Kvůli lepší přehlednosti a úrovni tohoto webportálu dodržujte prosím tato pravidla.
102. Můj Davídek (DMO)
Můj příběh je stejný jako všech maminek, co tu píší o svých dětičkách, které jsou postižené.
Davídek se narodil ve 26. týdnu, váha 810 g, 35 cm.
10 měsiců jsme byli v Mostě, až po roce jsme si ho odnesli domů, to bylo nejkrásnější období.
Dnes je Dajdíkovi 14 let a moc ho miluji, je to moje radost, ale i starost.
Ale i když mi kolikrát není do smíchu, dokáže mě svýma šibalskýma očima rozesmát.
Nemluví, ale já vím, co mi chce říct, a tímto chci napsat, že i když náš osud je těžký, tak já jsem v podstatě šťastná, že ho mám.
Dává mi sílu a naději na lepší ráno.
Všem maminkám hodně síly a lásky při každodenní práci přeje Davídek s maminkou.
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- 2824x přečteno
What links here
Žádné příspěvky nenalezeny
Dnešní oblíbený obsah
Archív článků
- Únor 2008 (4)
- Březen 2008 (2)
- Duben 2008 (6)
- Květen 2008 (1)
- Červen 2008 (1)
- Červenec 2008 (3)
- Říjen 2008 (10)
- Listopad 2008 (10)
- Prosinec 2008 (7)
- Leden 2009 (39)
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »


Komentáře
S usmevem jde vsechno lip
S usmevem jde vsechno lip
Ahoj,taky jsme se narodili ve
Ahoj,taky jsme se narodili ve 26t s 630gramy a máme DMOtriparezu.budou nám teprve tři.To jste strávili opravdu rok v nemocnici? my tam byli 4m po narození a to sem myslela,že jsme trhli rekord.jinak malej je taky zlatíčko a čertík v jedný osobě,jsme moc rádi,že ho máme,on nám tu práci s ním vrací úsměvem a pokroky.Lucka
ahoj Luci
Je to tak skoro rok jsme byli v Moste malej byl na tom moc spatne ale je silak jako ja kdyz jsme ho prinesli domu tak mel 3.60 jako cerstvne narozeny mimco ale pak rychle rostl a jeste par dni a preroste i me bo jsem mala zena ha ha a co vy jak jste na tom s holcinou? Verim ze vam dela radost lenka
Máme kluka Štěpánka a dvojče
Máme kluka Štěpánka a dvojče Matyáše.sem zvědavá jak poroste dál,zatím to nevypadá na obra.má jen 10kg a už je o půl hlavy menší než brácha,ale živej někdy až moc.cvičíme a cvičíme a děláme pokroky.hezky lezeme,sedíme a zvedáme se.ještě nechodíme,ale vypadá to nadějně do budoucna.bohužel nám přibyla epilepsie,té se moc bojím,tak uvidíme.Matýsek ho žene dopředu a hodně ted po něm i po nás opakuje,zatím jsme asi na úrovni lehké mentální retardace tak se uvidí jak to půjde dál.chodíme na dva dny v týdnu do školky a tam je ze všech nejhodnější,jen co přijdu já začne zlobit.A kam jste to dotáhli vy? my pořád tak doufáme jak je ještě malej,pořád ještě neni nic jistý jak co dopadne tak je to lepší než být už ve vašem věku.Lucka
dajdik
Ahojky mi jsme lezici ani nelezeme jen se odrazi po zadech to se dostane vsude ale lezeni to je nas problem jako se dostat na ctyri atd je nam 14 ale vyvojove jsme na 4 az 5 mesici ale jak jsem rikala cert to je kdyz muze tak se pereme a ja delam ze jako brecim a Dajdik se tomu smeje a pak se smeju ja kdyz ho vidim jak je spokojeny.Cvicime vojtu od 1 roku ale je to spise na uvolneni svalstva uz dnes vim ze se nikdy na nohy nepostavi ale co muzu delat.CHodime take do skoly 1 tydne na 4 hodky ale radsi bych brala skolku kde by mohl bejt mezi detmi jako je on a vyradit se.Podle toho co pisete mate velke sance a deticky vam jeste ukazi co dokazou mejte se zatim fajn Lenka