Dobrý den, jsem tu poprvé....

Mám tříletého syna Štěpána. Jako miminko byl psychomotoricky naprosto v pořádku. V roce a měsíci začal chodit,v roce a čtvrt říkal 5 slov. V roce a půl se začal poměrně intenzivně vztekat. Dokázal se půl hodiny válet po zemi a řvát třeba kvůli tomu, že jsme šli domů a nezůstali venku tak dlouho, jak by si on představoval. Nedalo se to ničím přerušit, snažila jsem se ho rozptýlit, pak ingorovat, pak chovat, nic nepomohlo.
Ve dvou letech dokázal spojit dvě slova, ale jen výjimečně, jako když jsme venku ztratili dudlík a on povídal: BRBR NEbrbr-výraz pro dudlík). Používaná slova se krapet změnila ale nebylo jich víc.

V současné době-tříletý- říká jen NA, když něco potřebuje-jídlo, pití, natáhnout ponožku, pustit pohádku, podat hračku. Taky říká TÁTA, ale někdy taky TATATA a většinou to říká, když mě na něco upozorňuje nebo prostě jen tak, když si žvatlá. Žvatlá si slabiky, ko, ku, hraje si s hlasem. Stále se dokáže vztekat, ale zdaleka už ne tak intenzivně. Je hodně vytrvalý, když něco chce, hodně se prosazuje a autority se mu vyloženě nelíbí. Cizí budovy snáší velmi špatně, cizí lidi nesnáší vůbec, známé dokáže alespoň ignorovat.

Hraje si nejradši sám. Je rád, když má okolo sebe děti, ale společná hra hrozí jen se starším bratrem a musí ho vyzvat ke hře ten starší, Štěpánek sám to neudělá. Hraje si rád doma třebas tak, že si řadí autíčka vedle sebe. Netráví tím hodiny, je to jen na chvilku. Nebo vybírá z kolíčků jednu barvu. Rád si prohlíží knížky, ale když si chci prohlížet s ním a ukazovat mu a povídat, zahodí knížku a uteče. Po obědě spí i dvě hodiny, usíná dobře. V noci taky v pohodě.

Ve dvou letech byl schopen jít s manželem a starším bratrem v pohodě ven a pak se na mě najednou upnul. V tu dobu se nic nedělo, krom toho, že jsem otěhotněla. Od té doby je na mě upnutý jako miminko. Ven beze mě nejde. Když jsem si přinesla z porodnice nejmladšího syna, Štěpánek šíleně žárlil, což už je mnohem mírnější, malýmu jsou tři měsíce a už to jde. Když jsem byla v porodnici, Štěpán byl doma s bráškou, tátou a babičkou. Za těch pár dní přestal úplně jíst a zase začal, když jsem se vrátila. Jí velmi omezené množství jídel a je to čím dál tím horší. Taky nesnenes, když se mi cokoliv děje, vyvádí, i když mi sestřička měří tlak jenom..

Byla jsem s ním u klinické psycholožky. Ta pravila, že na něj mám mluvit pomaleji-opradu mluvím dost rychle- a nastavit mu pevnější hranice.
A že prý se to časem všechno-vztek, nemluvení-srovná samo. Zatím se nic nekoná, syn se chová jako dvouletý.

Až teď v létě začal být schopen venku jít vedle kočáru a zastavit se na zavolání stůj,počkej. Mám dvojkočár na miminko a na něj, protože jít s ním někam nakoupit nebo k doktorovi pěšky prostě nelze. On i venku třeba chvíli jde a je hodnej a pak začne utíkat a už to nejde, tak ho vrznu do kočáru. Nejspokojenější je, když kouká na pohádku. A teď chodíme hodně ven, dvakrát denně většinou na hřiště, tak tam je Štěpík šťastnej, zuje se a lítá v trávě a přenáší lopatičkou písek nebo kamínky. Nedovedu si představit, že by musel do školky, kdybychom neměli miminko a já nebyla na md a musela do práce. To by absolutně nešlo.

Co se týká jeho porozumění mluvené řeči, nevím přesně. Řekla bych, že něčemu rozumí, pojď si hačnout, jdeme hajat. Když je třebas už oblečenej a já ještě chci před odchodem nakojit miminko, začne šílet, že se asi jako ven nejde, a i když mu říkám, ať počká, že půjdem ven, stejně ječí a uklidní se až za chviličku, i když třeba ještě nedojde k nápravě situace, stále kojím a on se uklidní a sedne si a čeká. Spoustu věcí vůbec nechápe. Celkově má hodně prudké reakce na všechno, co se mu nelíbí.

Na tříleté prohlídce šíleně vyváděl, to on ostatně u všech doktorů. Stále je plně na plenách, asi dva týdny teď v létě čůral vestoje do nočníku, když jsem mu ho nenásilně nabízela a pak toho zase nechal a úplně klidně se vyčůrá na koberec, když je nahatej. Je hodně mazlivej, ale jen takovou dobu, jakou si on představuje. Mazlí se se mnou, poslední dobou víc přilnul k tátovi, je dost rád, když se s ním chce tulit starší bráška.
Když bych upustila od teorie, že není v pořádku, popsala bych Štěpánka jako introverního ingoranta.

Tak prosím prosím pište, co si o tom našem malém zabržděnci myslíte....díky moc!!!