Ahoj Miso,ja mam teda syna autistu jen petileteho a sama nevim,jak se bude vyvijet dal.Jestli horsit nebo lepsit.Je od Vas moc hezke,ze chcete manzelovi pomoci s vychovou dcery.Muzu se zeptat,kde je ty zbyle dny,u matky a chodi do specialni skoly pro autisty?Sona

Asi bych se takto v začátku nesnažila hledat nějaké zázraky které jí pomohou ale využila bych to co znám. Ve vašem případě tedy to že malou baví trhat papírky. Když se u nás do klubovny, kam chodí děti s autismem, koupila skartovačka byl to hit. Všechny děti to nadchlo a zaujalo mnohem víc než všechny hračky. Třeba toto by se Terce líbilo a spojilo by to vaši osobu s tím že máte dobré nápady a Terezka by to ocenila. Pokud dítě baví jezdit jen tak se zipem koupila bych zip a nesnažila se nahradit to něčím, v našich očích, lepším, třeba autíčkem protože s tím přece taky může jezdit sem a tam. Takže já hlasuji pro skartovačku a schovávání všech nepotřebných papírů pro Terku aby měla zábavu.

připojuji se také k názoru využijte toho co znáte- dcera si ráda hraje s papírky ,trhejte je společně-dítě bude rádo když budete dělat něco společně ,když Vás to bude bavit a bude legrace.Postupně se dají přidávat další nápady které vás během hry budou napadat,vybarvení,trhání do tvarů, třídění dle velikostí a jiné co vás napadne během této činnosti. Dle mě je nejdůležitější radost ,zápal pro tu činnost a společná činnost. myslím ,že takhle se můžete dál přiblížit k své dceři.není špatně si zvýraznit oči či si vzít barevné brýle ,třeba se bude Terezka na vás více dívat a tak jí budete moci ještě více povzbuzovat a sdílet s ní ty další činnosti. Přeji atˇse vám to vše daří a baví-hezký den

Ahoj Miško,

jste moc milá, že máte zájem, že se snažíte pomoct, pochopit jak Terezce, tak Vašemu manželi.

Kdybych Vám mohla malilinko pomoct, poradila bych Vám...ehm, jak to říct... opustit začátečníckou chybu, že existuje nějaký přesný postup, jak a co dělat (něco v tom stylu, že když máte zlomenou nohu, nejdřív sádra, pak rehabilitace, pak postupné zatěžování a tak). Bohužel nikdo neví, co autismus je, podle nejmodernějších teorií se nejedná o nemoc duševní, ale o neurologicko-imunitní nemoc, která ovlivňuje mozek pouze druhotně, jako výsledek zánětlivých procesů. V současnosti je přístup k výchově a vzdělávání autistů značně různorodý, v lepším případě metoda "pokus-omyl" a "díky-bohu-za-cokoliv-co-funguje". Na Vašem místě bych se dívala na Terezku jako na holku, která je chytrá a citlivá, ale bohužel nemocná a není schopna s Vámi komunikovat. Už jenom Váš pozitivní postoj dokáže udělat v chování velké změny, tyto děti sice mají sníženou schopnost komunikovat, nicméně fantasticky cítí Váš vnitřní postoj.

Pokud má Terezka 70 kg, tak ji nekoupejte nebo ji koupejte s manželem, určitě Vám to nikdo nebude mít za zlé, hledala bych aktivity a styčné body, které Vás obě spojují a baví (třeba by ji mohlo bavit vařit, péct, dělat něco s těstem když ji baví trhat papírky?) Čím víc budete spolu, tím bude jasnější, co jí dělá radost, způsob, jakým se dá učit a tak...

Kdybych to měla tak nějak shrnout, tak bych poradila, abyste se uvolnila, otevřela mysl, zahodila veškeré učitelské a výchovné ambice a bavila se s Terezkou - pokud se Vám to povede, tak se u Vás bude Terezka brzy dobře cítit a ve spoustě věcí Vás velice mile překvapí.

Moc Vám držím palce, ještě jednou moc děkuji i za Terezku, jste zlatá