Kvůli lepší přehlednosti a úrovni tohoto webportálu dodržujte prosím tato pravidla.
Chceme dokonalé děti, proto lékaři tlačí ženy k potratu, říká porodní asistentka
Krátký rozhovor na idnes.cz na nám všem tady asi dobře známé téma
Chceme dokonalé děti, proto lékaři tlačí ženy k potratu, říká porodní asistentka
Související text týkají se tripple testů
Zastaralý a nepřesný test děsí těhotné ženy. Pojišťovny na něm ale trvají
Jak jste na tom vy? Byli jste na tripple testech, šly byste znovu, nebo už ne?
- Pro možnost psaní komentářů se přihlašte nebo zaregistrujte.
- 2685x přečteno
What links here
Žádné příspěvky nenalezeny
Dnešní oblíbený obsah
Archív článků
- Únor 2008 (4)
- Březen 2008 (2)
- Duben 2008 (6)
- Květen 2008 (1)
- Červen 2008 (1)
- Červenec 2008 (3)
- Říjen 2008 (10)
- Listopad 2008 (10)
- Prosinec 2008 (7)
- Leden 2009 (39)
- 1
- 2
- 3
- 4
- 5
- následující ›
- poslední »


testy tripl
NIC NETUŠE JSEM NANICH BYLA KDYŽ JSEM ČEKALA PO DVOJKÁCH V39 DALŠÍ MIMI,SDĚLENÍ BYLO VÝSLEDEK NEJISTÝ-bude tam deformace obličeje a není jisté jak to bude vypadat,ale řekla jsem si když byli kluci v 34l zdravía nikdo se nepozastavil nad mým věkem tak to určo dopadne také dobře.No a ANIČKA SE NARODILA V 39 TÝDNU 4.35 A UPLNĚ ZDRAVÁÁÁÁÁÁÁÁÁÁ.Takže bych se už nenecgala nervovat a nešla bych.
nYNÍ VYCHOVÁVÁM POSTIŽ. VNOUČKA a vubec nelituji, že mu dala dcera šanci žít i když jsme věděli, že bude postižený a zustane asi nám ve výchově.
na testech jsem byla se všema
na testech jsem byla se všema dětma.Paradoxně u prvního vyšel negativně,podezření na downův syndrom,amino jse podstupovala vzhledem k třem předešlím potratum až v 25tt,aby v případě rozběhnutí měla holčička šanci na přežití a aby se vyhovělo umělému přerušení ze zdravotních duvodu do 28tt.Amino vyšla negativně a holka se narodila zdravá.U druhé hokčičky jsem měla testy ok a holka ve dvou letech přišla o sluch,díky operacím a pomoci lékařu máme sluch částečně zpátky.A u Ondry...............tam jsem se sice nechala nabrat ,ale lekař už mi ani nesděloval výsledek.Věděl,že je to jen strašák a vzhledem k šílenému těhotenství a puběhu nás nechtěl stresovat ještě víc.Domluvli jsme tak hnedka před naběrem.Stejně by to malíka nezměnilo a jelikož jsem měla třetího císaře ani by to nezměnilo naše rohodnutí malíka porodit.proplakala jsem noci,prognozu malík na přežití neměl vubec doborou,rodili jsem předčasně a s těhotenskou cukrovkou a vysokým tlakem,porod proběhl u Aplolináře nastoupen byl celý neonatal,protože nikdo nevěděl zda náš syn vubec přežije.Dopadlo to dobře,přežil - srdíčko nastartovalo,dýchal ,myopatie je u něj zatím nepotvrzená ,přestože já jí trpím a holka má zvýšené CK na 10,8.S hyperaktivitou jsme počítali dopředu(v 7mesíci jsme málem přišli o naší prostřední holčičku,kdy nám jí skoro zabil lustr v hotelu do toho šílené těhu a problémy).Takže pro mě testy nejsou podstatné........dneska nelituji a každému kdo mě řekne :"kdybys dala na tripl a udělala amino malík by nebyl postižení...blabla" řeknu já svoje ala:"a co by to jako změnilo,stejně už by jsme jiné dítě už nemohli mít a malík je tu s náma , my ho milujem stejně jako vy ty vaše děti........."Zmlknou a je klid.
