Souhlasím, Jani, ještě jsem knihu celou nepřečetla, ale tu poslední kapitolu jsem prošla schválně jako první. A usoudila, že mě v ní opravdu naprosto nic neuráží, že s tím vlastně můžu bez problémů souhlasit. Jen několika málo věcem ne úplně rozumím, ale to neznamená, že na nich něco nemůže být.
Ale všimněte si: určitě jste se většina z vás setkali s člověkem, který to, co nezná, prostě šmahem odmítá. A často jsou to lidé rozhodující o našich dětech, o našem zdraví...

Dovolím si sem napsat pár poznámek ke knize paní Strunecké, třeba budou pro někoho užitečné...
 
V předmluvě mě zaujaly tyto věty autorky: „Kniha, kterou vám předkládáme, je svým komplexním přístupem zcela ojedinělá. Snad nám pomůže, že v České republice budeme první na světě, komu se podaří ve větším rozsahu dokázat, že autizmus je přemožitelný.“ Vrátím se k nim později.
 
V části knihy s názvem Skryté souvislosti autorka „oprašuje“ teorii matek-ledniček, což, myslím, mluví samo za sebe: „Při hledání viníků za vznik PAS bychom se přeci jenom při svých mediacích mohli zamyslit, jak je to s tou matkou ledničkou, zda jsme sami nepřispěli svým myšlením a chováním v časném vývoji k tomu, že se naše dítě uzavřelo do svého vlastního světa.“
 
Autorka svou knihu adresuje „všem obětavým bytostem, které snaží pomáhat dětem s autismem“ a zároveň chce znovu traumatizovat rodiče teorií matek-ledniček? Drsné (dle mě)…
 
Velmi neseriózně na mě v knize působí celý text o New Jersey (od str. 157). Autorka zde např. uvádí  „Některé dřívější studie dokonce ukazují, že v populaci dětí ve věku 7–10 let je v New Jersey 12,1 % autistů“, když se ale podíváte na stránku, kterou uvádí jako zdroj, zjistíte, že šlo o 12,1 promile (výskytu PAS v dané oblasti), tedy výskyt desetkrát nižší.
Hned v další kapitole (o vakcínách) autorka začíná velmi zmateně. Napřed napíše, že mezi některými skupinami lidí (následuje výčet) panuje přesvědčení, že thimerosal ve vakcínách způsobuje PAS, aby na závěr dodala „Zdá se, že je to vědecky dokázané.“ Takže když si hodně lidí něco myslí, je to VĚDECKY dokázané???
 
Zmatený text pokračuje v dalším odstavci větou „Při analýze studií z vědeckého tisku … najdeme práce, které dokazují příčinnou souvislost mezi očkováním vakcínami s thimerosalem, otravami rtutí z mořských produktů, otravami rtutí jako kontaminující složky z ovzduší (deště a sníh) a otravami způsobenými uvolňováním rtuti z amalgamových plomb v zubech.“ Nechybí vám tam také něco? Autorce nějak vypadlo, jakou příčinnou souvislost ty studie mají dokazovat. Zřejmě je myšleno mezi rtutí a PAS, ale autorka to explicitně neuvádí, buď záměrně (že by se některé zmiňované studie netýkaly přímo PAS?), nebo jednoduše proto, že nedokáže zformulovat větu…
 
V knize autorka použila např. i následující text (dle autorky je to diagnostika PAS dle Stillmana, mně to připadá spíš podobné teoriím o tzv. indigových dětech, v souvislosti s PAS jsem o podobných jevech nikdy nikde nečetla):„Otázky pro rodiče: Uchvacuje vaše dítě krása přírody? Má nevyslovené spojení se psy, kočkami, motýly a jinými tvory? Vede konverzaci s někým neviditelným? Má schopnost předvídat, co se stane? Kreslí anděly nebo mrtvé příbuzné? Odpovíte-li 2x ano, vaše dítě má PAS. Gratulujeme.“ Ponechávám bez dalšího komentáře…
 
Zajímavé je, že autorka v roce 1998 obdržela Stříbrný bludný balvan, anticenu, kterou udílí Český klub skeptiků Sisyfos za zásluhy o podporu a rozvoj bludného způsobu myšlení a matení veřejnosti (v daném ročníku Sisyfa dokonce porazila známého plejáďanologa Iva Bendu ;-)). Cena byla udělena za transcendentálně-holistický pohled na fyziologii člověka, získaný přímo z "kosmického vědomí".
 
Autorka se cenou obdrženou od Sisyfovců nijak netají (což na mě udělalo dojem, přiznám se) a docela podrobně se o ní zmiňuje ve svém medailonku na webu autiZmus.cz (doporučuji přečíst, mluví samo za sebe).
 
Na mě osobně kniha působí asi tak, jako když pejsek a kočička vařili dort. Je tam od všeho kousek a dohromady to na mě nepůsobí ani trošku komplexně (ano, narážím na větu z předmluvy), ale naopak naprosto nesourodě. Dost dobře nechápu (hlavně po přečtení kapitoly o New Jersey, která je způsobem argumentace a uvádění jen těch zdrojů, které se hodí autorce „do krámu“ jak vystřižená z Zeitgaistu), jak se někdo může divit, že tohle nechtělo vydat nakladatelství Portál. Myslím, že by tam nemusely být ani závěrečné kapitoly o „spirutuální perspektivě“ a i tak by se jednalo o knihu velmi kontroverzní a co do kvality textů minimálně rozporuplnou. Nechápu ani větu autorky o České republice (uvádím ji na začátku příspěvku). Je špatně zformulovaná, takže se navíc můžeme jen domýšlet, co jí autorka myslela. Pokud to, že právě díky její knize a jejímu ojedinělému komplexnímu přístupu budeme v ČR úspěšnější v přemáhání autismu, tak mě to dost překvapuje. Doteď jsem si myslela, že název knihy je přímá narážka na hnutí DAN! doktorů a že autorka ve většině svého textu dělá jakýsi sumář z prací jiných lidí. Proto mi ta věta zní dost nepřípadně až nabubřele (je to můj subjektivní dojem samozřejmě).
 
