Milá Pavlíno,
přes HANDLE jsem tu já :o))). Dělám si trochu legraci, ale je pravda, že jsem fanda tohohle přístupu. Na to musím kvůli objektivitě upozornit. HANDLE děláme se synem už rok a půl a za tu dobu jsem docela dobře poznala i Janu Baptie (terapeutku) a jejího manžela Paula, kteří jsou opravdu moc milí lidé, a vím, že jim jde hlavně o věc samu. Roční péče (omlouvám se, pokud nosím dříví do lesa) zahrnuje asi 3-hodinové vyšetření, které HANDLE praktik musí vyhodnotit tak, aby druhý den mohl klientovi a jeho rodině prezentovat program, který na základě vyšetření sestavil - což zabere další 2 hodiny, někdy i víc. Po 14 dnech následuje kontrola, kde se program doladí (cca 2 hodiny)   a další kontroly následují po 2 měsících. Ze všech kontrol dostane klient DVD a písemný revidovaný program. Dá se konzultovat i mezi kontrolami - telefonicky, e-mailem, skypem.
Při vyšetření, to je velmi důležité, komunikuje praktik přímo s klientem, ať je sebevíce "postižený". Protože komunikace není jen mluvená řeč. Samozřejmě se ptá i rodinných příslušníků.
A teď k našim zkušenostem. U našeho Vojty jsme dali přednost "akademičtějším" dovednostem, totiž aby se zlepšila jeho řeč, organizace myšlenek apod. Dostali jsme program čítající asi 12 drobných aktivit, které se většinou dělají jen jednou denně a zaberou každá max. několik minut. Při sebemenším náznaku stresu je třeba okamžitě přestat. Změny nastaly a nastávají pozvolna, ale nastávají. Vojta opravdu víc mluví, srozumitelněji a víc "k věci". Je "použitelnější", obratnější, víc chápe a víc to umí dát najevo. Většina aktivit se mu líbí, jsou to totiž takové hříčky. Některé rád nemá, protože jsou pro něj příliš stresující, s těmi se musí veeeeelice opatrně. Už se mi v mém nadšení podařilo Vojtu přestimulovat, což nebylo moc příjemné ani pro něj ani pro nás.
A to je právě to, co se mi na HANDLE líbí. Respektuje zvláštnosti a citlivá místa každého člověka, naprosto nepodceňuje jeho skrytý potenciál a, aspoň podle mne, logicky vysvětluje, proč se lidé s neurovývojovými odlišnostmi chovají tak či onak. Jak se cítí. Což je to, co dle mého názoru u nás naprosto chybí. Odborníci se na děti např. s autismem dívají jako na bytosti, jejichž podivnosti je třeba regulovat bez toho, aby respektovali, proč se tak děje a snažili se jim opravdu pomoci.
A další věc, která se mi líbí a není úplně samozřejmá. HANDLE pořádá kurzy a snaží se své poznatky šířit. Kurzy, pravda, nejsou zadarmo, zejména třetí, nejvyšší úroveň - pro praktiky - je velmi drahá (po tomto kurzu následuje dvouletá praxe pod supervizí zkušeného praktika a pak může teprve adept na praktika složit zkoušky a po jejich složení teprve smí působit samostatně). Také se snaží spolupracovat s různými institucemi, školami, universitami. Zdůrazňuju to proto, že znám pár přístupů, kde je tomu právě naopak, své "know-how" si přísně chrání.
Závěr je tento: já bych do toho na tvém místě šla. Ale rozhodnout se musíš sama. Přeju hodně štěstí:-)

To je tak, když píšu s dítkem za zadkem.

Myslím, že většina dětí je s tou spoluprací na tom všelijak :-) A některé aktivity se dají dělat i třeba na pacienech v komatu.

Zkus prostudovat stránky a když tak kontaktovat přímo Janu Baptie.