Když jsem "šla rodit s tím ,že malík třeba ani třeba nebude žít dost dlouho na to ,abych mu dala pusu a řekla jak ho miluju,nějaké testy by to stejně nezměnili a byli mi celku hooodně ukradené.Myslím,že pokud děti rodiče chtějí ,cítí to podobně.
Na triple testech jsem byla,
Na triple testech jsem byla, vše bylo ok.Kdyby nebylo,klidně jdu na amnio a na ostatní přesnější testy. Syn se sice nenarodil zdravý,ale problém vznikl těsně před porodem,do té doby byl zdravý. Právě proto,že teď už vím, jaké to je-šla bych i na potrat,kdyby se ukázalo nějaké velké postižení
Všichni vycházíte z přesvědčení,že největší cenu má život sám,jeho kvalita je už podružná. Já ten názor nesdílím.Jasně,ta hranice mezi tím,kdy je život utrpení a kdy ne je tenká a kdo jsme,že máme rozhodovat..... Třeba v případě Downova syndromu,nebo rozštěpu patra,nebo cyhbějících údů bych na potrat nešla,ale některé genetické vady jsou větší a zasahují více oblastí.
Nedávno jsem byla u zubaře,ještě než mi píchli injekci do dásně, použili takový roztok,který ochabuje orofaciální svalstvo a jazyk.Nemohla jsem polykat, tekly mi sliny, bylo to stokrát horší, než to trhání samotné. Napadlo mě-tak takové to je,když má někdo třeba DMO a neovládá plně orofaciální svaly....A to my u dětí s DMO vnímáme jako malý a podružný problém.Tak jak nepříjemné jsou ty ostatní věci?
Já si tě Žlababo nesmírnně vážím,ale někdy nesdílím tvůj černo-bílý názor na svět.Ale koneckonců proto je tvoje fórum tak skvělé.Že si ty názory můžem vyměnit.
Také připojuji svůj názor.
Také připojuji svůj názor. Černobílý. Po zkušenostech s postiženým synem (na základě triple testu jsem byla na amnio - negativní) pokud bych měla znovu dítě, podstoupila bych opět tato vyšetření, i třeba další přesnější a v případě jakéhokoliv podezření bych se dítěte vzdala. V mém případě byly tehdy v těhotenství důkazy jen nepřímé - snížené pohyby plodu, kratší nožičky v poměru k tělíčku (nožky a tělo s hlavou měly na UTZ odlišný tt), pozitivní triple test, tudíž gynekolog to neřešil a já o začarovaných dětech nevěděla nic, znala jsem akorát tak Downa, nerozuměla jsem tomu a žádné zásadní otázky jsem proto nekladla. Nechci se gynekologa už teď ptát,zda měl nějaké podezření, ale protože bylo takto nekonkrétní mi ho nesdělil nebo byl už tak "vyhořelý" svým povoláním, že si těchto "drobností" nevšímal a vůbec se nad tím nezamyslel. Od porodu (3r.) jsem u něho navíc nebyla, nevím zda bych setkání s ním zvládla, takže si budu hledat jiného. Myslím si také, že kvůli takovýmto nepřímým důkazům zřejmě nikdo matky nestresuje, nejedná-li se o zdravotnici, která by samozřejmě byla daleko podezřívavější. Ale za sebe fakt můžu říct, že jít do toho znovu (jakože nepůjdu) bych chtěla být informována o jakémkoliv, byť sebemenším, odklonu od normy a okamžitě bych se odebrala na potrat. A musím říct, že i při tom prvním dítěti bych tak učinila. Chtěla jsem zdravé dítě a ne za každou cenu. Ale je mi jasné, že tento můj asi radikálnější názor nelze uvést do praxe. Ale já za sebe s tím titulkem prostě souhlasím a doufám, že mě tady za to nikdo kamenovat nebude.
