Mila Klaro,ja nejsem lekar ani vestec,ale myslim si,ze Vas chlapecek nemusi trpet PAS.Mne pripada spis ADHD.Urcite bych to ale nepodcenovala a nechala ho vysetrit u nejakeho specialisty.Zavidim Vam,ze alespon neco rika,nas Petrik ma pet let a rika jen dve slova.Mrzi mne,ze nemuzete s manzelem mluvit na toto tema a trapite se sama.To neznam.Preji Vam,aby se o autismus nejednalo.Moje dcera ma tri roky a pocitat jeste neumi,takze jste hodne dopredu.Mejte se pekne a dejte vedet,jak Vam dopadla dovolena.Sona

Kláro, určitě běžná forma dysfázie to není... pokud ano, tak si myslím, že spíše receptivní (kde je výrazně zasažené i to porozumění), tyhle děti i pozdě ukazují a můžou mít i auti rysy...

dost často se k tomu pojí ADHD.. ale autismus bych 100%nevylučovala, něco je tam oproti dítěti s "jenom" dysfázií trošku odlišné. Těžko takhle říct, určitě to chce kvalitní diagnostiku v Aple nebo u Krejčířové.

K autismu se dost často pojí právě dysfázie, může to být u vás i nakombinované.

Držím palce,
T.

www.tichysvet.blogspot.com

Sice chodil v 10-ti měs,plínky odložil v roce-tedy na čůrání-s velkou jsme chvilku ještě zápasili a stačilo dvakrát osprchovat pokaděný zadek chladnější sprrchou s vysvětlením...a bylo to(snad mě ostatní neukamenujete-fungovalo to :-)
Ale taky nesnášel ponožky,boty,je dost náročný na jídlo,ale miluje syrové ovoce a zeleninu...Dlouho jezdil v golfkách,je na nás citově strašně závislý a dokonce s námi ještě stále spí v posteli.Lehce se rozlítostní-když vidí něco smutného nebo mu skončí pohádka,film.Je -dle opak. psychol vyš.- v pásmu nadprůměrně inteligence-což nevím,jestli je zrovna výhra-všechno si bere víc a nad vším víc přemýšlí-
Co se mluvení týče-rozhodně všemu rozuměl,ale nemluvil,jen ukazoval,vodil mě za ruku,když něco potřeboval a sám se vyjadřoval hlavně citoslovci a svojí řečí-takové zkomoleniny,jako máte Vy...Taky o sobě mluvil jako "Ty"
Nakonec-po 2 letech a spousty vyš. máme "jen" lehkou VD.Byl a asi ještě stále je-trošku těžkopádnější v běhání,skákání atd ale zase jemná motorika je a byla vždy hodně dopředu.Ve dvou letech skládal klasické Lego-ne Duplo, krásně a do detailu maluje,ale třeba přímo jazyk má stále ztuhlý-proto nám ta výslovnot jde trošku ztěžka...
Vyš. jsme prošli jako vy-foni,logo,psychl...V LOGO Brno udělají všecno v jednom týdnu,včetně neurol,EEG a příp dalších. My tak byli už 4x a nemůžu si je vynachválit...Vždycky jsem odlížděla nabitá energií,s novými možnostmi-PC hry,různá nová cvičení atd...My navíc doma ještě zkusili Kineziologii,byli jsme na "srovnání čaker",prav 2 R jsme chodili na EEG-Biofeedback, a moc nám-myslím-pomohlo plavání. Syn chodil k profitrenérce a tím,jak musel zapojit P-L hemisféru a všechny ruce-nohy zkoordinovat,tak se to nějak rozběhlo....Z léků-tedy potr. doplňků- bereme Fosfoser memory, Tanakan, EPA -multitabs
Teď jde do školy-naštěstí tu máme ve městě logo(nikdo se mu nebude posmívat!),mluví strašně moc,už mu je samozřejmě rozumět,ale stejně ještě stále-a asi ještě dloooouho budeme-trénujeme výslovnost. Ale občas mám stejně dojem,že občas něco špatně slyší,např.Havránek je pořád harvánek,ikdyž ho 1000xrozslabikujeme:-)
Věřím,doufám,že čtení nám hodně pomůže-má fotopaměť,tak tam ty slabiky snad poskládáme :-)
Hodně štěstí a věřte,chce to jen trpělivost...
Alena

Aleno, jsem ráda, že se to u vás tak zlepšilo. Syn má teda nakonec taky "jenom" lehčí expresivní. Má 3,9 roku, jako už mluví dost, má asi 400slov, ale jak píšete, výslovnost šílená a hlavně ta gramatika.

