Kvůli lepší přehlednosti a úrovni tohoto webportálu dodržujte prosím tato pravidla.

STOP!!! prodlužovaným porodům

Obrázek

Dne 15. 3. 2010 jsem porodila po 43 hodinách dcerku Sofinku císařským řezem na poručení primáře. Nikdy nezapomenu na chaos, který se kolem nás - mne a přítele - během 5 minut sesypal.
Pořád jsme si připadali jak někde na rekreaci a pak? Konec snění a přání. Po císaři jsem čekala, kdy ji poprvé uslyším, uvidím a obejmu. A místo toho? nic. Odváželi mne a jen požádali, ať zůstane tatínek. Plakala jsem, měla jsem strach. Srdíčko sevřené hrůzou, bolestí a smutkem. Moment, odsávám. Tak, jsem zpátky.

Po víc jak hodině a půl přišel na pokoj primář a tatínek. Primář jen řekl: "Holčička po porodu umusela být zaintubována, jelikož nedýchala a převezena na JIP do FN Brno. Více Vám řekne tatínek, je poučen." Pak odešel.
Já plakala a Dušan, můj partner a tatínek Sofinky, naší prvorozené holčičky, mne obejmul a plakal taky. Ptala jsme se, jaká byla, jak vypadala, jestli se ji mohl dotknout. Odpověděl, že je nádherná jako já, že ji držel za ručičku a čekal, dokud nedojela sanita a neodvezla ji. Měli jsme strach ale snažili se věřit, že to bude dobré.

Hned po odchodu jel tatínek na JIP, aby mohl s ní být a vyfotit ji. Pak jel zpátky ke mně. Když jsem ji viděla, samou hadičku, přístroj a to malinkaté tělíčko v inkubátoru, málem mi puklo srdíčko, bolelo to. I Vy ji vidíte první den na snímku.
Chování doktorů v nemocnici bylo nevysvětlitelné a sprosté. Třetí den po cisaři mne propustili domů. Jeli jsme za naším andílkem. Moment, odsávám. Tak, jsem zpátky.

První pohled na fotku a pak v realitě byl nesnesitelný. Bolel. Bolí i teď, když to jen popisuji. Každý den jsme tam stáli čtyři hod nad inkubátorem, čekali na zprávu od doktora, co se mohlo třeba zlepšit, a pokaždé to bylo stejné. Bohužel stav je pořád stejně vážný, nic se nezměnilo.
Dvakrát denně jsem do nemocnice volala a jednou denně jsme tam trávili čtyři hodiny, aby nebyla sama. Šestý den mi řekla sestřička, že můžem otevřít okénko inkubátoru, a já se ji mohla poprvé dotknout. Bylo to krásné. Nepopsatelně krásné. Stále byla připojena na dýchacím přístroji.

Sedmý den ji zkusili odpojit a chytla se. Díky bohu. Jenže nepolykala, mlíčko přijímala sondou přes nosánek. Pak jsme se museli rozhodnout, zda postoupit operaci, kdy jí bude do žaludku zavedena sonda-PEG, kterou ji pak budem doma krmit, dokud se nevrátí polykací reflex.
Naučili nás nutnou péči o oči - jelikož nepláče, málo mrká, o pusinku-hygiena, o nosánek-odsávání elektrickou odsávačkou, pokud by se neodsávala, udusila by se, péče o nosánek, způsob jak krmit přes sondičku v žaludku, jak čistit, jak cvičit vojtu a protahování. Po dvou měsících ji propustili z JIP konečně domů. Již jsem plně ovládala vše, co jsem měla, a jen jsem to učila přítele, který se rozhodl s náma zůstat a bojovat, babičky - ty se vzorně starají o Sofinku, na víkend si ji berou, aby jsme si odpočali. Byl to krásný pocit.

Jenže po jedenácti dnech dostala záchvaty a muselo se opět do nemocnice. Epilepsie jak ošklivé slovo. Opět měsíc na neurologii - tady to bylo pěkně odporné. Od protivných sester po hygienu jídla pro Sofinku. Brr. Pak nás pustili domů. Dvacátý třetí den doma a problém další. Zápal plic. Jelikož nepolyká, tak hleny sedají na plicích a způsobily zápal. Moment, odsávám. Tak, jsem zpět.

Strávily jsme opět jedenáct dní na JIP na přístrojích. Pustili nás domů. Druhý den se ale zápal vrátil. Opět JIP a 9 dní. Pak opět doma. Ten den se večer zápal vrátil. Doktor nám dal léky a dokázali jsme zvládnout zápal doma. Jen se nám vrátila epi v silném provedení.
Takže nás čeká za měsíc opět neurologie. Našli jsme soukromého neurologa, tak doufám ze do FN Brno už dlouho neee. Je to boj, který skončí tím, že já přežiji svoji dceru. A to mne ubíjí.

15. 1. 2011 odešel Mareček ve věku 10 měsíců. Selhal mu organismus. Setkali jsme se, moment, odsávám, tak hotovo. Setkali jsme se na jipce po narození Sofinky. Přivezli tam Marečka 19. 10. 2010.
Byl o 2 dny mladší jak Sofinka, stejná diagnóza jak Sofinka. Byl to náš miláček a Sofinčin ženich. Rodiče jsou velmi příjemni lidé. Vždy když jsme byli v nemocnici, tam byli také. Byli v nemocnici více. Byl to anděl. A odešel dřív jak Sofinka. Je to anděl.

Se Sofinkou je to boj, neustále odsáváte, kolikrát v noci nespím, musí mi stačit 3-4hod denně spánku. Nejvíc bolí to, že nevím, co ji trápí, když jakoby pláče, když má díky něčemu, co se jí nelíbí, záchvaty, když jí tečou slzy. Chtěla bych ji pochopit tak, jak matka chápe své dětátko. Ale i tak vím, že ji z celého srdíčka miluji.

Za 26 dní ji bude rok. Začne různé chození a "žebrání" po úřadech. Žádost o ZTP kartu. Zařazení do stupně postižení. Nevíme, o co můžem žádat. Nevíme kde. A tak nás asi čeká další škola života. Soudy s porodnicí. Boj za každý den života naší Sofinky a každodenní vzpomínka na MAREČKA.