Testy atd.
K Ivaně Koningsmarkové jsme chodila do Aperia na předporodní kurs, který byl skvělý, takže její názory znám. Já jsem na tripple testu nebyla, všechno vypadalo normálně. A i kdybych byla, tak test na Williamsův syndrom se běžně nedělá, je to příliš vzácná porucha (1 ku 25 000). Takže by to nakonec stejně bylo jedno. Pokud budu čekat další dítě, tak mě testování z důvodu věku pravděpodobně nemine. Půjdu na ně, resp. zaplatím si přesnější variantu a uvidím...
.... genetikům se obloukem vyhýbám.....
Genetikům se opravdu obloukem vyhýbám, ač jsem sama lékařka..... Když jsem po 9 letech léčby ve svých 33 letech konečně otěhotněla, teprve v 15. týdnu se ukázalo, že to budou dvojčátka. Za týden na to se dělal triple test. Jeho závěr: riziko anencephalie a spiny bifidy 1:2. Probrečela jsem tři dny. Pak se ve mně něco zlomilo, utřela jsem slzy a řekla si, že budu za děti bojovat. Amniocentézu jsem odmítla, riziko spontánního potratu by postihlo obě děti - zdravé i nemocné. A bylo mi jasné, že na přerušení bych také nešla - jednak je to proti mému svědomí a ohrozila bych i zdravé miminko. Dá se říct,že od této chvíle "kouzlo těhotenství" definitivně pominulo, žila jsem s úzkostí až do porodu.... Nakonec jsem přes všechny problémy zvládla děti donosit a dvojčata se narodila zdravá - tedy co se týká vrozených vývojových vad. Jinak měly obě děti CKP 3. stupně, který se podařilo do 3 let rozcvičit....
Během dalšího těhotenství, ve svých 38 letech, jsem rovnou všechna genetická vyšetření, včetně amniocentézy, odmítla - tedy vyjma genetického ultrazvuku. Musím říct, že to ošetřující gynekolog plně respektoval a nikdo mi nic nerozmlouval. Jsem přece svobodný člověk, který nese odpovědnost za sebe i za své děti. Jsem snad natolik inteligentní, že chápu možná rizika. S postiženými lidmi často pracuji a můj synovec má DMO, tak si i péči o postižené dítě umím představit.
Poslední těhotenství jsem si opravdu "vychutnala" a maličká se narodila zdravá. Moc si toho vážím a hluboce se skláním před vámi všemi, kteří se o nemocné děti staráte. Dáša
Jeste po peti letech
Jeste po peti letech besnim,kdyz si vzpomenu na suverenitu a aroganci doktoru,ktere jsem potkala behem druheho tehotenstvi.Vysel mi pozitivni tripl test-1:15 DS.Dost v soku jsem pristoupila na odber plodovky. Po temer ctyrech tydnech nervu mi zavolali z genetiky,ze je jim to moc lito,ale vzorek jim nevyrostl. Doporucili mi odber krve z pupecniku mimi.Vysetreni je opravdu parada vzhledem k tomu,ze pupecnik ma ve 22tt asi dva mm. Doktor se trefoval asi deset minut.No prezili jsme to.Podle tohoto testu bylo vsechno v poradku.Zacala jsem hrozne otekat,bylo mi desne,telo se chovalo divne. Mimi neslo vyhmatat v brise,protoze se mi zmnozila voda. Pri kontrolach mi dr.tvrdila,ze mam kontrakci a nepoznam to,kdyz bricho bylo jako beton. Dalsi expert pri sonu ve 38tt si vubec te vody nevsiml. Zkratim to. Vyvolali mi porod na konci 42tt. V brise jsem mela 4litry vody,obrovskou placentu a dite 4100g-asi 9kg vseho a na to deloha neni delana. Pres vsechna vysetreni se mi narodil tezce postizeny syn.Ma nezarazeny geneticky syndrom...Takze je jasny ,ze pri dalsim tehotensvi jsem vsechny poslala kamsi a uzila si ho a mam skvely dite. Jestli bude jeste jedno priste,udelam to stejne.
