Ahoj lidičky, na těchto stránkách jsem "pročetla a probulela" několik nocí. Několikrát jsem i začala psát náš příběh, pak zahlodaly pochybnosti, které zvítězily a nenapsala jsem nic. Ale musím uznat, že i pročítání všech těch různých, někdy až skoro neuvěřitelných příběhů tady mi hodně pomohlo. Před všema maminkama- bojovnicema smekám. Je až neskutečné, kolik síly ještě máte na "konzultování" pokroků a hlavně na tu obrovskou vzájemnou podporu- fakt skvělé. Já si většinou připadám jak vymačkanej citron- a to naše problémy (ve srovnání s některými jinými tady) snad ani problémy nejsou. Mám 2 kluky- 11 a 3 roky. Starší Honzik je zlatíčko, páťák, fotbalista, zkrátka- "tabulkáč" (to slovo nesnáší). Kubík je od narození vysmáté, mazlivé, pohodové mimčo, ale tam jsme zatím skončily a jsme "netabulkáči". Stále na plenách, chodíme střídavě po 2 a po 4, slovní zásoba: máma, děda, papa, ham, goool, tytyty, já. Větu jsme ještě neslyšeli a čas diskutování se u nás asi zatím neblíží. Za poslední 2-3 roky se mi život přetočil několika kotrmelci úplně naruby a přísahám, že kdyby mi někdo vyprávěl, jak rychle může být život vzhůru nohama, co všechno se může po....t, zamotat, nebo jen stát jinak než je běžné- nevěřila bych tomu. Ale stalo se. Kubík má diagnozu psychomotorická retardace. Je zabržděnej, ale důvod se zatím nenašel, takže ho neumíme odbrzdit. Po všech vyšetřeních a prohlídkách máme jedinej zřetelnej výsledek- při vstupu do jakéhokoliv zdravotnického zařízení začne Kuba řvát jak na lesy, cákaj z něj slzy, srdce jak před infarktem, k neutěšení a to až do odchodu- mezi dveřma se vítězně usměje a dělá ooobrovské papa na všechny strany. Prostě hérečka, ale kdo na to má mít nervy?
V lednu jdeme na vyšetření při hospitalizaci do Thomayerovy nemocnice. Vůbec nevím, co si pod tím představit, jak dlouho tam můžem být a co nás čeká. Najde se tady někdo, kdo má zkušenosti s dětskou neurologii v Krči, nebo stejnou diagnozu, jejím vývojem, nebo prognozou? Díky všem za každou zprávičku, nebo informaci a přeji hodně pokroků, dětských úsměvů a sílu na ty naše zlatíčka. Držim všem palce a díky. Zuzana