Obrázek


Komentáře

Ahoj,

po přečtení Tvého příběhu mi je velmi smutno. Jak nám neschopnost a neochota druhých dokáže obrátit život naruby, způsobit tolik bolesti, že to ani nejde pobrat.
Jsi moc, moc statečná, Sofinka je krásná holčička. Přeji Sofince, aby jí každý den svítilo sluníčko, aby byla co nejvíce spokojená. Tobě posílám sílu a naději.
PS: doporučuji neurologii ve FTN Praha. Zachránili mi tam mého syna a nedám na ně dopustit - jak po profesionální stránce, tak po té lidské.
Hanka

Obrázek uživatele 1nemkat

moc děkuji

Ahojky Haničko,
vždycky když mi někdo napíše jsem ráda. rozsvítí tak ve mne opět sluníčko.
Ted jdem k Dr. Pellarovi do Brna, otevřel si zde soukromou ordinaci poté co prošel zkušeností v FN Brno. Proto odešel, viděl jak je to tam neseriozní a běží to jen jak ovce po páse. Žádný čas na ty děti, na určení diagnoz a potřebné péče o ně. Pokud u nás neuspěje určitě rádi zkusíme tu Pha. I když je to od Brna 200km ráda se tam s ní ubytuji. Je na mne zřejmě závislá jelikož pokud by ji odsávala nějaká sestřička dostane záchvat, začne se dusit a pláče. Proto i v Brně jsme u ní cele noci kolikrát musím spát v mini křesílku.
Doufám že syn je na tom lépe a zažívá běžné klukoviny :0))
Moc děkuji za to, že jste mi odpovědela.
Krásný den přeje
Katka a Sofinka

Držíme vám pěstičky!!!Vím jak

Držíme vám pěstičky!!!Vím jak Vám asi je,máme dost podobné diagnozy!!Hodně sil do dalšího boje a Sofince přejeme už jen a jen pokroky k lepšímu :o)

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Mockrát děkujeme za dodání síly, tu potřebujem a budem ještě jistě hodně potřebovat. Mohu se optat copak se stalo Vašemu mimiškovi?
Dnes měla Sofinka opět záchvat-projevuje se tím že škube ručičkama a hlavičkou jak zaseknutá deska. Do toho teploty 38,3. tak ted u ní sedím a koukám jak chrupká.
Ještě jednou děkuji a přeji krásný den.
Katka a Sofinka

To je na moc dlouhé povídání

To je na moc dlouhé povídání a ne moc veselé!Ale i když to zpočátku nevypadalo,už jsme uděleli pár malých pokroků :o))V pondělí jsme se vrátili z Boskovic a jsme zase o kousinek dál :o)Jestli chcete koukněte na náš příbeh(88.Honzík) a jestli budete chtít,ozvěte se nám!Budeme se těšit;o)Starší dcera je nemocná,tak je veselo!Držte se a at jste brzy bez teplot!

Váš příběh je moc smutný,

Váš příběh je moc smutný, nezbývá než Vám a Sofince přát aby bylo lépe.Skoro tu brečím a zároveň mám vztek na doktory, kterým schází empatie, taky jsme se mockrát setkali s nepříjemným chováním a arogancí ze strany zdrav. personálu, nejsem od přírody moc průbojná a agresivní, ale tohle mě vždycky dožene k tomu že jsem neústupná. Naštěstí na dět.neurologii ve FTN v Praze se mi nic takového nestalo. Sofinka je moc krásná holčička a vy jste moc statečná, přeji Vám hodně síly a Sofince aby jí život ukázal přívětivější tvář. Alena

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Alenko moc děkujem za dodání síly.
Máte pravdu je to ke vzteku sledovat jak chtějí doktoři pořád a pořád peníze ale práci za to neodvádějí. Pravda je že ještě v porodnici se sažily tvrdit že ten problém mohl nastat před tím než jsem k nim došla, že to byla zřejmě chyba ve mne. Ale platila jsme si nadstandartní ultrazvuky jelikož sestře zemřel Mareček před 3mi roky když jej při porodu Dr vytahovala kleštěma tak při tom upadla, sjely ji kleště a promáčkla mu hlavičku. Smrt nastala po 3minutách. Bála jsme se pomalu rodit.Chtěla jsme prostě pořád Sofinku vidět. a ultrzvuky byly v pořádku. Při porodu pořád vypadávaly ozvy ale jediné co jsme slyšely bylo to že je chyba spojení a nebo se točí. Nu a pak bylo pozdě. já jsem průbojná a svým způsobem až drza ale jak se jedná o moje dítě jsme nekompromisní. Bojujem a budem i nadále bojovat za každý den jejího života.
Mockrát Alenko děkuji za podporu.
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Pisarka

Těžko

se mi takovéto příběhy čtou - nebýt lidské neochoty a neschopnosti, mohlo být vše jinak.
Je to jak píšete - neustálý boj a dovedu si představit, že ten spánek hodně chybí. Ještě že máte skvělé babičky!
Ohledně těch sociální věcí - zkusili jste už kontaktovat nějaké centrum rané péče ve vašem okolí? Jeho pracovnice dojíždí přímo do rodiny, radí a pomáhají a to právě i v sociálních otázkách - o co můžete žádat, jak a kde... Poptejte se.
Přeju hodně sil a co nejvíce radosti se Sofi.

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Mockrát bych Vám chtěla poděkovat za podporu a dodání síly. Vážně, děkujem. Každopádně z ranné péče k nám mají ted začít chodit, podepsaly jsme smlouvu, tak snad zjistíme více.
Ještě jednou děkujem. I Vám hlavně zdraví Vašich drobečků
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele saramarikova

To je nám líto co se Vám

To je nám líto co se Vám stalo. Posíláme Vám i Sofince hodně síly a už jen samé lepší dny. Je dobře že máte pomoc od babiček. Pokud budete potřebovat poradit ohledně úřadů klidně mě kontaktujte, ráda poradím.