Před 15ti lety
Před 15ti lety jsem dostala do ruky výsledky svých těhotenských testů, protože jsem vystudovaný biolog, tak při pohledu na mé výsledky a normu v závorkách, se mi to nezdálo. Lékař mě odbyl, co se mi nezdá...nezdálo. Na další kontrole mi řekl, že postižené děti se rodí, že se to stává, že syn bude nejspíš těžce postižený. V tu chvíli ve mě "bouchly saze", chytla jsem svoji složku s dokumentací, práskla dveřma a byla pryč. Okamžitě jsem si začala shánět jiného gynekologa, odmítla jsem další testy, že to risknu. Byla jsem naprosto přesvědčená, že to bude v pohodě. V podstatě bylo, syn se narodil pouze se sluchovou vadou, na kterou se přišlo až v 10 letech.
Tato problematika je pro mne zrovna aktuální,
jelikož jsem dnes byla na potvrzení těhotenství:o).
Něco jsem si načetla na internetu a promluvila si dnes se svým gynekologem, co mi nabízí...v oblasti screeningu. Přímo jsem se zeptala, zda provádí NT screening, bohužel ho nedělá a odkázal mne na liberecký Gennet.
Zítra tam budu volat a mám se zatím objednat na genetickou konzultaci. Doktor předpokládá, že mi nabídnou i ten 1.trimestrální screening.
Vím, že sluchová vada - kterou má naše dcerka se nedá z žádného screeningu poznat, ale tento screening chci podstoupit sama od sebe, prostě pak už nechci absolvovat triple test,když není až tak spolehlivý. Moc si přeju, aby vše bylo v pořádku (vím, že zvýšené riziko sluch. vady u druhého dítěte máme - ale to už nějak neřeším, spíš to chci podstoupit kvůli možným jiným VVV). Víc toto téma pitvat nebudu, nečtu totiž ani žádné hororové příběhy prostě se tak nějak obaluji a čtu raději jen literaturu oddechovou...
Takže toto je můj názor na věc a jak se to teď chystám provádět.
Byla jsem upozorněna mým gynekologem, že jak se jednou dostanu do toho Gennetu - mašinerie screeningů, tak mne tam jakoby polapí a nebudou chtít cca do 22. týdne těhotenství pustit - budou mi nabízet další a další vyšetření, což bych ráda slušně odmítla. Jde mi jen o ten NT screening. Tak mi držte palečky, ať se nenechám převálcovat!
PS- u prvního těhotenství jsem podstoupila triple test, nikdo mi nic předem nevysvělil o co jde, takže v dobré víře jsem si nechala odebrat krev a výsledek byl NAŠTĚSTÍ negativní, už si ani nepamatuji ty přesné údaje co vyšly. Nyní by mi to jistě kvůli věku (bylo mi 34) vyšlo už hůře, takže ho odmítnu. Abych se zbytečně něčím takovým nestresovala.
Držím palce!
Ať je všechno v pořádku a narodí se ti zdravé mimino!
