dále pak mohu doporučit korejský film Marathon o nízkofunkčním autistovi vyrůstajícím pouze s matkou a bratrem, Anglický film Ben X, který je o dospívajícím muži s aspergerovým syndromem

tak Bílou vránu už jsem si stáhla na ulozto.cz - a dnes večer,až kluci zalehnou a já to tady pofackuju,už se na ní těším.Báječná sedmička mi unikla posledně a ke stažen jsem jí nenašla,tak snad ji tentokrát chytnu...

Právě jsem dokoukala Bílou vránu a byl to velice působivý film.Ondra má jen lehkou formu autismu a mám to štěstí,že ač trochu,tak mluví.Ale popravdě tím,že je Luky starší a jeho diagnozy přinášely od věku cca 4let větší trable,zaměřovala jsem víc na zvládnutí jeho emocí a chování a také na jeho potřeby,což souvisí i s blížícím se nástupem do školy.Postupem času se u nás objevily problémy s tím,že kluci se kolikrát porvou tak,jak bylo ukázáno ve filmu-i když tam byli kluci o dost let starší.Vše vznikalo vždy tak,že jeden chtěl to,druhý mu to pokazil a takové spory řeším dodnes-zrovna včera Ondra upustil na Lukyho oko vysílačku a ta Lukymu roztrhla kůži,kolikrát ho Ondra kousne,Luky ho pro změnu v záchvatu vzteku praští,něco mu rozbije a já mám potíže vysvětlovat Lukymu,že Ondra je jiný,k tomu mladší-Lukášek to nechápe a Ondra zase nechápe Lukyho potřeby ani to,že to či ono bolí.Dnes jsem shodou okolností volala psycholožce,ke kt.chodím s Lukym a když se ptala,co vlastně požaduji(jednalo se o kontrolu),řekla jsem jí,že bych ráda,aby mi poradila,jak kluky zvládnout,jak jim to či ono vysvětlit tak,aby se necítil jeden znevýhodněn,protože sama cítím,že Luky musí Ondrovi často ustupovat a že to není fér.Navíc Luky si zažil domácí násilí a stále to nemá v sobě zpracované.Její odpověď byla ta,že by bylo pro oba nejvhodnější 6týdenní pobyt na psychiatrii-od rozvodu před rokem kluci beze mě prakticky nebyli krom pár dní u babičky.Zamítla jsem a rozhodla se hledat jinou psycholožku,která nás nebude pokaždé odkazovat na tu či onu organizaci,kde na nás pak budou civět,co že se jako na ně obracíme,ani nás nebude posílat o patro níž na 6týdenní pobyt na psychiatrii.I díky filmu jsem pochopila spoustu věcí.Jako i tu Ondrovu radost včera,že snědl celý langoš,když si pro mě došel,ať se jdu podívat-celá láhev právě koupeného kečupu vylitá v talíři, nebo když v bývalém bydlišti první patro domu zalili oba 1cm vody po celé ploše-dělali si moře a pláž,zatímco já věšela prádlo na zahradě.Rozbité květináče,rozsypané cornflakes všude možně do různých korbiček Ondrových autíček, či na zem,že jsou to jakési drahokamy,plný hrnek sirupu bez kapky vody,že mi Ondra udělal šťávu,rozstříhané záclony,trička,ostříhané vlasy jednoho či druhého,že by to spravil jen strojek s žádným nástavcem.Vzpomněla jsem si i na to,jak šel Luky jen tak,položil dlaň na rozpálenou plotýnku a skončil na popáleninové ambulanci-druhý den to zkusil znovu-naštěstí už plotýnka nebyla ani vlažná;jak chtěl klepat maso na řízky a paličkou praštil do talíře s již naklepaným masem-talíř se rozbil a vše letělo do koše(toto vše prováděl ve věku kolem 3let),scéna z obchodu byla jak vystřižená-Ondra se mi válel 45min vzteky po zemi v prodejně obuvi jen proto,že nechtěl nové boty a chtěl nosit ty staré,co mu byly malé-prodavačky pobaveně stály všechny u kasy a radily,jak ho seřezat,jak by mu daly co proto,že jsem zvláštní matka-tenkrát jsem měla dost času počkat,až to Ondru přejde a přesně jako ve filmu,Luky ho nakonec začal také přemlouvat,at si už zkusí ty nové boty,že by je chtěl také a všemožně se snažil, abychom odtamtud zmizeli.Jako přes zrcadlo byla i scéna,kdy se Charlie vrhl v afektu na zem a začal tlouct hlavou o podlahu-aj to Ondra dělal až do krve už coby kojenec,když se mu něco nelíbilo a díky koberci měl čelo někdy i od krve.Provedli toho spousty-nic z toho neudělali schválně ze zlomyslnosti.Někdy je to náročné,ale i úsměvné.Bohužel zatím Ondru vedu jen instinktivně,nevím,jak s ním zacházet,abych ho víc rozvíjela-občas mám dojem,že má zájem se učit,ale většinou dojdu k závěru,že vůbec netuší,která bije a dělá jen to,co vidí u bratra.Momentálně se ho snažím naučit aspoň barvy,ale vše je modré,další den je vše zase červené,atd...Na žádného z nich neplatí žádné tresty,pochvaly je motivují,ale když nemají den,je jim vše naprosto jedno a na sociálce mě upozornili,že vzhledem k domácímu násilí probíhajícímu dva roky, i z nich rostou potenciální násilníci a pachatelé trestných činů a toto je pro mě největší noční můra.Chtěla bych vědět,jak na ně-s Lukym mi hodně pomáhala logopedka,učitelky v mš a přestože na něj spousta lidí hledí jako na podivína,u Ondry mi všichni jen říkají,co vše dělá špatně,víceméně,co já dělám špatně tím,že ho málo trestám,ale nidko mi neřekl,jak s ním pracovat.Pochopení má snad jedině pediatrička,to je snad jediné místo,kam se nebojím jít,že by mi vynadala za špatnou výchovu.U tohoto filmu jsem se nasmála,ale na konci ukápla i ta slza dojetí a jsem moc ráda,že jej mám stažený v pc :-) hodně mi dal.

