, ale pokud to nebude něco jako Vojtovka věřím tomu, že se dá vše udělat zábavnou formou. Jsme sportovní rodina, takže se i těším až budem chodit plavat, jezdit na kole, lyžovat a co si vybere za sport bude trochu na něm, ale ručičku budem muset zohledňovat. A pokud bude nutná Vojtovka, tak se s tím prostě budem muset nějak poprat.
Pro všechny maminky. Vojtovka je opravdu účinná, i když je to někdy náročné stojí to za. Bez cvičení by jsme na tom nikdy nebyli, tak jak jsme na tom teď.
Přeji všem hodně zdravíčka a když ho nemají, Vojtovka je skvělý prostředek k tomu, aby na tom byli líp. Dáša
Vojtova metoda
Já si osobně myslím, že přímo nám ta Vojtova metoda také nevyhovuje, zatím žádné pokroky nevidím a myslím si, že po psychické stránce syn trpí, je potom podrážděný a já také velmi trpím. Zjišťovala jsem i jiné metody, ale každý mi tvrdí, že na svalovou hypotonii je Vojtova metoda nejlepší. Bojím se jen aby neměl psycjické následky.
Vojtovka na hypotonii?
Petro, já slyšela opačný názor, že právě na hypotonii Vojtovka moc nezabírá. Vidím to u svých dvou kluků, kdy Jindřišek udělal po pobytu v léčebně sice pokrok, ale jen malý, zato Ríša s obrnou se opět zlepšil hodně. Tentokrát už tady s Jindrou Vojtovku neděláme, tak jsem zvědavá, zda bude pobyt úspěšnější (cvičíme na balóně a nějaké věci z Bobatha).
Nám nepomohla
Jak jsem již napsala v komentáři u svalové hypotonie, nám Vojtova metoda nepomohla vůbec. Cvičila jsem jí s dcerou od 4 měsíců do 3 let, na začátku i 5x denně. V podstatě jsme nic jiného nedělaly než spánek-jídlo-cvičení-spánek-jídlo-cvičení ... atd.. Dcera vždyky u cvičení hodně plakala, ale i dlouho potom. Pak doslova vysílením ze řevu usnula. Tím že má také nedovyvinutí očního nervu je velmi důležité, aby byla dobře naladěná a vlastně chtěla koukat. Tím koloběhem a věčným vysílením byla první rok doslova nevidomá. A pokrok neudělala v podstatě žádný.
Zkusily jsme i vyměnit terapeuta, protože i přístup k této metodě a styl cvičení se různí. Ale ani tak nedošlo ke zlepšení. Dcera byla i ve 3 letech stále ,,gumídek,,.
Až naprostou změnou cvičení i přístupu začalo pomalounké zlepšování. Pro Elišku je lepší jakýkoliv pohyb hrou (plavání, na míči, Bobath, hipoterapie, perličková koupel, masáže). Prostě nic násilného, jinak se kousne a nevezme si z toho vůbec nic. Prostě každé dítě je jiné a platí na něj něco jiného. Když se zlepšil pohyb, začala se i rozhlížet a tím lépe vidí. Prostě je to všechno v mozku.
Připojím se
k názoru, že pohyb hrou udělá hodně. my skončili s vojtovkou trochu dřív, než nám doporučovali, nudržela jsem ho už, a je fakt, že cvičit 4x denně a zároveň mu dopřávat, co hotolik rozvíjelo a rozvíjí - mat. centrum, babykavárny, hřiště, plavání, dohromady moc nešlo. Čímž ale nechci Vojtu zatracovat, nám částečně pomohl, ale teď už pomáhá nejvíc pobyt mezi dětma a herna plná prolejzaček. :-)
Tiež sme cvičili...
Ahoj Žlababa,
tvoju stránku som našla len včera a dlho do noci som tu potom sedela a čítala a čítala... :-) Aj keď môj syn nie je autista, má niektoré autistické črty a zverejnené príbehy maminiek mi to len potvrdili.
Peťko sa narodil v novembri (listopadu 2004) v 32 tt, s váhou 1,83 kg a 43 cm. Od začiatku dýchal sám, nemal žiadne apnoe pauzy a všetko sa vlastne vyvíjalo celkom dobre, okrem transfúzie krvi (z dôvodu chudokrvnosti) sme vlastne neriešili nič. Od začiatku bol sledovaný v ambulancii pre predčasne narodené deti a odtiaľ nás vysielali na rôzne vyšetrenia - neurologické, očné, ušné a pod.