Já jsem dvakrát absolvovala všechny testy (tripple i NT ve 12.), ale zdaleka jsem si nebyla jistá, co bych dělala, kdyby. Obě děti jsem cítila už ve 12. týdnu a bylo by pro mě sakra těžké zlikvidovat je. U prvního jsem stresovala, u druhého už míň, protože jsem věděla, že hahaha :-) testy jsou sice fajn, ale co všechno se může stát pak... U nás vlastně všechno "postižení" nastalo až pár měsíců po porodu kvůli virové infekci. A jsem za to vlastně docela vděčná, že jsem se nemohla a nemusela rozhodovat, jestli si "nechat" postižené dítě. Dost lituju všechny, kteří to díky lékařům musí řešit, když je to dítě v břiše. Ta láska není menší, pokaždé se jedná o "moje dítě", ale ta vina, kterou člověk asi pak cítí, je absolutně nesrovnatelná. Já jsem musela o život svého dítěte bojovat a jsem ráda, že žije, že přežilo, i když za takovou cenu.
Dewey děkuji,
cítím to podobně jako Ty. Neřeším zatím co by kdyby, uvidíme jak dopadnou ty 1. testy.
Samozřejmě vím, co všechno se může stát do konce těhotenství, těsně před porodem a nebo v jeho průběhu. To prostě vytěsňuji, teď se snažím opravdu co nejméně se nějak stresovat, řeším co je dnes, že je mi fajn, že Danulka půjde za týden 3.rokem do školky a snažíme se u ní o co největší samostatnost.
Nemůžu vůbec říct, co bych dělala - kdyby mi při 1.těhotenství vyšly ty triple testy pozitivní a byla bych postavena před volbu - jít na amniocentézu a taky co poté - když by mi bylo podsouváno abych raději zvolila potrat...Ani nad tím nechci přemýšlet. Vím, že dnešní doba je prostě o tom, podstoupit co nejvíce testů a pak když něco není úplně v pořádku, tak raději takové miminko nepřivést na svět. To se mi ohromně příčí. Od své nejlepší kamarádky, která prožívala stresové těhotenství vím, že nic horšího ani být nemůže být postavena před takovou volbu - jí její gynekoložka poslala na genet. kvůli tomu, že na jejím horším typu UTZ neviděla nosní kůstku a kolotoč se rozjel...jednou jí volali, když už byly výsledky NT screeningu, že je to OK, druhý den, že je něco špatně - a takhle to postupovalo až do amniocentézy. Hrůza děs co dokážou někdy pracovníci některých pracovišť. Špatně přečtou papír a co z toho pak vzniká. Kamarádka nakonec podstoupila i tu amniocentézu, která vyvrátila předchozí podezření. Kamarádce se narodil zdravý krásný chlapeček. Dnes je mu přes rok. Ale to co prožila, to už si nese v sobě a až se rozhodně pro druhé miminko, tak už je docela dost poučená co se týče té prenatální diagnostiky. Prožívala jsem to tenkrát s ní, snažila se jí podpořit jak to šlo, ale stejně - to co prožívala ona, bych opravdu nechtěla zažít.
Toto téma je hodně žhavé a jistě se tu ještě rozvine dlouhá diskuze. Jsem za to ráda, přečtu si další názory a tak nějak si na to dělám svůj obrázek. Ozvu se jak jsem dopadla s tím prvním screeningem a jak to vše probíhalo v krátkém článečku.
Jak říkám,
moc ti držím palce. Důležité je zkusit být v pohodě, to mimino to cítí, ví to. Ono to zní jako klišé, mysli pozitivně, ale nakonec to zabírá :-) Já neměla na nějaký velký obavy o mimi čas: napřed mi bylo strašně blbě, že sem sotva mohla žít, a pak začal Matýsek chodit do školky, byl pořád nemocnej, já předčasný stahy, měla jsem ležet, do toho u něj vypukla epi (naštěstí jen pár mini-záchvatů). Já nevím, v tom všem jsem prostě pořád jen silou vůle věřila, že malá bude v pohodě. A ona mi to teď asi tak tisícinásobně už vrátila.
Gratulace!
Já taky moc gratuluju k těhotenství.
Musím napsat, a je to tuším i v první knížce, že já jsem u Jindry tripple test odmítla. Kromě jiných důvodů bych prostě nedokázala jít ve 20. týdnu na potrat.
