Včera jsme se vrátili z našeho třítýdenního pobytu v Egyptě. Moc rádi, jsme už zase doma, kde teče pitná voda z kohoutku, slunce vychází v rozumnou dobu, v trávě je každý den ranní rosa a vítr je příjemně chladný.

Napíšu jen krátce hlavní informace, podrobnější zpravodajství dodám, až to sepíšu.

Léčbu jsme nakonec absolvovali s oběma dětmi. Mnohem více to mělo účinek na mladšího Jindřiška, který hodně poskočil v mluvení a moc se zlepšila jeho pozornost a soustředění. Říká několik nových slov, začal si pohrávat se sílou hlasu a dokonce už i křičet některá slova. Změna nastala hned po prvním opíchání uší, kdy si sedl na balkón a začal žvatlat a žvatlat, jakoby se rozhodl, že do rána začne plyně hovořit. Pokusili jsme se i nějaké jeho mluvení natočit, ale nevím, jestli se nám to povedlo, protože nejvíce mluvil při plavání v moři a tam kvůli větru moc není hovor do kamery slyšet. Přidám sem ještě určitě nějaká videa a fotky.

Ríša během pobytu neměl žádný epileptický záchvat, to přes příšerné vedro, které bylo celou dobu. Nevídaně se po opíchání spastických svalů zlepšilo celé jeho držení těla i chůze. Kočárek jsme měli celou dobu složený na balkóně a vůbec jsme ho nepotřebovali použít.
Nečekaně se zlepšila hybnost jeho pravé ruky po opíchání zádových svalů - nedošlo mi nikdy, že hrubá motorika ruky vychází právě ze zad a ne ze svalů ruky. Popravdě jsem Ríšovu obrnu považovala za celkem snesitelnou a nenapadlo mne, že by se to dalo takto zlepšit. Uvidíme, jak trvalý účinek budou injekce mít, zda se po čase nevrátí vše zpět - uvědomujeme si, že to záleží hodně na nás, jak budeme cvičit.
Ríša začal asi třetí den léčby střídat nohy při chůzi do schodů - nejdřív jsem si myslela, že to je náhoda a zase to přestane dělat, ale nepřestal - chodil takto - tedy s přidržováním za ruku celou dobu pobytu.
Nám tedy přijde, že motoricky se zlepšil strašně moc, uvidíme, co řeknou dneska ve školce, jestli se jim zdá lepší.

Na psychiku to nemělo tak obrovský vliv jako u Jindřiška, ale je možné, že prostě jen Ríša potřebuje více času, přeci jen je pod vlivem velkých dávek antiepileptik.

Doufám, že během června se dostaneme na vyšetření EEG a budeme vědět, zda léčba ovlivnila i epilepsii, jak doufáme. Prozatím ovšem žádný záchvat Ríša neměl.

Dostali jsme léky i na doma, léčba pokračuje tady. Jsme oba s manželem z efektu nadšení. A rozhodně pojedeme za rok znovu.

Nyní budeme klukům vysazovat mléčné výrobky na doporučení doktorky Augustínové. Ačkoliv tedy překvapivě v peptidových testech, co zařídila Martínkova maminka, vyšli oba kluci negativně.

Více a podrobněji o pobytu v Egyptě napíšu později. Ještě jednou děkuji všem, kteří nám umožnili tuto cestu absolvovat.

Chci všem poděkovat, že jste během června neustali v psaní příspěvků na web a taky všem, co jste se o chod webu staraly během té doby. Odjezd byl poněkud hektický, tak jsem to sem nestihla dost viditelně napsat, že tady celý květen nebudu - omlouvám se všem, co jste mi psali a nedostali odpověď.

Také chci poděkovat všem za poslání hlasů do soutěže Ztracená písnička, kde jsem měla také svůj soutěžní text. Dostala jsem opravdu spoustu hlasů, což mne překvapilo. Těší mne hlavně, že se podařilo soutěž propagovat a sešlo se obrovské množství soutěžních textů.

Po příjezdu jsem ve schránce našla červnové číslo časopisu Máma a já. Je v něm článek Jitky Hlinkové o autismu proložený texty z mé první knížky Maminko, nezpívej. Ukázka z článku je tady. Mimochodem jsem nyní také narazila na moc hezkou "recenzi" mé knihy na slovenském serveru Infodom, je to tady http://www.ozinfodom.info/index.php?page=clanok_detail&id=7198
Fotky, videa a podrobnosti z Egypta, již brzy.

Dodatek: Protože jsem stále ještě nesepsala další článek, vkládám alespoň video, co jsem natočila den po návratu, kde je vidět něco z toho, co se naučil Jindřišek říkat v Egyptě.