Tomáš nastoupil k docházce do MŠ na zkušební dobu od 1.12.2005. Docházka byla změněna na stálou k 1.2.2006. Tomáš je od počátku stálé docházky veden jako integrované dítě dle doporučení PPP v Kolíně z důvodu vývojové dysfázie ( smíšená) , ADHD, DCD ( dyspraxie).

Cíl individuálního vzdělávacího plánu (IVP) :

• dosažení uspokojivého stavu komunikačních možností, schopností a dovedností odpovídajících věku dítěte
• zařazení do kolektivu dětí
• osvojování si prvků sociálních kontaktů a jejich následné upevňování
• odstraňovaní projevů sebeprosazování
• tlumení a ovládání velmi hlasitých projevů
• respektování základních pravidel soužití v kolektivu
• přijímání požadavků vyplývajících z režimu života v MŠ
• obohacování slovní zásoby
• zdokonalování vyjadřovacích schopností

Dílčí cíle IVP:

• Logopedická péče: obohacování slovní zásoby ( expresivní řeč), zvyšování úrovně řeči receptivní, rozvoj motoriky artikulačních orgánů a mluvidel, zvyšovat úroveň verbální komunikace
• DCD – pohybovými aktivitami v průběhu dne zvyšovat důvěru dítěte ve vlastní schopnosti ( bariéra strachu a obav z výsledků vlastní nemotornosti), ujišťovat o bezpečnosti pohybu v budově, mimo MŠ, využívat pohybových chvilek pro rozvoj koordinace, pro chápání a vnímání tělového schématu
• ADHD – vést k celkovému zklidnění, prodlužovat dobu soustředění na činnosti a hru, hru postupně přenést do roviny samostatné hry bez účasti dospělého, využívat metodu pevného objetí a tělesného kontaktu vůbec, vyhledávat motivační prvky pro zájem o činnosti.

Ve všech třech složkách kvantitu nahrazovat kvalitou – důslednost!!

Následující hodnocení zpracováno k 31.1.2006 na základě sebraných zkušeností během dvouměsíční docházky do MŠ.

Poznámka k ADHD se syndromem hyperaktivity :

Dle projevů Tomáše v období od přijetí na zkušební dobu od 1.12.2005 do 31.1.2006 jsme zjistily, že se neprojevuje jako typické dítě s poruchou chování se syndromem hyperaktivity. Jeho chování se jevilo více jako sebeprosazování, naprostý negativismus a následná agresivita k druhým i sobě, což mnohdy vedlo i k sebepoškozování. Tomáš se jevil ( dodnes) jako emočně velmi nestabilní. Svými návaly vzteku převedené následně do agresivního chování spojeného s vulgárním verbálním a fyzickým napadáním zpočátku velmi narušoval celkový chod školy, organizaci činností i výsledky práce. Byl u něj patrný zájem o dění ve třídě, o činnosti, o hru. Vyžadoval ale pozornost jen sám pro sebe a to zcela hlasitě a po dlouhou dobu.

Po dobu dvou měsíců bylo patrné, že se tyto negativní projevy , resp., jejich intenzita snižovala. Tomáš byl stále zván do společných činností, ke hrám, k výtvarným činnostem, k veškerému dění v MŠ. Účastnil se od počátku docházky všech akcí i mimo školu ( divadla, výlety). Mimoškolní akce spojené s cestováním autobusem vůbec nebyly problémem – Tomáš je zvyklý cestovat.

Zkušební doba docházky prokázala, že se Tomáš adaptoval. Prioritou bylo, aby spolupracoval, abychom mohly postupovat podle individuálního plánu. Tomáš si zvykal na zcela jiný režim, na zcela jiné soužití, objevovalo se stále větší množství úspěchů v rámci individuální péče i v kolektivních činnostech. Jistou dávku pomoci přinesl i vliv kolektivu dětí MŠ, které Tomášovy projevy z jisté části tolerovaly ( kolektiv byl v době Tomášova příchodu zvyklý na přítomnost dítěte s Downovým syndromem a s jeho typickými projevy chování a jednání a komunikace), ale dle nepsaných pravidel soužití v dětském kolektivu se Tomášovy projevy snažily řešit tzv. po svém – pokud nás nebudeš respektovat jako my tebe, nebudeš si s námi hrát a dávaly to jasně najevo a nejen verbálně. Tento přirozený model chování a jednání přiváděl Tomáše ke postupnému zklidnění a uvědomění si, že jeho způsobem a podle jeho pravidel cesta k dětským hrám nepovede. Za každé další pokroky ( spontánní zařazení dohry, do činnosti, svolení k účasti, …) byl patřičně chválen.