Lucka

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Lucinko, mockrát Vám děkujem za podporu.
Četla jsme si o nemoci Vaší Sárinky. je to hrozné a bolestivé. Když Sarinka nepapá přijímá stravu přes PEG? Sofinka ano, nemá polykací ani sací reflex. Nevidí, neslyší, dle doktorů ani nevnímá, řadí ji do schráneček. nic víc prý není. pro nás ale je. je kus nás, naší lásky a ona ted tu lásku má naplno. Dle oční rehabilitace začala trochu reagovat na světlo. Jinak nepláče jak miminko jen občas popotahuje jako by začátek pláče a začaly ji téct slzy. to pak pláču i já. ona zřejmě tím že ji něco bolí a já tím že nevám co ji bolí a jak pomoci. Díky tomu že nepolyká tak stále odsáváme, když je nachlazená tak i 7krát za hodinu. Je to taky nepříjemné strkat ji hadičku do nosánku a pusinkou do krku. Ale víme že bez toho by se udusila tak jsme takový rychlovysavačové :0)
Epi u Vás probíhá taky dost hororově. U nás se sofi zasekne jak deska, cuká sebou, dusí se, oči v sloup,během 5ti vteřin horečky přes 39 a spasmatické držení tělíčka.
Je hrozné pro nás jako matky vědet že my přežijeme své děti. Ted co zemřel Mareček, ten 10ti měsíční chlapeček se stejnou diagnozou se mi otočil život. Pohřeb bolel. vědomí že jednou i my..... Víc v noci pláču do polštáře a přes den jsem zase ta silná holka.
Nikdy jsme se neptala proč my?? ptám se jen: "proč ona? proč trpí to nejnevynnější na svetě?"
No, musíme jít dál. Snažíme se o bratříčka nebo sestřičku ale máme s tím problémy. Zřejmě psychického původu. Bojujem zase.
Asi budem s našema andílkama bojovat dlouho. Ale dokud můžem tak musíme. Pro ně.
Přeji Vám at zdravíčko přivane i k Vám a Vaše sluníčko Sárinka zažívá lepší dny. Vám hodně síly a podpory.
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Pisarka

Katko,

věř tomu, že se nakonec sourozenec povede! Ty jsi vyčerpaná i fyzicky, možná proto to nejde hned. U nás to bylo to samé - po narození postižené dcerky jsme hned chtěli další a povedlo se až za rok a čtvrt - a teď vidím, že to tak bylo dobře, že to tak mělo být - první rok byl pro nás nejhorší, než jsme vše zjistili a vypiplali ji, ani bych na to druhé neměla tolik sil a času jako teď.
Takže nesmutněte kvůli tomu -druhé mimčo přijde v pravý čas!!!

Obrázek uživatele saramarikova

Milá Katko, bohužel je to

Milá Katko,
bohužel je to tak, že jsme odsouzeny žít ve strachu o naše dětičky. I my zažily smrt děťátka s kterým jsme se seznámily v nemocnici a dost nás to vzalo, umocnilo to náš strach. Já mám děti 2 po roce se nám narodil zdravý chlapeček, sice to byla opravdu fuška se starat o 2 děti s tím, že 1 z nich má speciální potřeby, ale nelituji. Vlastně ničeho nelituji, vše co jsem kdy udělala bych udělala znova, jen je mi líto malé ... občas se ptám co komu udělala že toto musí podstupovat.
Když je mi zle vždy si přečtu tento článek, sice si pak zabrečím, ale nevím proč, hodně mi to přečtení pomáhá:

Speciální matka

Většina žen se stavá matkami spíše náhodou, některé si to zvolí, malá část výsledkem sociálního tlaku a pár z nich z tradice.

V tomto roce se jen ve Spojených státách stane téměř 100.000 žen matkou dítěte s postižením. Zamýšleli jste se někdy nad tím, jak jsou tyto matky ke svým dětem vybírány?

Já si představuji Boha, který se toulá světem a vybírá si nástroje pro propagaci své velké péče a rozvážnosti. A zatímco vše pozoruje, dává pokyny svým Andělům, kteří je zapisují do obrovské knihy:

„Armstrong a Beth – syn. Patron – dáme jí Gerarda. Je zvyklý na světské věci.“

„Forrest a Marjorie – dcera. Patron – Cecílie.“

„Rutledge a Carrie – dvojčata. Patron – Matiáš.“

A pak řekne Andělovi jedno jméno a usměje se: „Dej jí dítě s postižením.

Anděl vyzvídá: „Proč téhle? Je tak šťastná.“

„Právě,“ usmívá se Bůh. „Copak bych mohl dát dítě s postižením matce, která se neumí smát? To by bylo kruté.“

„A má dost trpělivosti?“ ptá se Anděl.

„Nechci aby měla příliš trpělivosti, protože by se mohla utopit v moři sebelítosti a zoufalství. Jakmile šok a zlost pominou, zvládne to.“

„Dnes jsem jí pozoroval. Je si vědomá svého Já a je samostatná – to je tak vzácné a tak důležité pro každou matku. Víš, dítě které jí chci dát bude mít svůj vlastní svět. A ona jej bude muset vpustit do svého světa a to nebude jednoduché.“

„Ale pane, myslím, že ve Vás ani nevěří.“

Bůh se usmívá: „To nevadí, to se spraví. Tahle je ta správná – je tak akorát sobecká.“ Anděl nevydrží: „Sobeckost? Je to snad nějaká ctnost?“

Bůh vrtí hlavou: „Když se nedokáže čas od času odpoutat od svého dítěte, nezvládne to. Ano, tohle je žena, kterou požehnáme dítětem které není dokonalé. Ona si to zatím neuvědomuje, ale bude mít něco, co jí budou lidé závidět. Slova pro ní nebudou vším. A žádný krok pro ní nebude obyčejný. Až její dítě řekne poprvé „máma“, bude svědkem zázraku a bude si toho vědoma.

„Dovolím jí jasně vidět věci které sám vidím….. nezájem, krutost, předsudky.. a povznést se nad ně. Nikdy nebude sama. Budu po jejím bohu každou minutu každého dne jejího života, protože ona vykonává mojí práci tak jistě jako by byla zde, po mém boku.“

„A kdo bude patronem?“ ptá se Anděl, připravený s knihou.

Bůh se usměje: „Zrcadlo jí bude stačit.“

Obrázek uživatele 1nemkat

nádherné

Teda ten článek je nádherný, přítel se nad nim rozplakal a řekl něco, co ve mne zůstane :
"ty se umíš krásně smát",
"nejsi moc trpělivá",
"jsi samostatná",
"dokážeš se odpoutat a dát spoustě lidem energii a dodat odvahu",
"nedáš na to co říkají ostatní",
"jdeš si za svým cílem",
"až jednou řekne Sofinka máma, zastaví se s tebou svět a ta slova tě učiní nejštastnější na celém svetě",
"ale nerozumím tomu, proč ty?? Vždyt ty víš jaká je kolem sobeckost- bojuješ proti ni, víš jaká je krutost okolo- pomáháš druhým a předsudky? To nevím co říct."
Těmito slůvky mi dodal strašně moc.
Mockrát Vám děkuji za krásný příběh a díky tomu za slova mého partnera

Obrázek uživatele saramarikova

na to proč proč my si

na to proč proč my si odpovídám, protože věděl, že my to zvládnem, že své děti budeme milovat, chránit je a pomáhat jim a protože jsme natolik silné abych zvládly se dívat na tu krutost okolo sebe.
V boha nevěřím, ale tenhle příběh my hodně dává.