Jinak je teda v pásmu nadprůměrnějš inteligenci (neverbální), je hodně dobrý v tom zrakovém rozlišování, logických a matematických úvahách atd, ale je poměrně "střevo" na sport, jak to u těch dysfatických dětí bývá.

Držim palce, at vám to ve škole jde dobře :)

T.

Co se týká odnaučování plen, dovolím si říci, že mám celkem bohaté zkušenosti. Ovšem na každého platí něco jiného.

Pokud dítě na záchodě nechce vůbec sedět, pracujeme na tom, aby se sedět naučilo- zpíváme mu, povídáme si, vždy něco, co dítě baví.
V případě, že se nám zdá, že si ještě nedokáže mísu s vykonanou potřebou spojit, začneme jej na záchod vysazovat vždy ve stejný čas- po jídle, apod.
Je také dobré dítě motivavot odměnou (má-li rád sladkosti, za každý úspěch bonbón, pohádku, aj.) Znám také případ, kdy postižené dítě na záchodě nechtělo sedět, protože prkénko bylo studené, na což se došlo vlastně jen náhodou, protože to prostě neumělo říci. Jakmile se prkénko "nahřálo", dítě začalo bez větších problémů na záchod chodit. Možná by nebylo špatné také zkusit zajít do obchodu s ním, aby si sám vybral nočník, či prkénko, na které by chodil.
Nebo, jak již doporučovala jedna maminka, rázný krok. Pleny mu prostě vzít a nepovolit. Často bývá tento krok k naučení nejrychlejší.

Podobné je to i s jídlem. Máme- li děti, které jí pouze jeden, či 2 druhy jídla, pochutiny, apod., začneme mu při každém "jeho" jídle nabízet i jiné. Z počátku si vybírá svoje, ale snažíme se, aby alespoň ochutnal (někdy to stojí hodně úsilí). Po fázi poznávání jídel příjde fáze, buď toto, nebo nic. Nabídneme mu pouze jídlo, které mají ostatní děti, jestliže jej nechce, tak nedostane jinou alternativu a nejí. Asi po 1-2 hodinách mu jídlo nabídneme znovu, jestliže ani teď nechce, dostane svoje (to, které jí). To se opakuje stále dokola, až nakonec začne běžná jídla jíst spolu s ostatními. Je to delší proces, ale zatím vždy zafungoval. Jsou samozřejmě i poté jídla, která nejí a dostává za ně jiná, ale je to v případě, že víme, že je prostě nemá rád, nechutnají mu. Pak mu je mnohdy ani nenabízíme.

Určitě radím důslednost a hranice, přes které nepůjdete. Možná to bude vypadat ze začátku tvrdě, ale budování hranic je hodně důležité a z vlastních zkušeností s rodiči postižených děti vím, že jsou tyto hranice často slabé (což ovšem chápu).

Přeji hodně sil

Ahoj, mám chlapečka 3 a půl roku, do 2 let byl jako jeho vrstevníci, od 2 do 3 se od nich začal lišit, mysleli jsme na AS, mluvil dobře. Ve 3 letech jsme absolvovali psychologické vyšetření,začal trpět mnohočetnými tiky, byl úplně inkontinentní, došlo v určitém směru vývoje k regresi. K tomu afektivní záchvaty několikrát denně. Na druhou stranu ale uměl počítat do 12 ,a to opravdu počítal, neměl to jako básničku, uměl všechny barvy, tvary. Ale žil ve svém světě, jakoby nás nevnímal nebo neslyšel. Vytvářel dlouhé řady z aut, dlouhou dobu ležel na zemi a pozoroval kolečka. Nesměli jsme mu na ně sáhnout, jinak nastal hrozný řev. Dle psycholožky je v určitých oblastech nadprůměrný, v jiných podprůměrný. Vyšetření bylo nedávnno opakováno a v sebeobsluze a zachovávání hygieny je s bídou tak na dva roky. Během půl roku udělal velký pokrok v komunikaci a spolupráci s námi, už si myslím, že o autismus nepůjde, i když tomu hodně nasvědčovalo. Možná je to jen u dětí takové období kolem těch 3 let. Ale na záchod si neumí dojít stále, na velkou si neřekne nikdy. Prakticky denně se počůrá, občas si řekne nebo se sám snaží, ale je pozdě. Vidím na něm, že prostě to spojení mu nedochází, k jeho mozku snad ten signál nedorazí. Pleny dávám jen na noc, všude nosím náhradní oblečení a převlíkám. Podle mě to chce čas, z vysazování ho chytají hysteráky a afekty a nepomáhají rady popsané výše. Zkrátka vydržet a obrnit se trpělivostí. A spíš chválit než trestat, tím se stejně nic neurychlí, pokud je dítě nezralé. Počůrané věci na sobě mu většinou vůbec nevadí nebo je nevnímá. Se školkou je to ovšem problém, tam ho samozřejmě takhle také nechtějí a doktorka, když jí předvedla záchvat afektu mu ani nedala doporučení, v tom se ale s psycholožkou rozchází, protože ta si myslí ,že by mu školka na pár hodin denně prospěla.