Učitelky stavěly na ochotě rodiny denně konzultovat výsledky pobytu v MŠ. Ve výchovném působení byla ( je) hojně využívána každá informace od rodiny, cílem bylo nastavit společný postup při výchovném působení v rodině i v MŠ ( důslednost především). Pouze v zájmu zdravého začlenění Tomáše do kolektivu, bylo důležité navázat otevřený dialog s rodinou a porovnat modely chování Tomáše doma a v MŠ a vyhledat společné momenty, které se nejvíce shodují.

Soustředění – během dne bylo ( je ) rozdílné , závislé od denní doby, unavitelnosti, dni v týdnu. Od počátku vydržel u činností, které jej zaujaly 15 i více minut ( hra s drobnými postavičkami – vojáčky, stavebnice, Dětské koutky na PC pod vedením učitelky, hudebně- pohybové hry). Od činností neodbíhá, nepřebíhá, uklidí si po sobě, i když občas s velkým odmlouváním a vymýšlením si důvodů, proč by to dělat neměl.

Konec školního roku 2006/2007 – v lednu 2006 potvrzen odklad školní docházky i na doporučení MŠ.

Tomáš se stále zdárněji zařazuje mezi vrstevníky ( problémy v komunikaci s dětmi a s dospělými se ale objevují stále). Tomáš se svým pomalejším tempem účastní her jako partner i jako hlavní osoba ( role při dramatizaci, hlavní účastník při HPH a PH – je rád středem pozornosti), je přijímán dětmi jako rovnocenný partner.

Slovní zásoba se obohatila – vyjadřuje se v rozvitějších větách, i když s častými agramatismy, plete si mužský a ženský rod, resp. používá převážně mužský, delší souvětí mu dělá potíže. Pasivní slovní zásoba je o poznání větší než aktivní.

Komunikace a vyjadřování – Tomáš si své deficity ve slovní zásobě nahrazuje pomocí rukou, co nedokáže popsat slovy, ukáže sám na konkrétní věci, dovede fyzicky učitelku k požadované věci, pomůcce, snaží se o vysvětlení, projevuje více trpělivosti, když nedokážeme z jeho slovního vysvětlení pochopit, co je třeba. Vysvětluje, ukazuje. Na konci školního roku se objevily i výsledky o opakování krátkých básniček, písniček, snahy o jejich interpretaci, slova, která si nezapamatoval nahrazuje vlastními výrazy. Tomáš rád komunikuje i tělem – vyžaduje tělesný kontakt ( objetí, dotyk), zejména při pochvale, když je unavený. Odměňuje polibkem, objetím. Dokáže se omluvit, požádat, poděkovat, což při přijetí a v průběhu prvního roku docházky bylo zcela nemyslitelné.

Dokáže pomoci kamarádům – přinést, podat, politovat...

Orientuje se ve sledu denních činností, které se pravidelně opakují.

Při spontánních hrách projevuje dostatek fantazie, zejména při hře venku na zahradě – hra na vojáky, schovávaná, přispívá svými nápady pro hru s ostatními dětmi.

Sebeobsluha – pokud je dobře naladěn, dokáže si obout sám boty, jinak je línější,, a vymlouvá se na bolesti nohou a zad, vzhledem k jeho nadváze mu dělá potíže se ohýbat. Občas se uráží a protestuje, že oblékat se nebude. Trpělivým ale stručným a jasným domlouváním se oblékne, uklidí po sobě. Stolování zvládá bez problémů, nerespektuje však požadavek jídla v klidném prostředí – opět hlasité projevy. Na WC vyžaduje naprosté soukromí.

Grafické vyjadřování – ke kreslení musí přistoupit sám, nepoužívá barvy, vystačí si s jednobarevným obrázkem, plochu papíru zaplní celou, výsledek dokáže svými slovy popsat, zdůvodnit. Dokáže zachytit děj. Lidská postava má již typické znaky.

Grafomotorika – při skupinových i individuálních činnostech je mu zadáván úkol jednak pro předškolní děti a jednak pro děti 4-5 leté. Záleží na jeho náladě, zda úkol splní. Motivace úspěchem a odměnou ne vždy obstojí. Úchop je v pořádku, pouze více tlačí na podložku. Grafomotorické úkoly jsou vybírány dle ŠVP vztahující se k tématům a podtématům.

...poslední díl příště