Ale nevím, co bych dělala teď, když už mám postižené děti dvě. Určitě bych šla na ten NT screening a je tentokrát dost možné, že bych v případě nějakých špatných výsledků, o potratu uvažovala (v tomhle časném stádiu těhotenství). Ovšem záleželo by i na tom, o co přesně by se jednalo (o jakou vadu). Jsou to ale všechno jen teoretické úvahy. Jak by to bylo ve skutečnosti, kdo ví.
Mně na celé té propagandě potratů vadí spíš neinformovanost. Myslím, že ženy jsou často zmanipulovány informacemi o tom, jak je nemoc neslučitelná se životem a přitom to často tak docela černobílé není.
Matka by měla být respektována, ať je její rozhodnutí jakékoliv.
Neinformovanost ....
To mi taky hodně vadí .... Nikdo by neměl matku nutit do potratu, ale taky by ho nikdo neměl rozmlouvat té, která se pro něj rozhodne.
Teď jeden příklad:
Nedávno jsem viděla dokument o tom, jak velmi mladá dívenka drogově závislá přivedla na svět miminko s abstinenčními příznaky (asi 3 dny před porodem si maminka "musela" šlehnout ....). Když se té dívenky ptaly, proč nešla v ranném stadiu těhotenství na potrat tak řekla: "ta paní doktorka mi říkala, že bych taky jako mohla mít prej nějaké problémy nebo co ...." Je zajímavé, že si vážila svého zdraví jen co se týče potratu - ano mohl by jí uškodit, ale když jí říkali všichni okolo, že drogy škodí jí i miminku, tak to už nikoho neposlouchala ... A nad tím, že přivede na svět miminko, kterému dá do vínku "minimálně" závislost na drogách evidentně nikdy nepřemýšlela. Nebyl by v tomhle případu potrat to nejmenší zlo pro všechny?
Testy
Tripl testy jsou podle mě nepřesné a nejhorší je ještě špatný lékař.Já čekala své čtvrté dítě po 39 letech.Na ultrazvuku mi byl doporučen genetický ultrazvuk,který mi lékařka rozmluvila s tím že je zbytečný.Při odběru krve na tripl test lékařka neslyšela ozvy,ale uklidňovala mě tím,že je zřejmě miminko špatně otočené.Bohužel nebylo,plod již byl zamlklý a já ho nosila asi 14 dní,než mě poslala na ultrazvuk kde se to potvrdilo.V době odběru,ale již miminko prokazatelně nežilo a přesto tripl test potvrdil,že je vše v pořádku.Po přijetí do nemocnice mi začali vyvolávat porod dvě lékařky-důchodkyně,trvalo jim to celý víkend než nastoupil jiný lékař.Samozřejmě také důchodce,který mi na můj dotaz Proč se to stálo,jediný odpověděl.Odpověď mě,ale šokovala.Prý co se divím,vždyť jsem stará!Podrobnosti ukončení těhotenství se tu ani nehodí sdělovat.Moje lékařka mě místo odpovědi na dotaz,proč se to stalo poslala na psychiatrii,kde mi chtěli cpát Lexaurin a jiné driáky,které jsem neužívala.Za půl roku jsem byla těhotná znovu,těhotenství bylo bez tripl testu,ale s odběrem plodové vody,který byl negativní.Syn se narodil vyvoláváním a má JEN významné ADHD s lehkými rysy autismu
Nic není na 100%
Jak jsem pročítala veškeré komentáře tak se většina ke genetickým vyšetřením staví negativně a já se s vámi ztotožnuji.
Ono nic není stoprocentní a jak jste psaly ,výsledky mohou být falešné v obou směrech. Navíc nikdy nevíte co se může přihodit při porodu.
Nebo si miminko vzpomene a narodí se i o několik týdnů dřív.
Takže bych tomu zas nepřikládala až tak velký význam.