Kláro 1, Váš popis synka mi v mnohém připomíná našeho Davida před 12 lety. Řadil autíčka a další předměty do řad, soustředěně pozoroval kolečka aut, jak se točí, vkládal rád předměty do sebe, bavilo ho zavírat a otvírat dveře a vůbec stereotypní hry ("dveze se zavzou, dveze se otevzou", "auto jede, auto tojí")... Od malinka neukazoval, ukazování prstem jsem jej musela cíleně naučit, ale bylo vidět, že to není spontánní jednání. Když něco chtěl, vedl nás k tomu za ruku. Řeč se u něj rozvíjela pomalu, naše pediatra ve 3 letech neshledala nic až tak "divného", ale já už tehdy věděla, že to není v pořádku. Nešlo ani tak o to, jak mluvil, ale jak ROZUMĚL, tj. velmi málo, museli jsme na něj mluvit v co nejjednodušších slovních spojeních. Hodně opakoval určitá spojení stále dokola. A pocit, že často, když na něj mluvíme, neobrací k nám pozornost, neudržoval dostatečný oční kontakt.
Dnes je mu skoro 15 a má dg. středně těžký autismus. Bylo by troufalé zkoušet odlišit PAS a jiné poruchy na základě Vašeho písemného popisu, ale jestli jdete do APLY na diagnostiku, paní doktorka je diagnostička zkušená a výborná, po jejím vyšetření budete mít jasno.
Davča má kromě autismu vývojovou dysfázii, což je, jak už tu bylo řečeno, časté spojení. To autistické spočívá když si odmyslíme VD v tom, jak dítě navazuje VZTAHY, v těch odlišnostech sociálních. Nerozumí sociálním vztahům a emočním stavům lidí kolem sebe, nechápe je. Pojmenuje třeba rodiče, babičky atd., ale něco tam schází. Plné srovnání jsem získala až při druhém synovi (ten je zdravý). Např. když David chtěl něco sdělit, neoslovoval nás přímo, ale řekl to jakoby neosobně, to povídání s dítkem není tak interaktivní jako se zdravým, není to dialog. Autista si to říká do značné míry pro sebe.
S odvykáním plen máme bohužel tristní zkušenost, u nás se to "zvrtlo". Je to dost specifické, ale i tak bych na základě naší zkušenosti u dítěte s PAS doporučovala netlačit na chození na nočník či záchod, neboť takové dítko se může "zaseknout" a následky mohou být hodně dlouhodobé. Jasně, každé dítě je specifické, dg. je jen pomocné vodítko...
Silva

Ahoj vsem.Mam takovy dotaz.Nak nevim kde jinde se zeptat tedy zatim nez pujdeme k psychologovy.Mam dceru 5,5let.Mluvit zacla ve ctyrech letech takze chodime na logopedii.Opozdeny vyvoj se u ni projevil uz ve trech mesicich ve vzprimovani.Asi ve dvou a pul zacla mit hystericke zachvaty se zvracenim, na neurologii nam rekly ze ji mame nechat a ze to pejde.V podstate mely pravdu.Preslo ale tak trochu se to vratilo.Dcera chodi od zari do skolky.Ve skolce si hraje hlavne sama a komunikace s ucitelkamy ji dela problem.Jakakoliv zmena jako treba odpoledni presun do jineho oddeleni je take problematicky.A ted jeste zacla opet zvracet a pry do skolky nechce.Byl nam tedy doporucen psycholog ponevac mi temer kazdy den volaji abych pro ni prisla.Chtela bych se tedy zeptat zda ste se stimhle nekdo nesetkal?Predem dekuji za odpoved a preji hezky vecet. :)