Taky bych se chtěla zeptat, jestli někdo neví třeba o nějakých srazech rodičů s autistickými dětmi. My jsme z Třince a široko daleko tady znám jen jedny rodiče, co mají autistického chlapečka. Kdyby měla třeba nějaká maminka po večerech trochu času, byla bych moc ráda za nějaký kontakt, třeba mail, ráda bych se občas zeptala na pár věcí nebo zkušenosti..

U Elenky je nejvíce patrná řeč a porozumění, podle psycholožky je sice jen lehce pod průměrem vyjadřování se, oproti dětem svého věku, ale tím, že jim příliš nerozumí( o čem se ty děti spolu baví) se nedokáže úplně zařadit do kolektivu. Pak taky zvláštně reaguje na emocionální změny, když se něco děje, třeba negativního, tak je často nezúčastněná nebo zareaguje špatně, než by měla. A celkově potřebuje větší vedení ve všem, v každodenních činnostech. Doma je úplně normální, vůbec bychom na ní skoro nic nepoznali, má jen svoje zvláštnosti. Spíše v tom kolektivu svých vrstevníků je všechno více do očí bijící. Učitelky v běžné MŠ s ní nemají žáden problém, jen říkají, že prostě potřebuje větší vedení.
Diagnosu jí vlastně psycholožka stanovila jen na základě vyplněného formuláře a našich postřehů z jejího chování, prostě sečetla její auti. rysy a řekla, že je to na DA. Přijdou se mi na ní podívat ještě z SPC, tak je dobře, že ta diagnosa bude potvrzena i z jiného úhlu- podle jejího chování v daných situacích..

A ještě k té rodině pár vět: My jsme se s manželem rozhodli, že jak pro nás, tak i hlavně pro Elenku bude nejlepší, když nějaký čas nikomu nic říkat nebudeme..Všichni by to akorát začali strašně řešit, nakonec bych za její autismus mohla stejně jen já, např. proto, že jsem si občas dala colu v těhotenství( jak mi ostatně tchýně pořád tloukla do hlavy, že už jen 1 malá sklenka týdně tomu miminku strašně škodí..) A my víme moc dobře, že bychom to všechno mohli 100x každému vysvětlovat, klidně bych i mohla vytisknout A4 textů o autismu nebo jim ukazovat posudky od psychologů, kde je Elenka v některých intelekt ových testech dokonce v nadprůměru svému věku a stejně by to k ničemu nebylo dobré, protože by nás jen pomlouvali a pomlouvali. Ale rodinu jsem tady opravdu nechtěla řešit, spíše poprosit o nějaké tipy na literaturu nebo o kontakt na mial rodičů, kterých bych se občas mohla zeptat na nějaké zkušenosti..

Já vím, je to čistá pravda, že bych si tolik řečí od okolí neměla brát.. Je to spíš asi mojí povahou, jsem prostě od mala pesimista..:-)
Já si jsem jistá, že za nějaký čas, až to všechno vstřebám, snad to nebude trvat dlouho a se vším se smířím, budu schopná o všem mluvit s kamarády a rodinou, určitě se jim to i budu snažit nějak vysvětlit.. Ale momentálně fakt nejsem schopná, taky v tom nevidím žádnou tragédii, VFA, vždyť mohlo být mnohem hůř..! Ale přesto se mi každý den tlačí slzy do očí, prostě si nemůžu pomoct.. Zatím! Můj manžel mi taky pořád říká, že vždyť máme doma fakt chytrou, krásnou, hodnou holku, která má jen "svoje zlváštnosti" :-). Obdivuju všechny maminky, které mají děti s mnohem horším postižením a zvládají to s optimismem. Možná, že já se k tomu taky časem dopracuju, k tomu optimismu:-)

Jinak děkuju za tip na stránky, určitě se kouknu! Kdyby vaše kamarádka nebyla proti, tak budu určitě ráda za její mail, ale nikoho do toho samozřejmě nechci nutit, já jen, kdyby někdo chtěl..:-)