Přihlášení
Konzultace k webu sponzorsky poskytuje specialista na redakční systém Drupal:
Tipy, zprávy
Kdo je nový
Kvůli lepší přehlednosti a úrovni tohoto webportálu dodržujte prosím tato pravidla.
Reakce na knihu Maminko, nezpívej
Ráda bych založila diskuzi k této knize,kterou napsala Jana Žlababa.
Knížku jsme dostala poštou minulý týden a moc jsem se na ní těšila.Všechny články od Jany jsem vždycky četla a moc jsem se těšila,až napíše další.Neustále jsem je rozesílala mailem všem mým známým a příbuzným,aby okamžitě ocenili,jak jsou hezky psané.
Sama mám skoro tříletého chlapečka s pravostrannou hemiparezou a s Žlababou jsem se seznámila po inernetu,když byly Tomovi asi 4 měsíce.Viděla jsem fotky jejího Ríši a věděla jsem,co ve 2 letech umí a jak je moc šikovný a strašně jsem si přála,aby Tom Ríšu ve všech dovednostech dohnal.Z internetu jsem věděla,že je Jana těhotná,že se jí narodil Jindra,že si myslí,že by mohl být Ríša autistický a vůbec jsem se vždycky moc zajímala,co je u nic v rodině nového.
Moc mě to sebralo,když se potvrdil Ríšův autismus-jak může mít někdo tolik smůly,mít dítě s DMO a ještě k tomu autistické?Přišlo mi to nemožné.No a pak ta zpráva,že je autistický ještě Jindra-pamatuji se,jak mi to Jana napsala a já tu seděla a brečela u počítače.Bylo mi to hrozně líto...
Proto jsem hltala každý její nový článek,protože jsem z něj vždycky poznala,že i když je Janě někdy hodně smutno,že to všechno umí převést do legrace a celé to zlehčit.A že jako rodina fungují,že má svoje děti moc ráda a úžasného manžela,se kterým se navzájem podporují.
Když jsem vzala knížku do ruky,myslela jsem,že mě vůbec nepřekvapí.Články už jsem znala z internetu,tak jsem čekala,že si je jen znovu připomenu.Moc mě překvapilo,jak mě kniha dostala.Jestli to bylo tím,že příběhy byly najednou ucelené,v pořadí,které odpovídalo tomu,co prožívali,nebo,že mi to celé hrozně často připomínalo, to co prožívám doma s Tomáškem-nevím.Je to mimořádně působivá knížka,o které člověk po dočtení prostě MUSÍ přemýšlet.Zasměje se u ní,ale i popláče,dokonce někdy i obojí najednou.
Tímto bych chtěla Janě poděkovat.Za knížku,za blog , jak to všechnou najednou zvládá a jaká je úžasná máma,kterou by si každý přál...
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- 1707x přečteno
What links here
Žádné příspěvky nenalezeny
Dnešní oblíbený obsah
Archív článků
- Únor 2008 (4)
- Březen 2008 (2)
- Duben 2008 (6)
- Květen 2008 (1)
- Červen 2008 (1)
- Červenec 2008 (3)
- Říjen 2008 (10)
- Listopad 2008 (10)
- Prosinec 2008 (7)
- Leden 2009 (39)
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »
a sakra
Ríši se asi nepíše s Y po š.To mi nějak ujelo.-)))
Touha se Ti naplnila
Kamilo, Ty sis přála, aby byl Tom co nejlepší-...je to úžasný dítě. JČ a MK mají pravdu...vždyť Tomášek je to nejlepší a na svůj věk nejhytřejší stvoření, který si v životě mohla mít...a Áďa taky, jsou to vážně oba andělíčkové :)).. jo a mně taky přišlo, že po š by mělo být Y, ale čeština se zas hlásí :-)))...ale má to svoji logiku..
Re: a sakra
Neva, uz jsem to upravil.
Až teď jsem si všimla...