Při čtení Vašeho příběhu jsem

Při čtení Vašeho příběhu jsem se slzám neubránila.U mého syna vše vzala do rukou má gyndr.den po té,co mu vynechávalo srdíčko a zachránila mi ho v hodině dvanácté.Velmi si uvědomuji skutečnost,že nebýt jí a jejího přístupu,dnes by zde nebyl.Nikdy ale nezapomenu na tu chvíli,na tu bezmoc,kdy mu na monitoru přestalo tlouct srdíčko-dodnes nejhorší zvuk-to zpomalování a následné ticho.Nezapomenu ani na to,jak ležel pár dní po porodu po banální operaci v hadičkách-je to asi pro všechny rodiče stejné,když jejich drobísek leží v inkubátoru,kolem jen pípají přístroje a rodič nezmůže nic,ani ty slzy zastavit nejdou,jak rád by vzal vše na sebe...Jste neskutečně silná,Vy i Váš partner.Máte můj hluboký obdiv jako všichni rodiče,kteří se čelem postavili nelítosnému osudu a perou se ze všech sil,starají se s největší láskou o svá sluníčka-mnohdy líp než rodiče zdravých dětí.Možná je to i tím,že rodiče zdravých dětí berou to,že mají dítka zdravá jako samozřejmost a rodiče dětí postižených si váží z různých důvodů každou chvilku štěstí se svým robátkem.Sofinka je krásná a veliká bojovnice-přeji Vám spousty šťastných chvil a co nejlepší zkušenosti s lékaři.MOhu také vřele doporučit neurologii ve FTN Krč Praha,jsou tam opravdu hrozně milí a ohleduplní,jak lékaři tak sestry-setkáte se tam s velice lidským přístupem.Pavlína

ještě jen ohledně toho,nač

ještě jen ohledně toho,nač máte nárok,zkuste zapátrat na tomto webu,když zadáte PNP,vyjede Vám spousta komentářů,rad i zkušeností-řeší se to každou chvíli.:-)

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Milá Pavlínko,
mockrát děkujeme za podporu. Má gyn za mnou dojela ten den do porodnice a plakala taky. Řekla že ji mrzí že mne nepřesvědčila abych šla jako prvorodička rodit do Bohunic. I mne to ted mrzí ale na to je pozdě. U dalšího dětátka bude již přítomna ona a přednosta gyn oddělení v Bohunicích. Ale strach u dalšího mimi o které se tak dlouho ted pokoušíme bude nesnesitelný. Je to pravda, stát u inkubátoru a zděšeně cuknout když začně monitor alarmovat je jak kdyby trhal někdo naše srdce. i když pípal vedle kde ležel Kubíček nebo Karolínka tak mne to bolelo za ty minimiminečka.
Je pravda že rodiče zdravých dětí to berou jako samozřejmost. Nebo si nevážejí toho života a mají to srdce je zabít. To je pro mne neodpustitelné.Když to vidím nebo slyším pláču, zuřím a v tom okamžiku bych zabíjela i já.
Tu Pha jistě vyzkoušíme, již je na ni hodně odkazujících maminek.
Sofinka byla v inkubátoru královna. Měřila 52cm a vážila 3620g. Díky tomu si vybojovala svůj život.
Pavlínko mockrát děkujem za to, že jste nám odpovědela. MOC SI TOHO VÁŽÍME.
Děkujeme a přejeme Vám hodně zdraví.
Katka a Sofinka

Milá Katko, kvůli výběru

Milá Katko, kvůli výběru porodnice se netrapte, já jsem se kvůli stejnému problému trápila hned po porodu a pak po šesti letech, když Kačka onemocněla znovu, sice nám souvislost nikdo nepotvrdil, ale ani nevyvrátil. U nás to ze začátku vypadalo že bude všechno v pořádku(náš příběh je 124.Alena s Kačenkou)Až po těch letech jsem si všimla že i porodní zpráva byla napsaná jinak než měla být, měla tam totiž první AS 5, jenže to určitě neměla, protože po tom co mě sestry nechali asi půl hodiny samotnou na sále, zjistili slábnoucí ozvy a když se konečně narodila, byla úplně modrá, nedýchala, nehýbala se. No, dopadlo to jak to dopadlo. Já vám chci jen říct, není to Vaše chyba a netrapte se tím, tyhle myšlenky člověku ubírají sílu bojovat.
To co píšete na konci, cítím úplně stejně, taky nechápu že někdo má zdravé dítě a místo aby si užíval každou chviličku a dával mu péči a lásku, ho týrá nebo se o ně nestará. Za to snad ani není adekvátní trest.Vždycky mám slzy v očích když to vidím.
Já to možná zas přeháním na druhou stranu a opečovávám obě holky jak jen můžu, ale Kačka mi to vrací, je sice takové velké batole, ale kdo jiný by mi řekl každý den jak mě miluje, a dal mi pusu i za vlídný pohled. Posílám Sofince pohlazení a Vám trochu sounáležitosti. Alena s Kačkou

Obrázek uživatele 1nemkat

DĚKUJEME

Alenko a Kačenko,
sofinku když vytáhly tak se jen nadechla a konec. Cítila jsem že se něco děje, jelikož jsem se začala strašně třepat, dostala jsme zimnici a podvědomky slyšela dětský pláč. uklidnovala jsme se slovy:"sofinka, to je naše sofinka. určitě. nic se neděje". ale nikdo nám ji nepřinesl.přítel byl nervy úplně zpocený,držel mne pevně za ruku a kapalo mu z čela. otřela jsme ho a řekla:"za chvilku nám ji dají. proč nám ji nedávají?".to že je zle poznala porodní asistentka- známá, která měla pomoci, podle toho že se sofinka už vyprázdnila uvnitř mne. Byla dle slov přítele růžovoučká jen nedýchala. Ihned ji zaintubovaly jinak by nepřežila.
Ty minuty čekání než došl doktor s přítelem ze sálu byly jak dlouhé věky. Trvalo to téměř 2 hodiny. Všichni psaly sms jak se vede, jak vypadá sofí a jak to že nepíšem. Ale co jsme měli psát? to štastné a pyšné nám nebylo přáno. Tak jsme jen psaly, díky pokaženému porodu se bojuje o život naší Sofinky. Doktorka kterou jsme si nechala volat i3 krát na pokoj, která se starala o chod malých dětí, ta měla volat a zjištovat stav Sofinky, tak ta mi řekla:" paní Němcová, co pořád čekáte? je to špatné, pochopte to, je to zlé. Nezmění se to a počítejte s nejhorším". Toto se říká matce 5hod po císaři a pak i nadále.
Během 7mi hod se ke mne snažilo dostat strasně moz kamarádů, známých a rodiny a povzbudit nás. já chtěla být ale sama, sama se svou bolestí.
Dnes jsme za ty kamarády, rodinu a známé vděčná.
Alenko, Vám přeji hodně pevných nervů a Kačence hlavně zdravíčko které sama tolik potřebuje.

