Přihlášení
Konzultace k webu sponzorsky poskytuje specialista na redakční systém Drupal:
Tipy, zprávy
- ginko biloba
- V budoucnu chceme pomoci my Vám. Teď ale, prosím, pomozte Vy nám.
- Pobyty u moře pro rodiče s dětmi - Itálie RIMINI – Rivabella 30.6. – 7.7., Chorvatsko – ostrov Vir, 18. – 25.8.
- Májový víkend v sedle
- Pozvánka na arteterapii
- Hledáme dobrovolníky - asistenty na rekondiční pobyt pro lidi s DMO
Kdo je nový
Kvůli lepší přehlednosti a úrovni tohoto webportálu dodržujte prosím tato pravidla.
Nadace Hestia
Zdravím, psali mně z nadace Hestia. Na letošní rok mají opět přislíbené peníze od dárce, do konce února je potřeba si zažádat o finanční podporu. Mám v mailu formulář, kdo by chtěl, písněte, pošlu ho. My si u nich žádali vloni a dali nám celou částku. Katka
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- 2256x přečteno
What links here
Žádné příspěvky nenalezeny
Dnešní oblíbený obsah
Archív článků
- Únor 2008 (4)
- Březen 2008 (2)
- Duben 2008 (6)
- Květen 2008 (1)
- Červen 2008 (1)
- Červenec 2008 (3)
- Říjen 2008 (10)
- Listopad 2008 (10)
- Prosinec 2008 (7)
- Leden 2009 (39)
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »
Ahojky,
mrkla jsem na jejich stránky. Jedná se o program ETELA? Našla jsem to tady: http://www.hest.cz/etela.shtml
Jestli je to ono, můžu se zeptat kdo za Vás o příspěvek žádal když v podmínkách mají napsané, že "žádost podává nezávislá osoba (např. osobní asistent, dobrovolník) či organizace (např. sdružení na podporu osob s postižením, dobrovolnické centrum), atd. " ?
Renčo, ano je to program
Renčo, ano je to program Etela. My jsme podávali žádost jako rodiče, žádného zástupce jsme neměli, ale bylo to psané na dcerku a my jsme byli napsáni jako zákonní zástupci. Problém v tom vůbec nebyl. Žádali jsme o doplatek na sedačku ke kočárku Otto Bock a dali nám celou částku (tj. 17000 kč). Katka
Tak je mi dnes tak nějak do
Tak je mi dnes tak nějak do breku. S manželem jsme si pořídili dítě až po deseti letech známosti. Do dnešního dne jsme přispívali na všechno možné. Psí útulky, domov pro seniory, hluchoněmé, hladovějící v Africe, opuštěné děti atd. Posílali jsme dárcovské SMS, vkládali peníze do obálky v letadle na nadaci Václava Fišera při návratu z dovolené a dnes, když mě oslovil student v obchodě, zda přispěju na jakousi dobročinou akci, špitla jsem: "Nezlobte se, ne." A stydím se. Nedala jsem mu ani blbou dvacku. Syna čeká náročná operace. Dost možná rozhodující v tom, zda se postaví na nohy nebo ne. Tři týdny v nemocnici. Buď na samostatném pokoji, kde bude syn mít jen mě a klid nebo na pokoji já, syn a další tři děti bez doprovodu. Ten samostatný pokoj je považován za nadstandard za 750kč plus 120kč regulační poplatky na den. Po operaci sádry, po sundání sáder lázně na šest týdnů opět s regulačními poplatky. Suma sumárum částka, z které se mi protáčí panenky. Zrovna včera mi manžel oznámil, že za leden, kdy jsme jezdili křížem krážem po republice a hledali odborníka, který by synovi operaci nedoporučil, za benzín jsem utratili šest tisíc. To je částka, kterou nám dávalo město na celý rok. Večer jsem si zde přečetla, že tento příspěvek byl letos zkrácen na polovinu. No a možná i proto jsem dnes tu dvacku nedala. Nebo možná proto, že ráno jsem volala do banky, za jakých podmínek mohu zrušit svoje penzijní pojištění, abych měla na tu nemocnici. Paní byla ochotná a když mi řekla, o jakou částku při předčasném zrušení penzijka přijdu, pokládala jsem telefon se slzami v očích. Odpoledne jsem pak nedala ani dvacku. Ach, jo. Někdy ten život nestojí fakt za nic. Jitka
Já mám pocit
že na poplatky v nemocnicích se dá taky zkusit požádat o příspěvek nadaci. Jsou to ale asi jen některé, které to dělají.
