Přeji hodně odvahy trpělivosti a hlavně radosti z pokroků, které určitě budou. Můj první syn se narodil s levostranou hemiparézou bohužel nám to nějak opomněli sdělit a tak jsem půl roku běhala a zjišťovala proč se hýbe jen pravá ruka a noha a neuroložka říkala že jsem přecitlivělá a že se to spraví. Když nás v šesti měsících poslala konečně na specializované pracoviště tak tam po mně ječeli co jsem to za matku jaktože necvičíme vojtu že nám už v porodnici měli říct o co jde. Prognóza byla děsná-zhroucení páteře, levá strana neporoste, umělé prodlužování kostí budeme rádi když bude sedět. Filip má osm let a je to zcela zdravé dítě, stálo to hodně slz mě i jeho ale prognózu jsme porazili.

Milá Toničko,
tak jsem si přečetla Váš příběh. Měla jste štěstí že Vás vzaly na sal hned po nenalezených ozvách.Mne ten první den chtěly poslat domů že se neotvírám a nepraskla plodová voda. přenášela jsem 7 dní. Po naléhání mne nasadily na monitor. sestra mne zapásala a že mají hodně porodů tak kdyby něco mám volat. po cca20min monitor začal strašně řvát. ztuhla jsem. po chvilce doběhla sestra. hledala srdíčko. řekla at si stoupnu, lehnu a pořád nic. začala křičet na doktorku. mne bušilo srdíčko, měla jsem o naši Sofinku strach.doktorka doběhla od krve, zřejmě probíhal porod, super podpora pro mne :0( Doktorka nakázala odnest mne na ultrazvuk. po cca 5ti min se od pískání stroje srdíčko našlo. asi se přetočila nebo blbě snímal kardiograf.Udajně. a pak to šlo už celou dobu. chvílema vypadával graf ale my jsem jen slyšeli, chyba stroje, točí se.po dobu co jsem chodila na grafy tohle nikdy nebylo. sofinka se v břichu hodne hemžila.a pak jen čekání na otevření. hned po převlečení do pyžama mne praskla voda. tekla žlutá, zelená a pak krvava voda. ale když jsme ona to upozornily tak to údajně může být.Dostávám žilně antibiotika tak co řeším. Přehodily nás ze 2 boxu na box erární kde nosily zkrvavená, malinkatá a ukřičená miminečka. tak za chvíly dostanem taky takového, říkaly jsme si s přítelem. bylo nám souzeno ale se jen dívat. pak opet nemohly najít srdíčko. měla jsem ležet na boku, na zádech, stát, sedet na boku, rovně a nic. přišel primář, v rychlosti mu dr řekla jak to se mnou je, že přenáším, odtekla zkalená plodová voda ale otevřená jsem za tech 30hod jen na 5cm. prim ihned rozhodl. na sál. pak nastal zmatek, všichni mi strkaly pod nos papíry at podepíšu, bandážování, cevkování, doplnění epidurálu a běh na sál se mnou na lehátku. na sálu měli 5min na přípravu na cisaře. po vytažení sofinka se jednou nadechla a konec. ihned ji intubovaly a rychlá ji převezla na JIP do FN Brno. a pak začal ten pravý strach. boj.
sofinka se neusmívá, tvářičky má ztuhlé, ručičky má neustále drochu pokrčené, nožky má sofinka strašne dlouhé-malá modelečka :0)) ale narovnané jak pravítko. pláče minimálně ale jinak jak zdrave děti. stravu přijímá přes PEG, dle lékařu nevidí- ale z oční rehabilitace reaguje na určité světla, neslyší- díky tomu že je zahleněná se to nedá zjistit, nemá polykací ani sací reflex- musíme neustále odsávat elektrickou odsávačkou aby se nám neudusila. je to boj. a ještě bude.
přejeme Vám at se trošinku každým dnem nadechnete zdravíčka.
Katka a Sofinka

Přeji vám hodně sil,ať dělá Honzík pokroky.Nikdy neztrácejte naději,to je jediné co nás všechny drží!!!