Obrázek uživatele světlana

Vždycky se mi při čtení

Vždycky se mi při čtení tšchto životních osudů vrátí TA vzpomínka, jak jsem dva dny musela"škemrat" že necítím pohyby....na luzkovem odd. gyndy, kde jsem ležela, aby se male nic nestalo....Vas pribeh me silne zasahl, slzy uz mam teda utreny a nechci tu ani psat o aroganci doktoru...holky, držíme vám pěstičky, jste obrovsky bojovnice a to, že mate podporu babicek a hlavne oporu partnera, je ohromně dobře. Sofince at sviti co nejvic slunicka a Vam hodně síly a energie, prejeme jen pokroky a samé hodné lidi okolo! Markétka s mamou Svetlanou

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Ano Světlanko a Markétko, je to tak, sobeckost a lhostejnost, s tím se setkáváme v nemocnicích víc jak s ošetřením a péčí o dítě a matku. Kam to ten svět spěje? Je pravda že v zahraničí jsou špičky. Tam se snažíme dostat a něco se Sofí podniknout. Jelikož ji bude za 25 dní 1rok a stále je "polámaná panenka" tak už musíme. Koneč čekání na naše vyšetření.Sofinka nemá polykací ani sací reflex-krmíme sondičkou v žaludku, má spasmatické držení tělíčka-je jak prkno,epilepsie- hodně špatná, nevidí-začala ale asi reagovat na určité světla, neslyší-díky tomu že je zahleněná to není poznat,nepláče- jen občas jakoby pláč,mrká malinko, nepohybuje se-otáčí jen napravo nalevo vleže hlavičkou, když tlačí bobíka :0) tak trošku zvedne nožičky, ručičkama občas trošinku zašermuje, to je asi vše co ovládá náš andílek.
Nu, ty pokroky by jsme uvítaly. ale nemůžem být nároční. Když ležela 2 měsíce po narození v inkubátoru a dýchal za ni plicní ventilátor tak jsme si přály aby dýchala sama, neb se ji zničí mozeček ještě víc než už ted má. a ona se vážně za asi 6dní rozdýchala. Bylo krásné se dívat a tu malinkatou tvářičku.
Nu přeji Vám Světlanko at Markétka jen rozkvétá a je plná síly a zdraví.
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele světlana

Víte, já vím, že jsou to jen

Víte, já vím, že jsou to jen slova, ale víra a vůle dělá strašně moc..a vidíte, že i maminky se stejnou či podobnou diagnozou, co ma Vaše Sofinka mají pro Vás povzbuzující slova a zážitky...moc Vám přeju radost! Děkujeme za Vaši zprávu a opatrujte se. M+Sv.

Obrázek uživatele Kamilacek

Chce se mi brecet!

Zdravim Vas, po precteni vaseho clanku je mi hodne smutno a chce se mi brecet. Stalo se nam neco podobneho, porod skoncil cis. rezem, protoze doktoroi porad cekali, kdy se rozrodim sama, i kdyz uz vedeli, ze nas maly ma potize....byt vami, tak je zazaluju. Znici cely zivot, ale oni si ziji spokojene dal. Mame podobne diagnozy. Drzim vam moc palce a hodne pevne nervy, je to boj.

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Mockrát děkuji za podporu. žaloba se plně rozvine v 1 roce sofinky kdy se doloží pevné diagnozy, účteny za nadsandarní vybavení-přístroje-doplnky na ně, kvanta léků, bolest naše a sofinky. nenechám to spát. najdu viníka. vím kdo je viník a na něj ukážu prstem a postavím se mu. Chystám knihu STOP prodlužovaným porodům díky níž si ženy uvědomí, že 70 procent postižených dětí je díky tomuto.Díky neschopnosti našeho zdravotnictví. A za tohle chtějí lékaři přidávat??? Za tohle? Nikdy. Známkovala bych je jak ve škole a díky tomu by měli plat. Děláš? dostaneš. Neděláš? nemáš. Oni jsou zvyklí nedelat ale dostávat. Většinu odedře sestra a páni doktoři se zvedají v minutě dvanácte nebo po. To je nás stát.
Jak jste dopadla s miminečkem vy? Zvládlo to? Je v pořádku, vidte? Doufám že ano.
Moc děkuji za dodání síly a za podpru
Katka a Sofinka

Katko,

naše dcery toho mají hodně společného,asfyxie,PEG,epilepsie a vše další.Elišce budou v červnu 4 roky,po roce začala plakat,dnes jí vadí sluníčko do očí,vzbudí ji,když bouchnu nádobím,teď se mi častěji zdá,že se usmívá.Myslím si,že Vám mohu v něčem poradit.Kontakt VachtlovaDana@seznam.cz,přeji Vám,aby jste v tom všem neztratila sama sebe,Dana s Eliškou

Je to hrozně smutný kolik

Je to hrozně smutný kolik životů dokáže zničit přehlížení pocitů a intuice maminek. Kolik je jen na těchto stránkách maminek které mají podobně stresující zážitek? Škoda že porodníci si většinou hrají na ty kteří vědí všechno nejlíp. Vlastně nejen porodníci. Kateřino a Lucie, máte můj obdiv, že zvládáte péči o vaše holčičky.

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Alenko mockrát děkujem za podporu. Je pravda že se u nás už děje techto ošklivých věcí až moc. Bolest v nás, maminkách s těmito andílky ale zůstane napořád.
ještě jednou děkujem za podporu
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele luc.lan

Je to hrozně těžké vidět jak

Je to hrozně těžké vidět jak vaše dítě trpí a nemůžete mu pomoct.Znám tyhle pocity,každý den to prožívám.Ale musíme si vážit každého dne,kdy je máme ty naše miláčky a starat se o ně s láskou.Jste moc stateční,nikdy neztrácejte naději,držte se!Přeji Sofince co nejvíc zdravíčka,ať je jí líp a vám spoustu sil!Lucka s Michalkou

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Drahá Lucinko a Michalko
je to tak. je to bezmoc. zoufalství, smutek a veliká bezmoc. Jediné co si můžem domýšlet je že o nás naši andílci vědí a že ví, že je moc milujeme. Lásku kterou jim dáváme jim nikdo nevezme, je jen a jen pro ně.
Mockrát děkujeme za podporu a i Vám přejeme jediné co si můžem přát a to je zdraví našich andílků.
Michalka je také nemocná? na fotečce je moc krásná, taková smutnoučká jen.
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Janeta