Hneď pri prvom vyšetrení v neurologickej ambulancii som poprosila neurologičku, aby nás poslala na rehabilitácie. Pretože malý bol mesiac v inkubátore a doma som už mala Internet v tom čase, mala som kopec času preštudovať si, čo všetko ma s predčasne narodeným dieťaťom čaká, na čo sa zamerať a taktiež som sa zapojila na českej Rodine do diskusie Nedonošeňátka. Neurologička bola dosť prekvapená mojou intervenciou za rehabilitáciu, ale ja som bola dosť vydesená všetkými dostupnými informáciami a hlavne tým, že som sa v rôznych článkoch dozvedela, že týmto skoro narodeným deťom hrozí DMO.
Začali sme teda cvičiť Vojtovku, do rehabilitačného centra sme chodili 3 x týždenne s tým, že 2 x týždenne s ním sestrička cvičila Vojtovku a 1 x týždenne sme chodili do bazéna (s priemerom asi 2 metre, bol fakt len pre detičky). Peťko bol dosť hypertonický, ručičky stále zvieral do pästičiek, takisto pri pasení koníčkov ich mal stále v pästičkách, bolo nutné svalstvo uvoľňovať. Takto sme chodili na rehabilitácie až kým nezačal loziť - október (říjen 2005) a v prípade, že by prestal napredovať sme mali prísť znovu.
Asi o mesiac neskôr sa začal stavať na vlastné a robiť prvé kroky, no v decembri (prosinci 2005) nastal zlom a s vývojom začal stagnovať, resp. začal v ňom cúvať. Nielenže prestal robiť kroky, on sa nechcel ani stavať na nožičky, všetko vybavoval lezením. Takže hneď po Novom roku sme navštívili opäť neurologičku, opäť sme začali chodiť na rehabilitácie, kde si sestrička všimla, že Peťko dáva špičky k sebe. Doporučila nám kúpu kvalitných topánok v zdravotných potrebách a myslím, že vďaka tejto jej rade a cvičeniu sa Peťko 23.1.2006 prvýkrát rozbehol sám. (gestačne mal rok aj 3 týždne, takže v norme).
Odjakživa Peťka viac ako plyšáci a panáčikovia zaujímali kolesá, keď sme mali doma bicykel alebo kočík, trval na tom, aby sme ho otočili a on bol schopný aj hodinu vkuse to koleso točiť a točiť... Takisto, keď sa hrá s autami, nesúťaží, ale stavia ich doradu, za sebou, takisto kocky, šróbky, proste všetko, čo sa dá zoradiť, zoraďuje. Má veľmi dobre vyvinutú slovnú zásobu, už v 18 mesiacoch si spieval pesničky so zreteľnými slovami, ale pri rozhovore s nami sa na nás nikdy nepozerá, keď mu povieme: "na mňa sa pozeraj, na mňa sa pozeraj", tak ho akurát tak vytrhneme z myšlienok, čo nám chcel povedať, oči vždy vykrúti tak zvláštne na inú stranu, ale do očí sa nepozrie. Iba vtedy, keď ho nahneváme (niečo mu nedovolíme alebo naňho nakričíme), vtedy sa dokáže pozerať vyčítavo, prenikavo a dlho do našich očí.
Chodí do normálnej materskej školy, ale veľmi zle spolupracuje s kolektívom. Myslela som si, že je to tvrdohlavosť, jeho osobnostná črta a nakoniec, veď znamením je "štír", ale on vôbec v koncentrácii je dosť nestabilný, keď lepíme nálepky do knižky napr., vydrží len chvíľu, musí ho niečo veľmi zaujať, aby pri tom vydržal dostatočne dlho. Väčšinou je to čítanie písmen a číslic. Pozná takmer celú abecedu a všetky čísla do 100, ale čísla číta z nejakého mne nepochopiteľného dôvodu zprava doľava, písmená číta správne. A keď ho opravím, začne sa strašne hnevať a nepripustí, že je to inak ako hovorí on.
