Dobry den všem, kteří někdy prošli peklem. Před 5 lety jsem se dozvěděla že jsem těhotná byla jsem štastna. A dnes je tomu přesně 5 let, co jsem se dozvěděla, že to jsou dvojčatka byla jsem v sedmem nebi a přítel taktež, těhotenství nebylo bez komplikaci měla jsem vysoky krevní tlak, a tak jsem byla hospitalizovana a potom zase přišlo nevolnosti opětovně hosppitalizovaná ale i tak mi lekáři tvrdily že z holčičkami nic není ovšem nechali jsme si říct co to je a pak přišel ten nejkrasnějši den narodily se i když už ve 36 tydnů ale to nam nevadilo měli jsme Lucinku(1560g a 40 cm.) Anetku(1880g a 41cm) byly to ty nejkrasnějši holčičky na celem světě nedala by je ani nahodou a konečně po 6 tydnech co stravily na JIRP na fifejdach šli domu.

A pak čás jen utikal a oni rostly asi v půl roce se mi to nezdálo, vzhledem k tomu že byly pořad jak miminka prostě nic neuměly ale lékaři mi to vysvětlovali tak, že budou trochu opožděné brala jsem to narodily se přece předčasně a tak jsme i nadale cvičily Vojtu ale uběhl rok a stále nic.
Jenže když už měli dva roky a neuměly ani sedět, mluvit,chodit ani si podržet flašku u pusy začala jsem urgovat nějake vyšetření a tak se stalo nákonec ani neví co jím vlastě je všechny vysledky jsou patologické a to byly na magnetické rezonanci, biopsii a odběru mozkomišního moku a stale nic,došlo až tak daleko že jsme o Lucinku přišly a to loni den před štědrym dnem bylo to tak nečekane že jsem se uplně zhroutila a nejhorši na tom bylo to že umřela na hydrocefalii což moje dvojčatka měla opačny problem mikrocefalii teď už mame jenom Anetku které se tak zhoršil zdravotní stav že byla převezena do nemocnice kde je už skoro dva měsíce a museli jsme ji nechat udělat tracheostomii (slavík) a PEG vyvode ze žaludku už nikdy to nebude jako dříve ale já stale doufam že se kolem ni naučím abyh jí mohla mít doma i když se každy přiklaní spiš ktomu abych jí dala do ustavu, ale to ji nemohu udělat ma právo dožit doma kde je ze svýma někdy ani nevím kudy kam.