Slzy smutku

Při čtení tvéhu příběhu mi tekly slzy smutku. Je to velice dojemný příběh a hlavně hodně těžký pro tebe i Sofinku. Vždycky si říkám, že já to nějak zvládnu, jsem zdravá a silná, ale co náš Adámek najde někdy sílu a získá zdraví zpět? Myslím si, že si pokládáš stejnou otázku. Co bude do budoucna. Držím pěstičky a obdivuji tě za sílu, kterou máš a předáváš ji Sofince a máš pravdu milujeme své děti ať jsou jaké jsou, jsou prostě naše. Co se týče různých příspěvků, teď jsem vše zjišťovala, můžu poradit. Hodně síly přeje Janeta a Adámek

Obrázek uživatele 1nemkat

poděkování

Drahá Janetko a Adámku,
mimochodem máš krásné jméno :0)
Ten příběh se nám stal bohužel zlou realitou. Nemluvím o tom co jsem prožívala když nám sofinku z JIPky chtěli dát do ústavu, že to bude náročné, že budem vyčerpaní, bude potřeba hodně peněz a že nám zemře doma. Ale co se vlastně změní ústavem? Spát bych kůli tomu stejně nemohla, peníze by to také stálo a zemře sama nekde na hromadě odstrčených dětí?? Nikdy. Bojovaly jsme měsíc než pochopily že ji chcem a půjde s náma.
Od té doby se nám převrátil život tak nějak naruby, tou špatnou stranou nahoru. Při přítelovým platu 12ti tis a mé mateřské 7.600 jsme platily 9tis za leasing, 8tis půjčky z hloupého podnikání nám zbylo necelé 3 tis na tel, telefony,internet, naftu. Ale kde máme Sofinku? výdaje jdou měcíčne přes 10tis.pak jdeš na úřady a tam ti řeknou že do slabší skupiny nepatříš jelikož přítel děla. a nakonec mi vezmou 4 tis z rodičáku, jelikož máme asi peněz nadbytek. je to smutné ale takto se stará náš stát. Takže u nás to jde tak že partner je od 6 do 11 v práci, dojde, ja obstarám sofí, uvařím oběd, ve 12jdu do práce, vracím se ve 20hod, opět k sofince a do 6ti do rána u ní. je to unavující ale babičky si ji berou někdy na pa-ne aby jsme si odpočaly, což je naše malá výhra. do práce chodím nejen aby se vyrovnal dopočet financí ale aby jsem se i odreagovala. ale vím že jsem silná osobnost a že to s naším andílkem zvládnu. Mám šikovného a úžasného partnera který je mi velkou oporou. I když někdy zlobí :0)) no, je to chlap. Máme úžasné rodiče ze starny partnera co sofinku bezmezně milují a mí rodiče ji taky milují jen toho mají hodně.
Ano, taky si říkám že to zvládnem, večer se tajně vypláču do polštáře a ráno jsem zase ta bojovná tygřice. Rvu se za naší sofí a rvát se budu i nadále.
Jantko a co se stalo Adámečkovi? copak mu je? na fotečce vypadámoc krásně, tváří se jak manekýn :0))
Ted bude sofince za 29dní 1 rok tak musíme řešit posudkový stupen postižení, jsme zvedavá kam nás budou chtít hodit, ZTP kartu, dotaci na auto, leasing budem odstupovat a chteli by jsme koupit v bazaru jeté auto za hotové, úpravu bytu. cvičební stůl, autosedačku otočnou a vysouvací, kočárek a pár jiných pomucek. když vydím ty ceny na tady ty andílky tak se mi točí oči.Brrr. a hlavně to lítání po úřadech a vyprošování a "žebrání" bude nejhorší.
Určitě pokud by jsi mohla poradit budu moc ráda za každou informaci jelikož nevík kde a jak mám pořádně hledat.
Janetko přejeme ti hodně síly a odhodlání, Adámečkovi každý den kapku zdravíčka a energie.
Zdraví Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Eva75

Dotaci na auto dostanete,

Dotaci na auto dostanete, bohužel, až budou malé tři roky. Po schválení ZTP průkazky budete mít nárok aspoň na příspěvek na benzín. Můžete si požádat o posouzení zdr.stavu, abyste brala rodičák v plné výši 7600 Kč.
Jéjej, leasing 9 tisíc mi přijde jako sebevražda, dobře děláte, že se ho chcete zbavit. Co třeba zkusit nějakou nadaci? Auto budete určitě k přepravě Sofinky potřebovat a ve vaší situaci bych se určitě na nějakou nadaci obrátila.

Obrázek uživatele 1nemkat

odpověd

jéje Evičko, nám se doneslo že po schválení stavu sofinky dostanem příspěvek na auto. proto dáváme leasing pryč. jelikož auto k sofí potřebujeme tak ted nevím kde seženeme na druhé. ach jo, když se daří tak se daří. optam se jen jak nám pomůžou nadace k sehnání auta. nemůžu psát otazníky jelikož v druhé ruce třímám sofinku která má zas zachvatek.
mockrát vám děkujeme že nám pomáháte a radíte.
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Eva75

Katko, bohužel to je tak. Do

Katko, bohužel to je tak. Do tří let se nepřihlíží ani k takovým dětem, jako je vaše Sofinka. Zkuste napsat na nadace, například na Dobrý skutek nebo Nadaci Charty 77, vysvětlit svoji situaci, mohou vám pomoci i tak, že zveřejní váš příběh. Nic neuspěchat, vyřešit si ten leasing atd. Držím vám palečky a pohlaďte za nás Sofinku. E.

