Maminka Soňa mě požádala, abych na web uveřejnila příběh jejího autistického synka Péti. Tak tedy, tady je Peťula, jeden začarovaný bojovník. Petříku, držím palce!

Jmenuji se Soňa Jochecová,je mi 43 let a mám čtyři děti.S prvním mužem mám 20letou dceru Barboru a 18tileteho syna Mirka.Manželství se neydařilo a v roce 2004 jsem se rozvedla.

V roce 2005 jsem se znovu vdala, za skvělého muže, se kterým mám 3letou zdravou Vanessku a 5tileteho Petříka, o kterém bych chtěla něco napsat.

Petříček se mi narodil 18.5.2006 v 38 týdnu vyvolávaným porodem,kvůli mému věku a velkém otoku mých nohou.Porod proběhl normální cestou,hlavičkou a Petřík vážil 3,70 kg a měřil 49 cm,byl úplne výstavní miminko a já pocítila na porodním sále takový krásný pocit,který jsem už dávno zapomněla.

Obvolala jsem úplně všechny známé a byla nejšťastnější žena na světě.Petřík se vyvíjel dobře,jako každé jiné zdravé miminko, sice byl o něco málo pozadu než jiné děti,ale vše doháněl.
Očkování měl všechna,jak jiné děti.Často trpíval jako miminko na záněty v ouákach,dětská lékařka mu často psala antibiotika.
Když jsem se jí v poradně ptávala na to,že je trochu pozadu,tvrdila,
že je to tím, že je cvalík.Doktorka mi už delší dobu neseděla, byla se vším hned hotová, a tak jsem odešla v jeho skoro dvou letech k jiné. Hned na první návštěvě mi naznačila,že jí připadá Petřík jako dítě s PAS.Nikdy jsem něco takového neslyšela a začala jsem panikařit a celé dny hledala veškeré informace o tomto postižení.První cesta byla na ORL,kde Petříka uspali a vyšetřili mu sluch,protože jinak vysetření nezvládl,pořád se bránil.Dopadlo negativně.

Ještě se vrátím do období,kdy měl Petrik 8 měsíců a ležel v obýváku na zádech a hrál si s nožičkama. Má tehdy 16tiletá dcera spěchala za svým přítelem a ve spěchu opařila malého v oblasti bříška horkou vodou z párků.Tak, jak jsme tenkrát byli oblečeni, jsme ja a malý jeli rychlou sanitkou do Olomouce a pro podezření,že přišel do styku s neštovicemi, nás radši odvezli do Brna na infekční.Dostal kapačky a byli jsme tam asi týden.Péťa se krásně a rychle uzdravil a na bříšku dnes není ani známka po opaření.

Ovšem ihned po návratu z Brna se Petřík výrazně změnil.Přestal dělat vše, co už uměl,žvatlat,paci paci,smysluplně si hrát a používat oční kontakt. Prostě byl najednou jako vyměněný.Sdělila jsem to v Brně i mé dětské a skoro se mi vysmáli a zařadili mne nejspíš mezi blázny. Dnes,když se k tomu vracím kdykoli u lékařů,tvrdí,že tehdy autismus nastartovaí

Po ORL následovalo SPC,kde se malý nedal vůbec vyšetřit.Tak řval,ze ho můj táta musel odnést do auta a formou pohovoru jsem se dozvěděla,že je Petřík autista.

Nevěřila jsem a trvala na tom,že jim nahraji Petříka doma na videu,aby neměli zkreslené informace, a nahrávku jsem jim dovezla.Čekala jsem s napětím na jejich komentář a byla jsem si jistá,že ho změní a řeknou mi,že je to jen opoždění nebo ADHD. Ale ne.

Ujišťovali mne,že je to typický autismus, a nasměrovali mne do stacionáře asi 10km od mého bydliště,který Petřík navštěvoval asi měsíc.Denně 2hodiny a časem prý déle.
Dopadlo to tak,že mi tam paní učitelka řekla,že dá Péťa moc zabrat a že dvě hodiny stačí.Že je z něj unavená a má ho plné zuby.Tehdy tam byl naposledy.

Sháněla jsem školku vytrvale v okolí bydliště,ale nikde ho nechtěli,že by rušil ostatní děti, a asistentku, kterou platí kraj, nechtěli vůbec.Skoro jsem žebrala,aspoň o hodinu denně, bála jsem se,že když se s Péťou nebude pracovat,že se nebude rozvíjet. Nakonec jsem narazila na stránky rané péče a asistentka,která k nám jezdila, mne naučila výměnnou metodu,VOKS a vyrábět Petříkovi strukturované úkoly.Přečetla jsem spoustu knih a članků,celé noci hledala informace a pomoc lékařů a léčitelů i kartářek.

Jeden psycholog v Brně mi sdělil,když viděl Péťu,že má AS.
Jeden léčitel mi ho léčil na dálku za 4tisíce,jeden potravinovými doplňky za 3tisice měsíčně.
Jedna psycholožka mi řekla, ať ho umístím do ústavu,ať se věnuji dceři, anebo ať dám dceru někomu na hlídání a mám jen Petříka.

Na vlastní žádost jsem se jela do Motola ujistit,co mu vlastně je.Zůstal tam týden můj muž. Všechna vyšetření dopadla negativně,ale i přesto se Petřík vrátil s diagnozami dětský autismus,ADHD a LMR.

Genetika je zcela negativní,rezonance také.Přesto musíme dávat Ritalin a Risperdal na zklidnění, i když nezabírají.Letos v lednu jsem si konečně po nekonečném hledání našla specialní školku a přestěhovala se ze dne na den.Petřík je tam šťastný,zlepšil se natolik, že můžu jít i do obchodu,kde jsou malé fronty.

Co u nej přetrvává, jsou ale strach z chůze po schodech,celodenní pobíhání po bytě,obklopování se oblíbenými předměty.Záchvaty,které mívá z ničeho nic, přerůstají až k hysterii, někdy si i ubližuje.

Petříček vůbec nemluví,jen počítá do dvou.Nebaví ho televize,knihy,hračky.Jen pořád lítá sem a tam a jediné,co ho baví, jsou strukturované úkoly,PC,číslice a malování.Chtěla bych mu pomoci.

Stejně jako jiné maminky pořád věřím,že jednoho dne se probudí a bude v pořádku,že se stane zázrak a prožije plnohodnotný život se svými vrstevníky.Toužím ze všeho nejvíc slyšet jeho MAMINKO.Miluji ho nadevše a nikdy nepřestanu hledat pomoc.

Soňa

Pozn.: Soňo, držím Péťovi na cestičce palce. Do Hurghady pojedeme spolu, to Ti slibuju. A ze srdce Ti přeju, abys jednou "maminko" slyšela!