Jenomže problém je asi taky v tom, že většinou to člověk potřebuje na rychlo.
Jo, výdaje za benzín, to znám, to je taky to, co nás hodně trápí.
Já jsem se včera hodně vyléčila po tom, co jsem si přečetla na Carllitě.
Už nikdy nebudu tak hloupá, abych přijala nějaké peníze na přímo. Jestli vůbec někdy ještě něco takového uděláme, bude to jedině přes nějakou nadaci, kde se posuzuje více případů a peníze se poskytnou těm nejpotřebnějším.
Co ta nadace www.dobry-skutek.cz? Tam by to nešlo? Možná by se to tam vybralo celkem rychle.
A na jakou jdeš vlastně operaci, to je zvláštní, že se tolik připlácí za pokoj.
Žlababo, jdeme na operaci s
Žlababo, jdeme na operaci s kyčlemi. Myslela jsem, že aspoň ten regulační poplatek bude v 750kč v ceně pokoje, ale není. Je to hrozný. To je cena jak na hotelu. Je to tak, jak píše Renata. Asi jsem celou tu dobu přispívala na různé věci v naději, že kdybych jednou potřebovala já, tak se mi to vrátí. Bohužel. Navíc, mám pocit, že nadace a podobné organizace jsou to pro ty, co to potřebují mnohem víc. I když nevím. Zrovna jsem na jednu nadaci koukala a ta přispěla klučíkovi na letní tábor. Jitka
Jitko
já mám poslední dobou taky takové pocity. Taky jsem vždycky přispívala když byl Kubík menší, my nic tak důležitýho tehdy nepotřebovali. Teď přispívám taky, ale už o tom víc přemýšlím, protože už sháním peníze na synovi terapie kde se dá a tak nějak jsem si myslela, že když dávám já, že se mi to až budu potřebovat jednou vrátí, ale tak to bohužel nefunguje. Získat nějaký příspěvek od nadací je hodně těžký zvlášť pokud se jedná o něco jiného než nějakou pomůcku.
Mimochodem na dobrý skutek jsem psala někdy loni v květnu, dodnes žádná odpověď tak jsem oslovila jinou společnost, který mi vyšla vstříc, ale i tak si nedělám naději, že se potřebnou částku podaří vybrat. Poslední dobou nedělám nic jiného než vyplňuji žádosti a píšu emaily :-(.
příspěvek na postižené,
znáte to, pořád se na něco vybírá, potkáváme studenty různě po ulicích s kasičkami v ruce. Došla jsem k tomu, že když slyším, "Přispějte na postižené", tak jim sdělím, že mám jednoho doma a častokrát nepřispěji.
Ne že bych byla škudlila, ale nikdy jsem o nic nežádala a taky nic nedostala. Zažila jsem časy, kdy jsem hledala mince po kapsách, aby se koupil alespoň chleba a dojídala se spížka, než byla manželova výplata. Dnes po 20letech manželství jsme na tom o mnoho lépe a myslíme, že na ten domek, na který si myslíme, jsme si doufám našetřili.
Vím, že je jiná doba, dnes je čas, kdy si máme umět žádat po nadacích, fyzických i právních osobách částky pro různé terapie a pod.
Prostě to neumím. Stydím se. Cítím se nepatřičně a mám pocit, že na to nemám právo, protože jsou na tom lidé ještě hůře.
Ale zamysleli jste se, jak je to složitá otázka, kdo je na tom hůře?
Ten kdo žije, užívá si a při tom pořád nemá peníze, mluví často o nedostatku, anebo ten, co žije střídmě, na peníze si nestěžuje a proto pro okolí je to ten, co má dost peněz?
Už jsem se naučila nepřispívat na vše, co se kolem mne mihne.
Je mi jasné, že je tady ale i kategorie, která penízky nemá, sama jsem byla dlouho mezi nimi a i teď, kdybych nepracovala, tak bych taky spadala mezi ně.
A právě jsem si uvědomila, že přispívám na postižené a ne málo. Dělám pro ně volnočasové aktivity, které mne stojí hodně času, často i peněz, bez nároku na finanční odměnu, prostě dobrovolnictví. Ale asi to omezím, protože 10 let, je 10let a je právě nárok na nějakou odměnu.