Přesně jak popisuješ, uprostřed mazlení z ničeho nic Bobík přešel do štípání případně do kousání (už se to tedy zlepšilo, nedělá to tak často, bylo to nejhorší mezi třetím a pátým rokem). Nebo kouše když se mu něco nelíbí, zřejmě proto, že neumí jinak dát najevo svůj nesouhlas. Nejvíc je ale agresivní, když je v blízkosti nějaké malé dítě, jehož "zvuk" nelibě nese. To pak dokáže vyvinout neuvěřitelnou rychlost a chce se zakousnout do toho dítěte.
Já to většinou řeším "protiútokem" - kousne, plácnu a plácnu hodně silně. aby si to uvědomil. Ale nevím jestli to má nějaký účinek, protože se to stejně opakuje.
Když jsem se ptala člověka z SPC co s tím, tak mi poradil to, že když cítím, že přichází útok, snažit se utéct a nechat ho vyzuřit ... Ale taky nám radil, abychom sledovali a zapisovali si zhruba 2-3 týdny co agresi vyvolalo a snažili se tomu "spouštěči" vyhnout. Tohle se docela osvědčilo. Když vím, že ho rozzuřilo plačící miminko, tak jsem dělala všechno proto, aby miminko neplakalo (tzn. Saša měla dudlík, a téměř pořád se nosila ...). Hodně jsme bojovali se zuřením v nízkopodlažním trolejbusu (vydává při brzdění hodně pisklavý zvuk, který asi Bobíkovi nedělá dobře), takže cesta probíhala tak, že když jsem cítila, že bude trolejbus brzdit, začala jsem mu říkat oblíbenou říkanku nebo zpívat oblíbenou písničku. Takhle jsme bojovali asi rok. Teď už je to lepší, ale upřímně řečeno jsem raději když přijede nenízkopodlažka :-)
A mimochodem, Bobík je taky hrozně milý a hodný dítě ;-) Hlavně když spí :-D

Nám se celkem osvědčuje snažit se zůstat co nejvíc v klidu a nereagovat. Nebo nudným hlasem říct: "to nedělej", "to mě bolí" nebo "to bych si nemohl s tebou hrát, když mě takhle koušeš (štípeš, boucháš atd.)". Hlavně na to nereagovat moc výrazně, protože našemu Tobíkovi se výrazné reakce líbí a těžko zatím rozlišuje, jestli jsou kladné nebo záporné. Ale někdy je to dost těžké zůstat v klidu, to známe taky, třeba před pár měsíci mě často při nošení na zádech znenadání tak zatáhl za vlasy, že jsem měl co dělat zůstat aspoň trochu v klidu a občas se mi to taky nepodařilo. A jak píše Olga, někdy jde obrátit situaci v legraci, to u nás občas taky funguje. Jinak je určitě dobré snažit se takovým "výbuchům" předcházet, třeba když nás dítě při mazlení začne kousat, tak se v klidu přesunout do bezpečnější vzdálenosti a říct mu pokud možno bez emocí, že takhle se s ním nemůžeme mazlit, že když nás bude kousat, tak s mamkou nebo taťkou nebude legrace nebo něco podobného. Ale je těžké nějak obecně radit, každé dítě je jiné a málokdy něco funguje stoprocentně.

Mně se teda zdá, že naše děti nejsou hloupé, nevěřím tomu, že by nepoznaly, kdo jim něco udělá, i když se to budeme snažit udělat tak, aby to neviděly. Osobně si myslím, že metoda, "když mi něco uděláš, já ti to vrátím" není dobrá. I když je to těžké, měli bychom se snažit spíš s klidem reagovat, to neznamená, že bychom si měli nechat ubližovat, ale spíš jde o to, používat takový přístup, který nebude agresivitu ještě rozdmýchávat.

My s timto mame zkusenost uz delsi dobu. Syn kdyz se narodil, byl agresivni, jestli se to tak da rici, uz jako miminko. I kdyz nemel zuby, tak se pokousel se neustale nekomu zahryzavat do ramen, nohama kopat, kdyz byl nekdo v dosahu. Tenkrat jsem tomu neprikladala moc pozornosti, sjem si rikala, je to kluk, chova se jinak, nez jeho starsi sestra. Ale zhruba v dobe, kdy zacal chodit uz to zacalo byt napadne...nahanel svou o tri roky starsi sestru, jen aby se ji mohl zakousnout do nohy, nebo ji zacit pestickami mlatit. Pokracuje to neustale, ted je mu 9 let...ma zjistenou ADHD s epilepsii a pridruzenou agresivitou. Bere leky na zklidneni a Ritalin, aby vubec nejak zvladal skolu. Na neurologii nam rekli, ze tam ma v mozku moc velke a nahle zmeny v nejakych vlnach...nerozumim tomu. Ale to ze u nej vyvolava emocni nestabilitu. Ma nizky frustracni prah a cokoli ho dovede rozcilit. Jeden cas jsem ho ani nedavala do skoly, protoze mel tendence tam deti skrtit. Doma to byva na programu kazdy den...sestra na nej udela osklivy oblicej a on se na ni vrhne, zacne ji kopat, kousat...jednou ji vrazil na hlavu igelitovy pytlik s tim, ze ji udusi.
No a co s tim delam, krom toho, ze litame po vsech moznych odbornicich?
Zkouseli jsme metodu pevneho objeti, kdyz to na nej prijde, tak ho popadnu a drzim....jenze to lze praktikovat spis u mensich deti...ja na toho sveho uz nemam fyzicke sily. Ted se snazim odklidit jeho sestru z jeho dosahu, nic jineho delat nemohu. Vysvetlim mu, ze to neni spravne, v afektu je to ale jedno, to mne stejne nevnima...ale je fakt, ze pozdeji mu to prijde lito. Jen jsme jeste stale neprisli na zadne vhodnejsi reseni..desim se toho, az jeste vic povyroste.
Myslim, ze Aple maji nejake nacviky zvladani agresivnich projevu, jenze se to tyka asi jen autistu, jeste jsem neprisla na zadneho jineho odbornika, ktery by se timto zabyval.

