Dobrý den
Po velmi dlouhé době, kdy se u nás stále něco dělo, jsem se dokopala napsat druhou část a našem Filípkovi. Doufám, že pomůže maminkám, které mají děti s podobným handikepem.
Náš první článek je zde uveden jako první, je mi ctí.

Filípkovi byly před pár dny 4 roky. Narodil se s centrální svalovou hypotonií, kolem roku byl motoricky opožděn, další podrobnosti viz. náš 1. článek.
Jak to u nás vypadá nyní. Hypotonie nezmizela, což se asi nedá ani očekávat, laik by ale nic nepoznal. Filípek je čiloučký kluk, velmi rád sportuje, jezdí na kole s kolečky, rád s tátou hraje hokej a fotbal. Já samozřejmě pozoruji, že oproti nehypotonickým dětem není tak mrštný, teprve ted se mu daří stát nebo skákat na jedné noze. Lehce šmajdá na jednu nožičku, z toho důvodu máme vložky do bot.Je poměrně dost vysoký na svůj věk, takže má sklon k vadnému držení těla. Začali jsme chodit na hipoterapii, od září budeme chodit jednou týdně na rehabilitace, abychom nic nepodcenili. Problém nastal s řečí. Filípek má asi, lékaři neví jistě, je to velmi hraniční, vývojovou dysfázii. Mluví pro okolí dost nesrozumitelně, občas vynechá písmenko. Takže to je momentálně to, na čem asi nejvíc pracujeme. Docházíme na logopedii, Filípek je šikula, dokáže se soustředit. Pracujeme každý den, tak snad bude mluvit lépe než nastoupí do školy.
Navštěvuje soukromou školku, od září nás čeká státní, budou velké změny.
Držím palce všem maminkám a dětičkám, po přečtení většiny článků Vám skládám můj obdiv, jste úžasné
Marie