Odmalička sme ho naučili na režim, má rád pravidelne sa opakujúce situácie a vie ho vyviesť z miery, ak niečo urobíme inak - napr. namiesto pešo ideme zo škôlky autobusom, ak nejdeme zo škôlky rovno domov a pod.
No, v podstate už teraz mi je jasné, že nejaké problémy nás ešte v živote čakajú, ale na to, že jeho nervová sústava nie je dozretá tak ako by mala byť ma upozornili už v pôrodnici a že sa neskôr môžu prejaviť nejaké s tým súvisiace problémy.
Ďakujem aj ja za tento blog, viem, že sme dopadli ešte moc dobre na to, čo všetko nás ohrozovalo a je mi moc ľúto ostatných maminiek, ktoré takéto šťastie nemali, najmä detí, pretože deti by choré byť nemali. Nijakým spôsobom :-(
Držím všetkým maminkám palce, aby sa detičkám stav zlepšoval a aby museli riešiť čo najmenej problémov.
Myslíme na vás
Erika a Peťko
Pohled do očí
Milá Eriko,
mám sedmiletého Jakuba, teď chodí do první třídy. Má mnoho rysů podobných Vašemu synkovi (včetně problémů v kolektivu - teď řešíme podezření na Aspergerův syndrom - jinak je to ale velice chytrý a po svém způsobu milý kluk). Hlavně mě ale zaujala Vaše poznámka o tom, že Petřík neudrží pohled do očí. My s tímhle těkavým pohledem bojovali od Jakubova roku a asi jsme to podcenili, protože teď se ukázaly problémy při čtení a psaní. Prostě neudrží pohled na řádku, takže pak začne číst nebo psát někde jinde. Paní učitelka má pochopení, ale doporučila neurologické vyšetření - a objednací lhůty jsou samozřejmě velice dlouhé. Takže bych vám možná - zcela laicky - doporučila přeptat se na to co nejdřív, protože náš Jakub se teď možná zbytečně trápí a moří a sám vidí, že mu psaní nejde tak jako ostatním dětem, a to ho dost mrzí.
Markétka
ďakujem za radu, ani ma nenapadlo, že by jeho prejavy mohli mať aj názov nejakej diagnózy. Skúsim sa teda informovať u neurologičky, od troch rokov tam totiž nie je sledovaný, máme prísť len v prípade nejakého podozrenia.
Ďakujem ešte raz
Erika
Není zač
Držím palce, ať se všechno daří. Však oni to ti naši chlapi zvládnou :-) a my s nimi.
Jiný pohled
Pro všechny,co dosud tápou,jestli s dětmi cvičit vojtu nebo jinou míň nepříjemnou metodu tady dávám odkaz na blog jedné slečny,kterou znám z rehabilitačního pobytu v Chlumu u Třeboně.Cvičíme u stejných rehabek,s rozdílem,že já Tomem a ona sama se sebou.Tento odkaz jsem dávala i na diskuzi DMO.Petry-to je ta slečna,jsem se ptala,jestli jí to nevadí,říkla,že bude ráda a když by se někdo na něco chtěl zeptat,tak ať jí klidně napíše:-)
http://jogginka.blog.cz/rubriky/neco-o-vojtovce
Re: Kamila
Ne, určitě mi nevadí, když se na něco zeptají, koukala jsem se na návštěvnost a docela se zvýšila:-D. Jen komentáře žádné nejsou, tak mám trošku strach, jestli to nepíšu moc svým způsobem, myslím tím černý humor, někoho by mohl zarazit. Ale doufám, že se časem nějaké komentáře objeví.A poslala jsem Žlababě ten svůj příběh, tak už jen čekej, a možná se jednoho dne objeví:-).No a nakonec musím říct, že se mi tyhle stránky moc líbí, připadají mi hodně přátelské.A jak si tak čtu ty příběhy, tak si říkám, že na tom vůbec nejsem špatně, právě naopak...Kamilu dojímaly moje články, a já ždímám kapesníky nad těmahle stránkama..přeju všem hodně štěstí, zase se přijdu podívat, ale teď jdu " vojtit"- sama sebe:-)
vojtovka
Dobrý večer,asi se budem řadit taky k těm u kterých vojtovka moc nezabírá.Syn(18 měsíců) má centrální hypotonii,spinu bifidu na C6 a syringomielii na C7 a Th1.Navíc je to těžký kardiak.Po cvičení je totál grogy a efekt v podstatě nulový.Nepoužívá v podstatě levou stranu,jak nohu tak ruku,při vojtovce pravou stranu zvládáme stimulovat v pohodě,reaguje tak jak má.Na levou stranu ani ťuka i kdybych dělala nevím co.Navíc brečí už jen když zahýbáme k rehabilitaci.Rehábka chce zkusit ještě 14 dní cvičení,pokud to bude stejné,tak začnem zvažovat jiné cvičení.