Výživou se zabývám celkem dost, protože vlastním zepár chorob, jejichž léčení klasickou medicínou dělá víc škody než užitku. Není jedno, čím se člověk sytí a u dětí je to ještě horší, ty z toho musejí ještě růst a zrát...

Po letech "pokusů" jsem dospěla do stadia, že rozhodně nejím "zdravě", ale pár zásad se opravdu osvědčilo:
1. máslíčko, sádlíčko, zastudena lisované oleje, ROZHODNĚ NE margaríny
2. glukopur, řepný hnědý cukr, řepný bílý cukr, ROZHODNĚ NE umělá sladidla
3. potraviny bez aditiv, "éčka" by údajně neměla být v základních potravinách - rohlíky, chleba , mléko, máslo... a suroviny jako mouka, zrní, luštěniny...
4. maso přednostně z domácího chovu, jinak raději málo nebo žádné
5. zelenina přednostně vařená - hlavně v zimě
6. jogurty (tedy plnotučné mléko či smetana zhustlé příslušnou kulturou), ne O% podezřelé směsky škrobu, odtučněného mléka a umělých sladidel
7. ne konzervy a mražené potraviny (proč ty ne by bylo na dlouho - souvisí to s energií jídla)
8. domácí sirupy a marmelády, domácí sušené ovoce bez síry :-)

K aspartamu jsem chtěla najít odkaz na článek z WM magazínu, který jsem četla kdysi. Nenašla (ale jsou tam tři jiné). Byl krom jiného o veteránech z války v Perském zálivu, kde se smělý autor domníval, že mnozí z nich nemají psychické potíže v důsledku válečných zážitků, ale z toho, že ve velkém pili limonády, které se dovážely z USA a celé dny byly na teple. Aspartam se toxicky rozkládal na látky poškozující CNS. On se rozkládá i pouhým tělesným teplem, ale míň... (prý).

http://www.mwm.cz/ (hodně "alternativního" počtení...)
http://www.mwm.cz/clanek1.php?id=1254&pjmeno=&kredit=&p1= (kdo hledá, najde :-))

Můj osobní názor je, že nevhodné strava a přísady mohou projevy hyperaktivity zhoršovat, ale protože jídlo není hlavní příčinou, tak "dobrá strava" často nevede k výraznému zlepšení a rodiče to předčasně vzdávají. Ale že by se děti měly stravovat kvalitně a hlavně přírodně a přirozeně, o tom žádná...

Kristýna jako mimino špatně spala,do 4letech jsem se vůbec nevyspala,ted jí bude 7 let a spí uz v klidu.Díky bohu.Jsem na vychovu sama,sice s náma otec bydlí,ale spíš je jako spolubydlící.Jsem povaha,která by se rozdala,takže jsem Kikině ustupovala a řikala jsem si že jí dám první poslední a to je asi ta chyba.Myslím že zneužívá moji dobrotu a kdybych mohla vrátit čas určitě bych byla důslednější a přísnější.Sice s její diagnozou¨/autismus a mentální retardace/ dost nechápe,ale na některé věci je přímo jak se říká vyčůraná.Jako malá si taky dost užila v nemocnici,časté zápaly plic,operace strabismu,alergie na mléko,ekzémy.Ted se to vše zpravilo..musím zaklepat..ale trápí nás jiné věci.Pobyt s ní venku znamená sevřené břicho a hrůza co zas bude za rodeo.Jakmile uvidí psa začne být nervozní,taky se několikrát osypala když jí nějaký oblízl,ale ne vždycky.Tak nevím proč když stejná rasa,dva psi a u jednoho se osype a u druhýho ne.Uvidí psa a začne ječet a říkat to svoje oko oko,nemluví jenom slova občas něco spojí.Zkoušela jsem,že si ho pohladí a bude klid,ale bylo to někdy horší protože se potom nemohla od toho odtrhnout.Tak nevím jestli si mám pořídit psa pro alergiky aby byla klidnější.Je jedináček a další dítě zatím nechci.Taky cesta ze školky je horor.Poslední dva týdny je to pravidlem,že začne maxi zuřit,kousat,ječet.Nechce chodit domů i když se snažím jí udělat doma program..hrát si sní,kreslit,modelovat,koupila jsem houpačku závěsnou,protože má ráda klouzačky,ale i tak řve když jedem domů.Někdy mi připadá,že to řvaní potřebuje,potom řvaní je pak v pohodě veselá..Bereme taky od psychiatra léky prothiaden a rorendro oro..Ten prothiaden má být na rozmrzelost,ale pokaždé jak vstane tak s nechutí a uknučená.Vžycky si řeknu ,že jsou i horší věci a že nejsem jediná kdo má stejné starosti..Tak budem bojovat a že přijdu na to co dělám špatně a co bych měla změnit..