přesto jezdíme, jen postupem času měníme kritéria a rozhodně to u mne není taky tak, že bych si na dovolené lehla na lehátko a slunila se.
Kdysi jsem vyhledávala pouze oplocené objekty s minimem únikových míst, dnes je to již pohodovější, syn je klidnější. Přesto je spousta rizik, kterých jsme si vědomi a mnohdy něco vyloučíme, jindy zkusíme a syn nás mile překvapí, někdy zase nemile.
JIž 12 let připravuji volnočasové aktivity pro autisty a vidím obrovskou obětavost rodičů, kteří se pobytů účastní.
Asistenti? Při autistech? Jsou to většinou mladé slečny, kterým jsou schopny připravit program pro ty méně postižené, ale pro ty více a těžce postižené ne. Dnes je již ani na pobyty neberu. Starali se tak maximálně o zdravé sourozence, nebo ty děti, které dokázaly nějakým způsobem komunikovat, prostě o ty, u kterých měly zpětnou vazbu. Pokud dostaly na starost více postiženého autíka, většinou po chvilce vyhledali rodiče. To chce cit, zkušenost, někdy i věkový rozhled a ne každý na to má.
Asisteti jsou skvělí při osobách s pohybovým problémem, tam cítí i takovou kladnou odezvu své práce.
Ale s těžkým autistou si jen tak někdo (třebas se školama a i proškolený) neví rady a ani nemá zájem s nimi pracovat.
Proto obdivuji aplácké tábory.
Podle mne, kdo u nás v ČR chce s postiženým dítětem cestovat, může. Ať již je to s nějakou neziskovou organizací, nebo zcela samostaně, k nám do ČR, nebo do zahraničí.
Ze svého okolí vím, že hodně neziskových organizací pořádá volnočasové pobyty pro hendikepované, stačí se rozhlédnout. A to je jen dobře, protože každý ten pobyt je určený pro jinou skupinu hendikepovaných, každý si může vybrat, co je mu bližší. ( Zda zvládne autobus, zda vyhovuje jeho dítěti typ pláže, množství osob, zda je to pro ně finančně dostupné, zda dostatečně bezbariérové a pod.)
Častokrát jsou pobyty pro rodiny s dětmi dotované, mnohdy jsou za nízký peníz, na to se ani rodiny s normálně zdravými dětmi nedostanou. Získáváme peníze z různých grantů, fondů, nadací. Najděte si takové, využijte to.

Ale je to stejné jako ve zdravé populaci - ne každý je ochoten za to zaplatit, ne každý je ochoten si na to celý rok spořit, pro mnohé je to velký ústupek od pohodlného života doma. Ne všichni zdraví cestují - i když mohou. Natož rodiny s postiženými dětmi.

Minulý rok jsem se synem účastnila jednoho pobytu organizovaného neziskovkou, kde jsme jeli poddunajskou cyklostezku. 250km za 5 dnů. Jo byli tam vozíčkáři, kteří na handbikách v pohodě zvládali s dopomocí zdravých vše dle mne docela v pohodě, ale byly tam i děti s těžkým mentálním postižením, které rodiče vezli v cyklovozících za sebou, měla tam dívenka těžkou zácpu, byli v nemocnici, ale zkusili to, šli do toho. Tyto děti by to bez svých rodičů nikdy nejely, nikdy s nimi žádný asistent toto nepodnikne.
Ale taky se může stát, že toto nepodnikne ani rodič se svým zdravým dítětem.

Mnoho lidí mi od pobytů ucuklo. Báli se, že to nezvládnou. Ale tak reagují i normální zdraví lidé, také se bojí, že dovolenou nezvládnou, protože je to pro ně absolutní vytržení z reality. Víte kolik takových zdravých lidiček ucukává?

Víte jak si vymýšlí normální zdravá klientela při nákupu zájezdů? Všichni chtějí cestovat nejlépe zdarma, min. 5* hotel, AI. Všichni skučí, jaké je to drahé, tam je hodně lidí, tam zase málo, to je takové a to makové,bez jídla ne, to není dovolená, další jedině bez jídla, ať si tu dovolenou vychutnáme, atd. atd.

Takže kdo na to má nervy, miluje cestování, tak si svou skulinku najde, i kdyby měl jet na dovolenou do Horních Kotěhůlek do objektu s maximální ostrahou, oploceného, vnitřně vybydleného objektu vhodného pro toho nejtěžšího autíka.

A ještě jedna a to podstatná věc:
NE PRO KAŽDÉHO Z NÁS JE CESTOVÁNÍ PRIORITOU ŽIVOTA, NEBO JEHO RADOSTÍ.

A platí to jak pro zdravou populaci, tak pro specifickou skupinu zdravotně a mentálně postižených.

Ještě jeden dotaz na pana Marka L. - k čemu směřují Vaše dotazy? Proč nadhazujete tyto témata? Co chcete rozvířit?

je velký rozdíl mezi těžce mentálně postiženým a středně mentálním s těžkou formou autismu.
Kdyby stačilo jen pomáhat vézt vozík a vyjít někam nahoru, tak by to šlo.
Asi by to byla diskuze nadlouho.
Přesto si myslím, že kdo chce, ten si cestu najde.
Nemusíte být ani členem nějakého sdružení, anebo se jím stanete za nějakou 100Kč na rok a na dotovaný pobyt můžete taky vyrazit. Někdo nemá na letadlo, pro jiného je nutností, někdo nemůže mezi dav lidí, jiný ho miluje, atd.
Ať si každý vybere dle svého uvážení.

Já ale vím, že pokud je na 10 postižených 5 asistentů, tak první si rozeberou vozíčkáře, pak komunikující a na létející divoké děti, které vypadají, že hned někomu ubalí, nebo dávají najevo, že o nikoho nemají zájem, tak o ty není zájem. Tyhlety děti stejně zbudou rodičům.

Neříkám, že není co zlepšovat. Je. To zcela určitě. Pokud očekáváte služby, které si koupíte vstupem do nějaké CK, tak určitě.

Ale spousta věcí vzniká v neziskovkách, které se tím neživí. Kde pracují dobrovolníci, kteří na koleně něco organizují. Jsou to především rodiče, doma mají dítko s postižením, pracují v sdruženích svépomocných, tak od těch nemůžete chtít nic víc, těm spíše patří má poklona, protože dělají něco, co by nemuseli a dělají to pro ostatní.

Neznám paní Smisitelovou, to jméno zde slyším poprvé od Vás, neznám její aktivity, ale takových paní Smisitelových je po republice hodně a přeji všem, aby jich bylo ještě více.

Pobyty s asistenty dělá mnoho sdružení - Apla Praha, Autistik, http://os-pas.g6.cz/ - Zuzka Poláková - to jen namátkou sdružení orientované na autíky, které znám.

Stejně pořád nevím, co je příčinou Vašeho objevení se na scéně tohoto blogu, k čemu směřujete, ještě jste to na nás nevybalil, ale jsem optimistka, takže věřím, že chcete dobrou věc a to třebas nějakou povinnost státu dávat na pobyty peníze, třebas na asistenty.
No a jdete na to oklikou - propagací pobytů paní Smisitelové, což je taky dobře, každá dobrá věc potřebuje i dobrou reklamu.