Když tak čtu vaše příspěvky,
napadá mě skoro až filozofická otázka, která neplatí jen pro testy v těhotenství. Totiž jestli tan naše generace není už úplně "zblblá" tím, jak je informovaná o tom, co se všechno může stát. Máme stále dokonalejší diagnostické metody, což je na jednu stranu určitě moc dobře, ale ne druhou stranu, nejsme proto víc ve stresu? Není nakonec pro zdraví miminka nejdůležitější být před těhotenstvím a během něj v pohodě a klidu?
Připadá mi, že jsme ze všech stran strašení nejrůznějšími hrozbami (a z nejrůznějších důvodů, některé jsou čisté a altruistické, u jiných bych za to moc nedala - viz prasečí chřipka), z reklamy se na nás šklebí bakterie, které s námi byly vždycky, ale teď je ničíme zbraněmi hromadného ničení různých přípravků do WC mís, lednic, van - takže máme byt plný reziduí bůhvíjaké chemie, neustále se na nás volá, ať se chráníme před vším možným i nemožným.
Zkrátka mě napadla taková, uznávám, že trochu extrémní, myšlenka, jestli část potíží, kterými tohle lidstvo trpí, nevzniká taky v našich zmasírovaných hlavách. Že čeho je moc, toho je příliš.
Co myslíte?
Měla jsem ukázkové
Měla jsem ukázkové těhotenství.Nechala jsem si udělat testy ve 12.týdnu(ultrazvuk a krev)všechno v pořádku a taky i další ultrazvuky.A chlapeček byl v pořádku a zdravý,ale jen do porodu.Po prý vzácné komplikaci porodu ho museli oživovat a má hodně poškozený mozek.Asi to sem nepatří,ale i já jsem si nechala udělat testy...chtěla jsem vědět,že je mimi zdravé!Bylo!Už mi nedošlo,že během pár minut se může všechno změnit....
Olgo, to je jisté,
že jsme zmasírovaní informacemi.
Když se nám narodila Danulka, taky mi dala dětská doktorka najevo, že dnešní generace maminek je tak sečtělá ze všech časopisů pro maminky, z internetu a knížek, že pak dochází k tomu, že nedají na svou intuici.
Svým způsobem měla pravdu, ale když nám intuice napovídala, že není v pořádku něco s Dančiným sluchem, tak to zase odmítala doktorka a pak i primář v dětské nemocnici. Aniž by nechali provést spec. vyšetření, které trvá chviličku.
Je to prostě hodně obsáhlá otázka, jít na testy, které se dnes nabízí, nebo nejít...je to každého volba. Tak jako máme možnost volby, zda ty informace budeme někde hledat nebo ne a budeme důvěřovat gynekologovi, který provádí testy zastaralé, či je prostě jen odmítneme, že se nechceme stresovat výsledky. Volbu budeme mít vždy a je jen na nás, jakou cestou se dáme.
Pravda, pravda:-)
a připojuji se k řadě gratulantek:-)
Děkuji vám:o)))
dnes jsme byli na návštěvě manželových rodičů a tu novinu jim řekli.
Nejvíc se mi asi líbila reakce manželovy babičky (80let), no co jste to vy dva zase vyváděli?! Netřeba asi komentáře že.
Vím, že na psychice hodně záleží a tak teď žiju jakoby na takovém obláčku, kde je mi dobře...vím, že z něj můžu během vteřiny spadnout a tvrdě si nabít nejen pusu...
Napíšu vám jakmile budu po návštěvě libereckého Gennetu, jak to tam všeproběhlo, jak to tam na mne a manžela působilo a vůbec. Je to už za necelý měsíc, to uteče jako voda.
Mějte se všichni co nejlépe a dětičky ať vám dělají co nejvíc radosti a co nejméně starostí.