Obrázek uživatele 1nemkat

děkuji

Drahá Evičko, je to tak jak píšete. Mockrát děkuji za informace a snahu pomoci nám, jste tady samé skvělé maminky. Mockrát děkujem a pohlazení je předané :0)) Dnes jsme tedy zase stáli nad postýlkou a strachy sevřenými srdíčky sledovaly záchvat naší Sofinky. během 5ti min začaly teploty 39, tělíčko se napjalo do prkené pozice, chrčení a cukání. je to tak bolestivé, stojíte tam, držíte ji za ručičku a modlíte se at to skončí, at vše přejde na Vás a ona může spinkat jak andílek.Často to vyvolává to že nemůže prdíčkat. Ted jsme ji hodinku krmily stříkačkou do sondičky tak usnula. ale zase začíná chrčkat, tak půjdu odsávat a zvlhčovat nosánek. Mějte se krásně a děkujeme za radu, za každou jsme vděčni.
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Janeta

Příspěvky, ZTP

Co se týče příspěvků, pokud máš e-mail mám takové minimum, můžu ti ho poslat ne e-mail. Adámkovi je 6,5 měsíce, zatím nevidí, má odoperovanou oboustrannou kataraktu, hypotonický syndrom, vodní kýlu, nedolehlou ledvinu, nesestouplé varle, ty poslední tři věci snad nějak odezní a neomezí ho na životě, také nám zjištují vypdadá to na thalasemii no uvidíme, co bude dál, jinak máme stránky: www.katarakta-hypotonie.webnode.cz, teď jsem žádala o ponechání pateřské na 7600,- jelikož podle nového zákona mě oškubou už na devíti měsících, což je za dva měsíce, prý se může žádat, alespoň u nás u nějaké žadatelé byli, již před jedním rokem dítěte, lékař vypíše posudek, jde to před komisi a ta rozhodne, rodičák se dá prodloužit až na deset let, při postižení dítěte, měsíčně to činí 7600,-, pokud si zažádáš kolem 3 roku o pečovatelský příspěvek tak se RP sníží na polovinu ale pečov.přísp. je odstupnován cca 3000,6000,8000, 12000, pokud spadneš do vyžšího stupně než je první, což si myslím že spadneš, tak se ti to vyplatí víc jak rodičák, co se týče pomůcek, převážná většína je proplacena, buď pojišťovnou, nebo městskou sociálkou či nějakou nadací, v jednom roce se žádá o průkaz ZTP, to dostanete a ten skýtá spoustu výhod, benzín, dálniční známka, 100 000,- na auto, uprava bytu atd., je toho hodně, je to lítání po úřadech, ale určitě Vám pomůžou, pokud budeš chtít něco konkrétně ozvy na na mých stránkách na můj e-mail, ráda to tam napíšu i pro ostatní maminky. Obdivuji tě jsi báječná mamča plná síly, ale vím jak se cítíš, musíme mít sílu, kdo jiný, když né my.
Zatím pa pa

Obrázek uživatele 1nemkat

mocičky děkuji

Milá Janteko,
mocinkrát děkuji, jak jsem již psala jste strašně úžasné maminky že dokážete takhle nejen poradit ale i se postarat o naše andílky.
Co jsi mi poradila a napsala, jéé, mám radost ani to vše nevím a díky nyní tobě můžem hned zítra mazat zkusit zažádat. Ani nevíš jakou mám radost. Třeba jen to že můžem v 1 roce požádat o příspěvěk 100.000Kč na auto. Jedna maminka psala že na to máme nárok až ve 3 letech andílků.
Děkuji, děkuji, děkuji. Vážně. Určitě napíši na email, pokud nebude vadit tak budeš takový náš kamarádský rádce.
Krásný večer a pusinku a pohlazení tvýmu malinkatýmu andílkovi
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Eva75

Příspěvek na auto je opravdu

Příspěvek na auto je opravdu až od tří let dítěte. Zde máš odkaz na Ligu vozíčkářů, dočteš se tam vše potřebné: http://ligavozick.skynet.cz/ip/prispevky.php?oblast=9000012
Můžeš si pročíst diskuzi i tady na Postižených dětech: http://www.postizenedeti.cz/content/prispevek-na-porizeni-motoroveho-voz...

Obrázek uživatele Eva75

Janeto, taky ti doporučuji

Janeto, taky ti doporučuji přečíst si tento odkaz: http://ligavozick.skynet.cz/ip/prispevky.php?oblast=9000012
Rodičovský příspěvek souběžně s příspěvkem na péči můžeš pobírat jen do sedmi let dítěte. Po sedmém roku dítěte může pobírat rodičovský příspěvek ve zkrácené výši jen rodič dítěte, které nedosáhne na příspěvek na péči. O příspěvek na péči si můžeš požádat už od jednoho roku dítěte. Sice se současně bude krátit i rodičovský příspěvek, ale je to výhodné například pro rodiny, které žádají o sociální příplatek a příspěvek na bydlení. Příspěvek na péči se totiž narozdíl od rodičovského příspěvku nezapočítává do přijmů.

Obrázek uživatele 1nemkat

zase smolík :0(

Evičko, pěkný večer,
zase smůla, nu chvilička radosti:0( ale neva nevedomost je lidská a pokud někdo druhý rád poradí tak jsme za to vděčni. Hned se kouknu na odkazy, děkuji Vám.
Katka a Sofinka

Obrázek uživatele Eva75

Však ono to nějak dopadne,

Však ono to nějak dopadne, hlavně odněkud začít:) Je toho moc. Mám taky často pocit, když se toho na mě hodně najednou navalí, že to nezvládnu, ale nakonec se to nějak rozmotá :)

Obrázek uživatele Janeta

Auto a RP

JJ, máš pravdu s tím autem, psala jsem ,že pokud si v roce zažádá o ZTP tak ji z toho vyplívá privilegium, že si může zažádat, ono se to tady težko všechno vypisuje, nejlepší je si za někým zajít, kdo pomůže přímo konkrétní rodině. My jsme byli v MOTOLE a tam je ta služba zdarma, zjistí stav a věk dítěte a poradí, kam všude zajít a o co si zažádat, když člověk nemá vůbec představu je to těžké. Co se týče zvýšení RP, teď jsem o něj žádala a je nám 6,5 měsíců, zasedne posudkový lékař a rozhodne, nemusí se čekat do jednoho roku dítěte. Také mi tam řekli, že se může nově pobírat do 10 let, jaké jsou podmínky nevím, jelikož je to předčasné zatím u nás řešit. Ale zřejmě jsi dál než mi, což je pronás všechny mamči dobře, protože můžeme získat další informace, které nám pomůžou.Určitě jak píšeš se vyplatí žádat o příspěvek na péči, když žádáš o další věci, ale je to zase na konkrétní rodině, nám by se to nevyplatilo, jelikož by jsme spadnuli do prvního stupně, tratila bych seč pár stovek, ale kde je najdeš a do příspěvku na soc. a bydlení ani tak nespadneme protože manžel má průměrný plat což je v tomto státě hodně. Děkuji za stránky omrknu to. Zatím pa pa

