Moje Kačenka má 2,5 roku. Nyní nás trápí "pouze" opožděný psychomotorický vývoj.
Kačka se narodila týden po termínu. Porod byl bezproblémový jak pro mě tak i pro ni. První půlrok byl báječný. Kačenka jen spala a pila - což mně prvorodičce nijak divné nepřišlo.

Naštěstí to normální nepřipadalo paní doktorce, která nás poslala na neurologii a od tama jsme šupem s diagnózou celková hypotonie jeli na rehabilitaci. Tam jsme začali cvičit Vojtovku. Kačka však prořvala celou chvíli strávenou se sestřičkou, a tak jsme cvičili jen doma a na rehabilitace docházeli jen občas. Ale díky usilovnému cvičení šla Kačenka rychle dopředu - začala se přetáčet opravdu během pár dní a také plazit se naučila. Ale protože vůbec nežvatlala a neměla oční kontakt s námi, rozhodla neuroložka, že podstoupíme komplet neurologická vyšetření - samozřejmě s hospitalizací.

Tehdy bylo Kačce 9 měsíců a já už nekojila - tudíž jsem neměla nárok na lůžko v nemocnici - ve vyhlášené Fakultní nemocnici v Ostravě měli na jednom oddělení jen dvě lůžka pro maminky - a to samozřejmě kojící! Kačka každou noc prořvala - až zvracela. Od té doby trpí nočními děsy!

Vyšetření dopadla dobře, nenašli žádnou příčinu způsobující její opoždění. Po návratu domů ale začala mít malé záškuby těla, ze začátku jen párkrát za měsíc - hlavně při usínání, ale tyto záškuby se začaly stupňovat až jich měla i 20 denně. Proto jsme byli opět hospitalizovaní v nemocnici, kde nám opět EEG dopadlo dobře i magnetická rezonance byla v pořádku. Proto nás napojili na video EEG, kde zjistili epilepsii.

V nemocnici jsme strávili měsíc a domů nás pustili, až byla Kačka úplně kompenzovaná, bez jediného záchvatu. Po nasazení léků - Depakine + Sabril - se Kačka opět posunula dopředu ve svém vývoji - začala mít oční kontakt, začala lézt po čtyřech a v roce a půl začala chodit. Najednou ji vše zajímalo - jen nechtěla mluvit. Nyní je rok a půl bez záchvatu a postupně ji snižujeme léky. A čím více se snižují, tím více nám Kačka začíná mluvit - ona tedy rozumí úplně všemu, ale používá k domluvě jen pár slov a hlavně ukazuje. Už půl roku je bez plen.

Doma je celkem šikovná, hraje si, staví kostky, skládá puzzle, ráda čte knížky, poslechne, pomůže ráda, zatím však nezvládá oblékání a svlékání a i když ráda jí, neposedí u jídla, pořád odbíhá. Větší problém máme venku, kde se najednou změní v torpédo a lítá jak splašená, neřeší rozdíl chodník - cesta, na příkaz stůj, jede auto - začne schválně utíkat. A i když už chodí a běhá dobře, často zakopne o malý obrubník či kámen. Když už nechce jít, klidně si lehne na zem.
Nyní nás čeká zápis do školky a já doufám, že bude přijata, protože v druhém případě vůbec nevím, co bych dělala.

Rodičovský příspěvek máme do tří let a co se dělá v případě, že dítě do školky nevezmou kvůli opožděnému vývoji? To nevím. Podle dostupných informací to není diagnóza, kvůli které by mohl být prodloužený rodičák! Nevíte, jak to chodí? Jak to řeší jiné maminky, které mají třebas jen moooc zlobivé děti?

Děkuji vám a přeji všem hodně lásky a pevné nervy!!!!