Jana a Jindříšek
Re Dana Čápová
Milá Dano, pokusím se Vám pár věcí vysvětlit, nebo aspoň ulehčit, z vlastní zkušenosti :-)-nevím, jak dlouho Vojtovku cvičíte, ale :Po cvičení je totál grogy a efekt v podstatě nulový-jestliže se Jindříšek pere a pláče, je to celkem pochopitelné, že je grogy-odpor je vyčerpávající,ale většinou-co jsem viděla-se děti nakonec uklidnily..
jak nohu tak ruku,při vojtovce pravou stranu zvládáme stimulovat v pohodě,reaguje tak jak má.Na levou stranu ani ťuka i kdybych dělala nevím co - u mě funguje také jedna strana perfektně, zatímco ta druhá vůbec,nebo ano,ale po dlouhé době.A od toho Vojtovka je, aby si s tím poradila, protože moje rehabka zkouší několik spoušťových zon, než najde tu,která zabírá.Na to Vám řeknu ještě něco, co " vojtovci" vtloukají do hlavy v podstatě všem- nemá se tlačit,stačí se dotýkat, a vytvářet tlak - dráždění-pouze minimální.Vím, že se na to občas v netrpělivosti zapomene,ale je to důležité,anžto pokud tlačíte, tak je pravděpodobné,že Jindra pláče-a možná odporuje-právě z toho důvodu..přeju hodně štěstí :-)
Oprava a omluva
Ne Dano, Jano!Znám rehabku Danu Čápovou,takže jsem se spletla :-(
Ahoj, dceři je 18 let,
Ahoj, dceři je 18 let, cvičili jsme Vojtovku od narození do 1 roku 6krát denně před jídlem.Měla polohovou vadu nožiček a trochu opožděný pohyb.Pomohlo to, dnes má nohy v pořádku.Měla jsem skvělou sestru a doktora,kteří mě podporovali a trpělivé miminko.Kladu si otázku,co to udělá s psychikou dítěte,když se vzbudí,má hlad a máma ji nemůže nakrmit,protože se musí cvičit.Ta základní důvěra u miminek.Ale to by byl vedlejší účinek.Jsem ráda za tuto metodu.Sama na sobě jsem ji vyzkoušela při krátké rehabilitaci.Nebolí,dětěm asi vadí,že s nimi dělame něco,co nechtějí.Dcera je velký inrovert se sociální fobií.Ptala jsem se psychologů na vliv Vojtovky,popřeli to,ale já si myslím,že nějaký vliv to má.Hodně štěstí a radosti přeje všem Dana
Ahojky všem nán teda Vojtovka
Ahojky všem nán teda Vojtovka taky moc nepomohla.Můj syn Ondřej má diagnozu DMO spastická paraparéza.Pravda je,že jsem sním poctivje cvičila do 1 roku.Jenže se žádný výsledek nedostavoval tak mě to přestalo bavit.Kdo ví od té doby co cvíčíme Bobata tak vidim změny.Jenže u nás byl ten problém,že paní doktorka na neurologii zanedbala péči a když jsem jí upozornovala na jisté věci tak to nebrala v potaz a letos v Lednu jsme skončily v nemocnici s epileptickým záchvatem.Jo jo pak jsem mluvila s jednou maminkou v lázních a ta říkalaže dokut u nich nenasadili tu zprávnou lěčbu na epilepsii tak jí malej pořád jen ležel a nic se nedělo.Syn bere léky vlastně od toho ledna a od ledna cvičíme Bobata a jíž v červenci jsem začala vidět pokroky.Zrovna včerá jsme byli na kontrole na neurologii a paní doktorka se sama divila jaký udělal pokroky.Vlastně během toho půl roku mi začal lízt,stavět se u nábytku a když chce tak si sedne prostě paráda.