Zdravím všechny maminky, které mají postižené děti a i já bych se chtěla podělit o tuto zkušenost.
Moje těhotenství probíhalo dobře, nevolností bylo málo, chodila jsem ze začátku ještě do práce a protože jsem měla dost pohybu, ani jsem moc nenabírala na váze.
Asi ve 4. měsíci mi ale začaly otékat nohy, měla jsem žaludeční problémy, tak jsem zašla k doktorce.

Měla zrovna dovolenou, takže jsem jela k doktorovi, který ji zastupoval. Tenhle doktor je velice pečlivý, prohlédl mě a zjistil, že mám vysoký tlak a vzhledem k mému stavu mě poslal do nemocnice do Stoda, tam si mě nechali asi deset dní. Brala jsem léky a bylo mi fajn, těhotenství jsem si užívala. Ve 29. týdnu jsem ale dostala horečky, skoro 41°C a začala jsem krvácet, trochu jsem měla i stahy. Manžel mě odvezl znovu do nemocnice do Stoda, kde mi po vyšetření řekli, že budu rodit. Byla jsem celá v šoku, vždyť to bylo ještě brzo! Dostala jsem kapačku a nějaké léky na zastavení porodu, naložili mě do sanity a uháněli do Plzně do porodnice. Léky nezabrali a mě převezli rovnou na porodní sál, kde se jen čekalo, až porodím. Byly to dlouhé dvě hodiny, stahy byly delší než pauza mezi nima, manžel mi masíroval záda v kříži, tím mi hodně pomohl. Praskla mi voda, celá zelená! Za chvilku se dral na svět Vojtíšek, bylo to velmi rychlé, ani mi ho neukázali a už s ním šupajdili někam dozadu. Pak si doktorka zavolala manžela a něco mu tam říkala, vrátil se celej rozhozenej. Za chvilku mi ho přinesli ukázat, dýchací masku na pusince a že ho vezou v inkubátoru na Neonatologii na JIP. Bylo mi bídně, nevěděla jsem, jestli mám brečet nebo se utěšovat mluvením. Doktorka čekala na lůžko a když vyplavalo, myslela jsem, že jsem jako ve špatném snu: začala tam rozkřikovat,jak to lůžko smrdí, že se jí zvedá žaludek a samé nechutné věci. Vojtíšek se narodil ve 29. týdnu s vrozenou listeriovou meningitdou, infekce byla prolezlá celým lůžkem a hlavně miminkem. Měl 1700g a 38 cm. Naštěstí je dnes už to zdravotnictví na takové úrovni, že mu hned nasadili léky a ATB a začali ho na to léčit. Já ležela ještě asi 5 dní v porodnici, ale každý den jsme se jezdili na malého kouknout. Ze začátku byl na něj bolestný pohled, byl celý oteklý,jakoby boláky po celém těle,všude hadičky zavedené. Po 14 dnech po porodu jsem nastoupila na oddělení Neonatologie, malýho mi převezli také z Jipky na oddělení, takže jsem s ním mohla být 24 hodin. Docela se zotavoval, hezky přibíral na váze a kojení mu krásně šlo. Pak za mnou přišla primářka Dortová, že má provrtanej mozeček od té infekce a že se může stát, že bude postižený. To byl další šok! No, řekla jsem si, jsou i jiné děti takové a zvládájí to s nima maminy dobře, budu se s tím muset smířit. Po třech týdnech nás pustili domů,akorát 3 dny před vánoci, tak jsme si malého dali pod stromeček jako dárek. Vojtíšek přibíral, měl se k světu. Začali jsme cvičit Vojtovu metodu, navštěvujem plno doktorů, diagnoza Spastická dipareza. Naštěstí Vojtíškovi na mozečku ta infekce nezanechala následky po mentální stránce,má "pouze" zkrácené šlachy a svaly na nohou a Achilovky. Dnes je Vojtíškovi 3,5 roku. Jezdíme do Jánských lázní, Vojtíšek se zlepšuje, leze po čtyřech,stoupá si na nožičky, trošku ujde i okolo stolu. Čeká nás operace. Na podzim pojedeme do Motola na Botox a hned potom zase do lázní. Vojtíšek krásně mluví, je docela chytrej, třeba barvičky zvládá všechny pojmenovat, značky aut,básničky odříká..ale plínky máme dodnes :(...
Tak to je můj příběh, popřeju vašim dětičkám i svému synkovi hlavně zlepšování po té zdravotní stránce, i když vím,že to nejde tak rychle..
Lucka a Vojtíšek