není jen můj. Řešíme to všichni, i zdravé děti. Jen ty naše mají docela omezený výběr. Většinou není problém natáhnout školu i na 10. ročník, potom v případě lehčích případů zkusit praktickou školu, nejlépe první jednoletou a pak i dvouletou. Jenže praktická škola je již střední školství a na to řada dětí nemá.Nastupují na řadu různé stacionáře, jenže pokud je ve městě jen jeden a má plno, tak moc velký výběr, zrovna není. A to vím, že v okolním městě si klienty dokonce vybírají, mají tak malou kapacitu, že mají zájem jen o lehčí mentály a už vůbec ne o problematické autisty. Ale rodiče jsou tam velice šikovní a bojují o zlepšení stavu, jenže již několik roků věnují svůj čas a energii na něco, co by mělo být samozřejmostí.
U nás ve městě je na výběr několik zařízení. V jednom to není naprosto vhodné pro autisty, protože je tam 15 klientů v jedné velké místnosti, je to víceméně pro klienty, kteří se rádi baví, prostě "jen" mentálně postižené. Škola života.
Druhé zařízení jsou dílny, tady koketuji s myšlenkou, že by to mohlo býti dobré, jen ten náš synátorek se vyhýbá jakékoliv práci.
Třetí a poslední možnost je stacionář pro mentálně postiženou mládež, což tady zřejmě i skončíme.
Jo, ale to je jen pro klienty do 26 let oficiálně, i když někteří přesluhují.
Takže pak nastupuje na místo to ústavnictví. Od Jůna víme, že jsou po republice dobré i špatné ústavy. Jak to ale já rozpoznám? Co když ten, který naoko vypadá dobře, bude nakonec ta nejhorší varianta?
Má kamarádka má dvě postižené děti, její starší dcera již 3x měnila ústav. Přitom ten jeden si vybrala, protože byl vyhlášený a poté, co zjistila, že její dcera má připálenou ruku, protože aby v noci ležela, byla připoutaná rukou k topení, které až moc hřálo. Když mi to vyprávěla, bylo mi zle, především, když mi líčila, že její Katka musela zřejmě bolestí řvát a nikdo ji nepomohl. Okamžitě potom hledala nový. Paní, která to měla na svědomí, ji dokonce přišla domů poprosit, aby nepodávala stížnost, protože ji strhnou prémie, nebo ji vyhodí a kde si ona ve svém věku bude hledat zaměstnání.
Ústavnictví - plyne do něj málo peněz, je zde vysoká fluktuace zaměstnanců, práce není moc dobře placená, navíc těžká psychicky, přicházejí zde lidé z úřadů práce, kteří se již nikde jinde nechytnou. Třebas to není vždy pravda, jen mi to tak přijde, podle lidí, které znám a myslím si, že nejsou zrovinka ti vyvolení.

Víte o dobrém zařízení ve svém okolí? Napište.