Držíme pěstičky pro
Držíme pěstičky pro štěstí,aby vše dobře dopadlo a gratulujume:o))
Né všichni chceme dokonalé
Né všichni chceme dokonalé děti, pokud si dokážeme přiznat, že ani my sami nejsme dokonalí. :-))
Jsem čerstvě po NT screeningu
Píšu jak jsem slíbila. Dnes jsme byli s manželem na genetické konzultaci, po které následoval NT screening.
Dle UTZ je výsledek negativní. Výsledky z krve budou po neděli.
Po pohovoru s genetičkou jsme se dohodli, že mi udělají tzv. integrovaný test, který se skládá z dnešního NT screeningu (PAPP-A a FB hCG z krve + UTZ vyšetření), dále Triple testů v 16. týdnu a ještě superkonziliární ultrazvukové+fetální ECHO vyšetření ve 20. týdnu.
Měli jsme s sebou výsledek genetického vyšetření naší dcerky, které se dělalo před její operací. Je to běžná praxe - děti, které jsou zařazeni do registru žadatelů o kochleární implantaci všechny podstoupí genetické testy. Danielce však nebyla po tomto testu prokázána vrozená vada sluchu na mutaci v genu Connexin Cx26. Ale je to jediný test, který se u nás provádí. Vyšlo tedy, že máme 10-15% pravděpodobnost, že může být i naše další dítě sluchově postižené.
Když si genetička pročetla zprávu, říkala že nám ani nic jiného nabídnout nemůže (že by mohli udělat gen. test z odběru pl. vody na tuto mutaci, což jsem odmítla).
Na NT screening jsem šla kvůli dalším vývoj. vroz. vadám, které jdou již takhle brzy zjistit. Původně jsem nechtěla absolvovat ani Triple test u svého gynekologa, nakonec jsem se dohodla, že na něj půjdu do Gennetu a završí se to tím UTZ ve 20.týdnu. Doufám, že nebudu muset rozhodovat zda ještě jít na amniocentézu. Tedy, že výsledky budou v pořádku a tím pádem nebudu nucena tam chodit na odběr plod.vody.
Po pohovoru jsme čekali asi 1,5hod ještě na UTZ, doktor, který ho prováděl byl docela nepříjemný, než jsme k němu šli do ordinace tak se u sestřičky na recepci rozčiloval, proč tam vlastně jdeme, když jsou hotové genetické testy naší prvorozené dcerky. Neříkal to hodně nahlas, ale s manželem jsme oba slyšeli to samé tak nám to došlo.
V ordinaci po UTZ to opakoval, pak ještě měl otázku jak je na tom dcerka teď. Řekl to docela necitlivě. Nešli jsme tam s manželem vůbec kvůli tomu, aby nám někdo řekl, že na 100% už nebudeme mít další dítě sluch. postižené, protože víme, že to se v prenatální diagnostice ani zjistit nedá. Šli jsme tam z důvodu zjištění případných jiných VVV. Takže můj pocit je smíšený - u genetičky to bylo normální, u gynekologa to bylo prapodivné.
Jelikož se již asi 4. den potýkám s první podzimní virozou, měla jsem toho plné kecky, strávili jsme tam od 10.15-13hod téměř 3 hodiny.
Klidnější jsem, že jsem mohla vidět naše miminko, jak se má čile k světu, ale jinak jsem spíš zklamaná z přístupu toho doktora.
Kamarádka mi toto centrum moc chválila. Neupírám tamním lékařům, že jsou co se týče odbornosti na výši, jen to jednání mi připadlo trochu zvláštní.
Ještě, že můj gynekolog je trochu jinačího ražení a už se k němu do další poradny, která mne čeká 29.9. moc těším.
Tolik k mé dnešní návštěvě Centra lékařské genetiky a reprodukční medicíny. Asi je to mírně zmateně napsáno. Jen jsem chtěla dostát svému slibu, že napíšu až budu mít po tom nyní hodně propagovaném NT screeningu.