Snad se nikdo nebude zlobit za můj dlouhý komentář...

Jinak k filmům s tématikou-na podzim dávali film na čt1 o autistovi,který miloval vodu a plaval líp než kdokoli jiný,trenér oddílu si jej všiml v bazénu,ostatní plavci se mu nejdříve posmívali,ale nakonec ho přijali.Jmenoval se tuším JIMMI nebo tak nějak,také ho vychovávala jen matka.Ten se mi také moc líbil.

Dobrý den, ráda bych vám doporučila americký snímek z roku 1979, který byl natočen na motivy knihy, která byla inspirována skutečnými událostmi. Je to velmi silný příběh, setkala jsem se s ním na střední škole, když jsme v pedagogice a psychologii probírali autismus. Tento film se jmenuje "Náš syn Ronchie" http://www.csfd.cz/film/114983-nas-syn-ronchie/bazar/ a je velmi těžko k sehnání, bohužel. Profesorka nám ho pouštěla ještě z VHS a co jsem se koukala na uloz.to, není to tam:( Pokud byste na tento film někde narazili, určitě neváhejte a podívejte se!:)
Stručný děj: Příběh manželů, kteří zatím mají dvě dcery, když manželka porodí třetí dítě (syna), už od počátku je jasné, že něco není v pořádku. Po čase a spoustě vyšetřeních se zjistí, že chlapec trpí velmi těžkou formou autismu. Pro rodinu je to veliký zásah, ale jsou stateční a situaci nevzdávají. Matka se pomalu snaží pronikat do světa chlapce, čímž se jí podaří proniknout i do chlapcova vnímaného pásma. Postupem času se, za pomoci matky, Ronchie "uzdravuje". Ve finále se z Ronchieho stal naprosto normální chlapec.:) Doporučuji!