Já osobně bych se bála cokoli z téhle knihy použít v praxi. Protože (dle mého názoru) uvedené podivnosti vrhají divné světlo na celou knihu. Je to ovšem jen můj subjektivní dojem. Každý si jistě udělá svůj názor.

Tak tahle recenze mně trošku připomíná některé profesionální recenzenty, kteří dovedou v 10 - 20 větách rozcupovat na kousky jakoukoliv publikaci. Chápu, že ke knížce p. prof. Strunecké je možno mít nějaké výhrady (pár jich mám taky), ale tímto způsobem ji šmahem sepsout mi připadá trošku přitažené za vlasy. Na mě osobně naopak knížka působí docela uceleně a myslím, že většina informací v ní má docela slušný vědecký podklad (viz citace převážně zahraniční literatury na konci každé kapitoly). Třeba pasáže o melatoninu, aspartamu, glutamátu, fluoridech, vitamínech a minerálech jsou podle mě docela zdařilé a vychází do značné míry ze zkušeností a erudice p. Strunecké. Je ale na každém z rodičů, aby si z knížky vybral, co pokládá za užitečné. Jinak se vůbec nedivím, že se p. Strunecká netají svým "oceněním" od Sisyfovců - spolek Sisyfos je podle mě poměrně extrémní uskupení lidí, kteří ze zásady vystupují proti jakékoliv alternativní medicíně, a to hodně tendenčním způsobem, o čemž vypovídají jejich ceny, které udělují jak lidem eufemicky řečeno poněkud zvláštním (např. zmiňovaný pan Ivo Benda), tak i lidem, kteří mají docela slušné renomé (viz např. Stanislav Grof). Oni totiž vystupují proti čemukoliv, co není v medicíně zcela konvenční - i proti akupunktuře, reflexním masážím a jiným mnoha lidem prokazatelně pomáhajícím metodám.
Já osobně jsem rád, že knížka p. Strunecké vyšla, protože je to přes všechny eventuální nedostatky první větší publikace u nás, která se zabývá biomedickým přístupem k autismu. A budu ještě raději, až tady vyjdou i další knížky o tomto - třeba překlady zajímavých knih z USA, kde se tomuto věnuje řada lékařů a odborníků už dost let.

Tak jsem se asi po půl roce dostal na stránky Aply Jižní Morava - http://www.brno.apla.cz/ a co nevidím: mezi novinkami z poslední doby je tam najednou kritický komentář Čalaly ke knížce paní prof. Strunecké, překopírovaný z této diskuse (o pár řádek výš). Opět podepsaný anonymně - se jménem Alena T. Přiznám se, že toto mě trochu mrzí - autorka si samozřejmě může zveřejnit svou kritiku, kde chce, ale 1) mohla by se pod ni alespoň podepsat, 2) od Aply bych pokládal za korektní, kdyby kromě kritického komentáře zveřejnila i pohled z druhé strany. Třeba právě tady na těchto stránkách bylo pozitivních ohlasů mnohem víc než negativních. Když chtějí o knížce informovat, měli by dát hlas i lidem, kterým se líbí.

že si každý může "ty svoje" přístupy více či méně snadno najít. Na druhou stranu APLA je, jak jsem pochopila, poměrně vlivná organizace (nemám s ní osobní zkušenost, takže nemohu oprabdu nic tvrdit a soudím jen z poznámek ostatních diskutujících), na kterou se mnoho rodičů obrací jako na autoritu. Proti tomu taky nic. Soudím, že cílem organizace sdružující autisty a jejich rodiny by mělo být hlavně těmto lidem pomoci, ať již oficiální nebo alternativní cestou.
Nevím a budu vděčná za odpověď: zkoumal někdo z této nebo z jiné organizace opravdu dopodrobna "alternativní" přístupy (dávám to slovo do úvozovek, protože u nás zavání tak trochu čarodějnictvím, opravte mne, pokud se mýlím)? Účastní se APLA nebo jiná podobná organizace výzkumu(třeba v zahraničí, protože u nás takový výzkum, pokud vím, neprobíhá) této problematiky, nebo ještě jinak: snaží se nějak iniciovat nebo sama přijít na to nebo cokoli dělat s cílem zjistit, proč se zvyšuje počet dětí s neurovývojovými odlišnostmi? Ať již tomu říkáme autismus, vývojová dysfázie, ADHD, dysfunkce a různé kombinace těchto potíží? Nebo se snad tento počet nezvyšuje? Mně se z mého laického pohledu zdá, že spíš ano. Proč by jinak čekací doba na vyšetření v APLA byla 3/4 roku?
To jsou otázky, které mě při čtení některých diskusí prostě napadají, a jistě nejen mě.
Budu vděčná, když mi je někdo uspokojivě zodpoví. Díky:-)

já jsem přesvědčená, že nás všechny, kteří máme dítko s nestandardními projevy a vlastně nevíme, co se stalo, co je špatně, nutně musí zajímat, jaká je ona příčina, nebo ne? A zajímá to jak příznivce strukturovaného učení, tak i "alternativce". Protože nějaká příčina (nebo spíše příčiny) být musí. Nebo se pletu?