Péťo, děkuji moc za pocit pocitů při Vojtovce. Kryštůfek mi to zatím nepoví, jen hodně pláče. Od začátku vnitřně cítím, že je to pro nás správná cesta, ač v tomto směru nemám žádné vzdělání a výsledky se dostavují. Čas od času musím pracovat se svojí obavou, která vypluje, když Kryštůfek pláče obzvlášť intenzivně, nebo se hodně brání. Co mě uklidňuje je, že na konci zazpívám Už je to uděláno, už je to hotovo a ze sekundy na sekundu se pláč přerodí v úsměv. Pak zatančíme kolo kolo mlýnský a už o žádném cvičení ani nevíme:-) Jetě jednou děkuji za přípěvek, posiluje moji důvěru v naší cestu s vojtovkou :-)

Tando, to já dřív také zpívala až na zívěr za odměnu, ale chvilku trvalo, než si toho Kubík přes ten řev vůbec všiml :-) Tedka zkoušíme držet zatím jen tak nenápadně a zpívám, kuba se směje a ani neví, že cvičí :-)

...když se tatkovi podaří tě vybavit...jak se to projevuje?? jen tím uvolněním, nebo i viditelným pohybem? Já měla poměrně dlouho vsugerováno, že tady zmáčknu a Kuba by měl udělat to a to...pak jsem se bavila s rehábkou, která mi vysvětlila, že žádný pohyb nemusí být okem vidět, že se vybavení může projevit i izometricky, uvnitř, na hladkém svalstvu, svěračích atp. Po několika měsících mě rozhodil zase jiný terapeut, který tvrdil, že pohyb musí být vidět - v opačném případě jsem nic pomocí vojty nevybavila a něco je špatně... Proběhlo ještě několik sezení a pak už to víš - přestali jsme vojtit a dumáme :-)
během dne občas zkouším kubíka položit na záda, bok, bříško a když se nebrání, opatrně a hlavně nenápadně :-) se dotknu zony. Kubík se moc nebránil, tak už to takto pár dní praktikujeme, viditelný pohyb nic, ale Kuba mi přijde pevnější a přitom volnější, stabilnější.Co také zkouším - po zkušenosti z různých terapií s vibracema (protože i vojtovka někdy místo tlaku používá jakési jemné pulzování na zoně) - nastavit kubíka do výchozí polohy a na zonu mu přiložit hračku, která vibruje - Kubík z toho má srandu a mám pocit, že to má i lepčí účinek, než když jen já držím zonu.