Milá Katko,já jsem na

Milá Katko,já jsem na sociálce žádala o soc.příplatek,který od ledna rušili,ale nevešla jsem se tam průměrem za loňský rok-nevím,z čeho to počítali,ale paní mi řekla,že se dá ještě ten soc.příplatek získat na základě posouzeníí zdravotního stavu dětí-já budu o vše žádat teď,až budu mít v březnu kompletní nové zprávy od lékařů.Čím bude Sofinka starší,tím víc peněz vám pak dají.Je to boj s těmi financemi:-( To s tím ústavem je síla.Pamatuji si,když dědovi zjistili rakovinu a my ho vzali z nem.domů,lékaři se s námi už nechtěli ani bavit,přitom tam s ním nic nedělali,byl neoperabilní a sám říkal,že tam už být nechce.Stihla jsem za ním dojet z Phy do Varů i s dětmi a všichni jsme u něj byli v jeho posledních chvílích-den po jeho smrti měla sestra navíc svatbu.Ale jsem neskutečně ráda a jsme hrdí na to,že jsme ho měli doma,ač už neviděl,nemluvil,jen se kroutil v bolestech a jeho pr.lékař nás považoval za blázny,že jsme odmítli den před jeho smrtí podepsat papíry k hospitalizaci.Měl rád čtení,tak jsme mu celý den se sestrou četly,hladily ho po rukou a hlavě,aby věděl,že jsme u něj a mohly jsme mu ještě říct,jak moc ho milujeme.Tehdy 4letý Lukášek se s dědečkem ještě rozloučil i po jeho odchodu.Odvézt jsme ho nechali až po několika hodinách.Nevím,co doktory vede k tomu rozhodovat či jen ovlivňovat rodiče,nikdo přeci ty lidi nezná a toto není vůbec etické-je to jakoby člověka vyřadili a odepsali-nedůstojné.Navíc všichni vědí,že domácí prostředí a láska člověka uzdravuje,ač to někdy nejde úplně,ale člověku to pomáhá.Navíc se doktoři kolikrát mýlí,kolik mám kamarádekkde byl na základě amnio dg.Downův syndrom a děti byly zdravé a znám i případ naopak.Kolika lidem řekli dr.špatnou prognózu a pak sami dr.říkali,že se musel stát zázrak.V ústavech se děti kupředu moc neposouvají.Ale nikdo nyní nemůže s jistotou říct,co a jak bude za čas-věda se posune a moc moc Vám přeji,aby se stav Sofinky zlepšoval, i když to bude po pomalých krůčkách.Jak jste psala,je bojovnice,která se tak již narodila-narodila se veliká a silná.Mojí matce řekli dr.také,že umřu do 2let,dodnes mám v papírech,že mám nález na plicích,který nikdy nezmizí,ale mě nic není.Mě pak řekli,že budu do 16ti na vozíku,že mě bederní páteř neunese,že se bortí a ejhle-sice mi zakázali jakýkoliv sport,především odrazy,skoky,ale já zrovna závodně skákala do dálky,běhala,plavala,posilovala záda a dnes je mi 34.A to jsem opravdu první dva roky života strávila v nemocnici jako velice dušný kojenec s neustálým zápalem plic.Vůbec nechci vzbuzovat falešnou naději,to bych si nedovolila,ale ta práce se vyplatí.Viz.maminka topeného chlapce z Cizkrajova,jaké byly prognozy a ten klučina dnes komunikuje,sice omezeně,ale umí si "říct"co chce,co se mu nelíbí.Je to zásluha jeho vůle,práce a lásky jeho rodičů.Přejeme Vám moc a moc síly i šťastných dní se Sofinkou.Pavlína

Souhlasím

Děkuji Vám Pavlíno za tento příspěvek.Vnímám to úplně stejně jako Vy.
Monka

Dodatek

Váš příspěvek byl sice určen Katce,ale já ho vnímala tím obsahem opravdu pro všechny a především pro mě.M.

Obrázek uživatele světlana

rodičovská

určitě si dojdete na sociálku, na zaklade posouzeni zdravotniho stavu Sofinky vam nalezi 7.600 Kc

Obrázek uživatele 1nemkat

Světlanko

Světlanko, vím, mám pocit že to někdo říkal ale v 1 roce budou teprv posuzovat zdravotní stav komisní lékaři, to máme min 3měcíce do vyřízení jelikož teprv za 21 dní bude Sofince 1 rok. ale to že musím kupovat měsíčně filtry za 2500, hadice a cévky za 1300Kč, léky, pleny, desinfekční prostředky na pomůcky a jiné mi nikdo z nich čekat nebude. Je to smutné dnešní doba. Mimochodem máte krásnou holčičku :0))
Mocičky děkuji za každou radu co mi dáváte.
Hodně zdravíčka přeje Katka a Sofinka

Obrázek uživatele luc.lan

Katko a Sofinko,taky

Katko a Sofinko,taky děkujeme.Michalka se smála dva roky,byla velký smíšek,ale pak se k vůli nemoci smát přestala a teď už jen pláče a pláče.Máme příběh č.112.Je to úplně jiný příběh než ten váš se Sofinkou,ale také smutný.
S tím autem zkuste "Dobrý skutek" četla jsem tam i žádosti na auta a vybrali spoustu peněz.Nic jiného nám v našich situacích nezbývá než různé nadace,ale je hodně lidí,kteří pomůžou.Držte se,přeji spoustu sil vám i Sofince!A musíme si vážit i těch našich tatínků,protože je jich spousta,kteří to nezvládnou.
Lucka s Michalkou

Obrázek uživatele Janeta

Katko a Sofinko

Určitě si pročti vše co tady píší ostatní maminky, které mají více zkušeností než já, všechny rady jsou dobré a já jsem zastánce toho co nezkusíš to nemáš, je dobré si zažádat o všechno co jde a dle toho uvidíš co ti přiklepnou. O zvýšení RP na 7600,- máš opravdu nárok, teď jsem o to žádala a to nám rok není, zasedne posudkový lékař a ten rozhodne, řeknu ti jak jsme dopadli už jsme o to žádali a má to být do 1-2 měsíců vyřízené, moje pediatrička posudek už psala. Na soc. mi řekli, že je nový zákon a že můžeš RP čerpat do deseti let dítěte, jak to přesně je nevím jelikož je nám 6,5 měsíce, tak je to předčasné a nepídila jsem se po tom. Na příspěvek o péči si můžeš opravdu zažádat od jednoho roku, ale bylo mi řečeno, že se to nevyplatí, že nejlépe je žádat ve třech letech, ale určitě to zkus, jen kdyby vás zařadili do prvního stupně tak na tom budeš tratit. Co se týče auta zkus nějakou nadaci jak už jsem psala.
Držím pěstičky, zatím pa pa

Volby prohlížení komentářů

Vyberte si, jak chcete zobrazovat komentáře a klikněte na „Uložit změny“.