V dokumentaci mám zapsanou DMO, kvadruparézu – do budoucna prý snad triparézu. Jsem na substituci několika hormonů (léky beru 4x denně), které si mé tělo nedokáže vyrábět, včetně toho růstového, takže každý večer dostávám „piďáro“.

Co se motoriky týče, občas se mi podaří přetočit na obě strany, ale je to fuška. Když už jsem na boku, dostanu se na bříško s přehledem, i když rehábce se to mé pasení koníků stále moc nelíbí. Takže v motorice opět žádný velký pokrok, protože moje tělo nemá ani tucha o diagonálách, na běhání to v následujících letech opravdu nevypadá, maminka pevně věří, že jednou budu alespoň lézt, abych se dostal tam, kam potřebuju a sám chci.

V mentálním vývoji, oproti tomu motorickému, ale dělám velké pokroky. Sice mě pořád zlobí motorika pusy, takže stále nemluvím, ale snažím se komunikovat pomocí obrázků a moc mě to baví. :-. (www.alternativnikomunikace.cz) Komunikačních kartiček už mám spousty, tak jsem ke svým druhým narozeninám dostal program Altík, pomocí kterého se nám je doma podaří snad trochu uspořádat do skupin, vytvořit pořádnou komunikační knížku a trošku jinak s nima pracovat :-). Ale obrázky nemám jen na prohlížení, dokážu přiřadit dva stejné obrázky, poznám holku od kluka, přiřadím správný obrázek ke zpívané písničce atd., a tak mi naši objednali ještě program Pasivní sledování a Méďu a obrázky :-) (http://www.petit-os.cz/Meda_obr.php)
Také neuroložku jsem moc posledně překvapil, když jsem jí na požádání svou lepší ručičkou postupně ukázal, kde mám oko, ucho, nos, čelo, vlásky..., vycenil zuby, otevřel pusu, na požádání jsem zakopal nožkama ( protože ty ukázat nedovedu, když na ně nedosáhnu :-)) a při odchodu jsem poslal pusinku :-)
Když mě máma obléká, tak sice ještě neumím nastavit ruce, ale i tak pomáhám – když se mě zeptáte, kde mám triko, tepláky, ponožky, punčošky – všechno kolem sebe najdu a ukážu, zatím jen očima, ruce moc neposlouchají, ale určitého náznaku, že by ruka chtěla, si už naši všimli :-)

Protože však nic není zadarmo, na všem, co už dokážu, jsem musel tvrdě makat. Třikrát denně cvičíme Vojtovu metodu, na kterou chodíme dvakrát týdně k Hance Čechové. Jednou týdně docházím na rehabilitační plavání do Modřan a jezdím na koni v Toulcově dvoře. Krom toho k nám jezdí zhruba jednou za měsíc Jana Baptie, která mi pomáhá pomocí HANDLE přístupu, a Eva Matejičková s Orofaciální stimulací podle Moralese. Zapomínat nesmím ani na ranou péči a paní Kunovou, která mi podle toho, jak se zlepšuji vždy přiveze nové hračky :-)Vyzkoušeli jsme toho více, ale zmíněné přístupy nám vyhovovaly nejvíce, čili u těch zůstaneme a další nehledáme.

K tomu, abych bez problémů zvládal každý den, mi pomáhají různé kompenzační pomůcky. Na procházky jezdím v kočárku Kimba Spring, na rehabilitace s mamkou běháme s krosničkou Phil Teds a na jídlo mám židličku Leckey. Protože pro mne kvůli komunikaci bude jednou důležité PC, mám doma adaptovanou myš od Petitu, díky které jsem schopný si už nyní třeba přepínat fotky, postavit autíčko, rozhýbat lodičku atd. :-)

Tak toliko shrnutí za uplynulý rok a co plánuju do příštích narozenin? :-) Před prázdninama mne čeká pobyt s ranou péčí, v létě pak Pirátský tábor, týdenní pobyt s Piafou a týden s Hankou Čechovou, paní Klemovou a ostatníma super lidma v Chlumu.
Protože se mi moc líbí muzicírování, mám od září domluvenou muzikoterapii (www.yamahakurzy.cz ) s lektorkou, která má zkušenosti s prcky jako já a hodinu mi trošku přizpůsobí, abych tam mohl být spolu s ostatníma dětma. :-)Jo a od září budu kromě Tedo Baby plavání navštěvovat ještě plavecký bazén pod záštitou BB kontaktu, kde prý mne naučí plavat tím jejich „speciálním“ stylem, který zvládnu i já. Zapomínat nesmím ani na to, že už jsem velkej kluk, čili mě v příštím roce krom jiného čeká taky velký zlom a to zápis do školky!! Trénovat začnu už od nadcházejícího podzimu – každý týden tam máme zhruba na hodinku domluvené sezení ve skupince s dalšíma dětma a jejich rodiči:-)

No, doufám, že to všechno statečně zvládnu, nic nového nás nezaskočí a já budu moc zase za rok napsat, jak jsem šikovný a že jsem udělal nějaký ten pokrok dopředu. :-)

Díky, že jste dočetli až sem a díky kamarádům, dědečkům, babičkám, rehábkám, našim a prostě všem, kteří mě berou takového jaký jsem, dokázali to, že jsem jaký jsem, a že se pořád snaží, abych byl ještě lepší než jsem a hlavně.....mají mě rádi takového, jaký jsem !!!!! :-))