..., že toto téma již existuje. Omlouvám se, že jsem založila nové, navíc jsem se zapomněla přihlásit. Holt mateřská demence :-D
Tak aspoň kopíruji svůj příspěvek:
Dobrý den všem
Dneska mi přišla knížka Maminko, nezpívej. Milá Žlababo, napsala jste to moc krásně, nemůžu se odtrhnout :-D Sice mám dcerku "jen" hypotonika, a tak nezažívám ani zdaleka to, co vy, přesto mě tahle knížka velmi oslovila. Dokonce si myslím, že díky ní proniknu aspoň trošku do dušičky autistického dítěte - podstatu autismu jste tam vysvětlila skvěle. A líbí se mi ten nadhled a humor, se kterým je dílko napsáno. To byl koneckonců jeden z důvodů, proč jsem si knížku pořídila, četla jsem totiž vaše články na internetu. Tak ať vám ten humor a nadhled vydrží. Zdravím tímto celou vaši rodinku.
Knížku si přečtěte
Kniha je dojemná. Žlababu už dlouho čtu na netu, tam většina článků vyzněla spíše vtipně, s nadhledem. Je pravda, že v takto ucelené formě, mě i slza ukápla. Sama mám děti zdravé. Kamarádka má doma autíka, často se vídáme. Je to těžké, ale někdy ty začarované děti, jak jim krásně říkáte, mají opravdu NĚCO navíc, jsou upřímný, bez přetvářky, jsou kouzelný.Knížku si přečtěte, je plná slz i optimismu :-)
Kniha
Mám stejný pocit - zatímco na webu jsem příspěvky vždycky považovala prvotně za zábavné, když jsem si přečetla knížku, najednou mi z ní vystoupily hlavně ty smutné momenty. Ale příčitala jsem to tomu, že jsem momentálně docela v depresi a že si ze všeho vybírám jen to horší... To nic nemění na tom, že je to skvělá kniha, takové by měly vycházet a hlavně by se měly číst!
Anny
Díky
Moc jste mne s těmi komentáři potěšili. Já bych řekla, že možná rodičům dětí s postižením se zdá kniha trochu víc smutná než těm, co mají zdravé děti, protože se jich osobněji týká.
Mně těší, že knížka se líbí rodičům postižených dětí, ale vůbec nejvíce si přeji, aby ji přečetlo i dost rodičů zdravých dětí, právě kvůli(trochu hloupě řečeno) propagaci postižených dětí.
Kdyby bylo úplně po mém, nebylo by na zadní straně knížky ani nikde v úvodu zmíněno, že je o postižených dětech. Bojím se totiž, že si ji pak lidé, kteří postižené děti nemají nebudou chtít přečíst. Že je to odradí.
Nebála bych se toho odrazení,
Nebála bych se toho odrazení, zkrátka je tam napsáno o kom píšeš, o svých dětech. Vem si,jak je populární Rain Man :) Knížku už jsem půjčila a kamarádka je již v polovině ;) Hezké babí léto všem J.
první dojem
no ale,Žlababo, tak tady vidíme, že by prohloupili,kdyby dali na 1.dojem,o moc by přišli.S tím si NEDĚLEJ hlavu :)
Mirku
Díky:-)))
Mám podobné pocity ...
Když jsem začínala číst Žababin blog pravidelně(asi od června loňského roku), netušila jsem ještě, že na tom naše Nina bude tak vážně jako vím, že je na tom dnes.
Bavila jsem se u jejích texů a doufala, že Ninuška na tom bude za rok aspoň tak "dobře" jako Janin Ríša (promiň JAno, ale připadal mi vždycky šikovný - a taky je!)
Čas běžel a ukázal, že Ninuška na tom bude mnohem, mnohem hůř. Ale já se nevzdávám. Nechci smutnit.
Knížka mi stejně jako ostatním ukázala, že prvotní na ní není její humor (i když tem by měl chytit právě rodiče zdravých dětí), ale je to ten boj rodiče postiženého dítěte o každý ten milimetr, o terý se posune dítě vpřed, o to, že stojí za to bojovat, i když je to často jeden krok vpřed a 3 kroky zpátky.
NAše děti nemají nikoho jiného než nás a my pro ně a o nich musíme mluvit a psát třeba knížky, ale hlavně se jim věnovat. A energie k tomu? Tu mi právě dodává tato Janina kniha, tento portál, a to, že si tu s vámi všemi mohu popovídat, s některými dokonce i po mailu!
Díky vám všem, díky tobě, Jano Žlababo Makovcová. Všichni jste skvělí, ale nejskvělejší jsou přeci jen naše děti!!!! L.