Milá Lenko,určitě vás chápu.Mám 2 děti.Staršímu synovi je 15.let,narodil se v pořádku,byl velmi šikovný-uměl abecedu a četl noviny již ve třech letech,což jsme nevěřili vlastním uším,ale ve škole měl jisté problémy.Poté se zjistilo,že má ADHD,disgrafii,disortografii,tak začal chodit do specielní třídy.Doma s ním nebylo žádné pořízení,byl pomalý-přičítali jsme to k tomu,že je líný,často zapomínal věci do školy atd.Čili pod neustálou kontrolou,aby měl vše v pořádku a my nemuseli chodit do školy řešit problémy,což trvá do ted a to už je v 9té třídě,ale snažíme se,aby z něho vyrostl zodpovědný člověk.Mimo to navštěvujeme pravidelně dětského psychiatra a bere léky na povzbuzení mozkové činnosti,aby se dokázal ve škole déle soustředit.No,druhému synovi je 8.5let.Jako mimino byl pořád uřvaný,,seděl v desíti měsících a začal chodit v roku,ale nemluvil-používal jen echolálie,prostě blábolil pořád dokola nesmysly a hrozně vřískal,měl záchvaty.Chtěla jsem mu číst a zpívat z knížky a on si vždycky začal rvát chumle vlasů z hlavy,nebo se začal pěstičkou mlátit do hlavy,či stehna,přitom hrozně skřípal zubama a často se kousal do ruky a dělal u toho hrozný rámus.Tak jsem toho raději nechala,aby si zbytečně neubližoval.Všichni i tedy naše rodina jsme si mysleli,že je to uřvané a neposedné,zlobivé děcko.V jeho 3.letech jsem chtěla jít do práce,ale na tříleté prohlídce mi řekli,že je asi hluchý.Následně jsme prošli různými vyšetřeními,ale pořád si nebyli jisti-někdy reagoval,jindy vůbec.Pak nemocnice Brno-na celý týden,jako pokusní králíci.Paní doktorka po něm tehdy chtěla,aby pokrčil kolena,nebo stál na jedné noze,ale nereagoval,protože nevěděl,co po něm chce,což někteří doktoři dodnes nemůžou pochopit,že to dítě neví,co se po něm chce,proto je nutná asistence osoby,kterou dítě zná a která zná dítě-nejlépe matka.Ještě jedna věc,od malička měl averzi vůči doktorům,díky časté otitidě,tak je to vždy tragédie.Doktoři už jsou zvyklí a oblékají se do civilu,aby byl v klidu.K zubaři jsme museli na čelistní chirurgii pod narkozu,jinak to nešlo-málem prokousl zubařce prst-ted v osmi letech už to zvládáme bez narkozy,ale s větším úsilím a troškou násilí.No , a zjistilo se po roce,že je autista.Dali jsme ho na doporučení psycholožky do speciální školky,kde měl svoje učitelky-např.psycholožku,logopedku atd.Tam se pomaličku naučil mluvit a něco snad i chápat.Pud sebezáchovy taky asi nemá.Několikrát ho málem přejelo auto,ale ted už se naučil si dávat pozor-jako že je to nebezpečí,ale sám nikam nemůže,ztratil by se.Máme více zkušeností,nebudu všechny jmenovat,ale musíme mít doma vymontované kliky na oknech,jinak by asi vyskočil.Musíte neustále dávat pozor,aby se něco nestalo.Nemůžeme jezdit trolejbusem,dělají mu zle ty zvuky,začne se při tom mlátit rukama do hlavy a uší a vydává prapodivné zvuky a někdy chytá i záchvaty,proto jsme si požádali o příspěvek na automobil,udělala jsem si řidičák a od té doby je klid-do té doby jsem ho do školy tahala i s aktovkou na zádech.Navštěvujeme proto pana psychiatra,který mu předepisuje dle potřeby a jeho chování léky na uklidnění.Ted navštěvuje specialní třídu pro autisty,je tam velmi spokojený,učí se dobře,hrozně ho to baví-naučil se zpívat,psát,číst a hlavně ho baví počty,už od malička je čísly fascinován-máme doma všude sportku tikety,pořád je přepočítává,také počítadla a různé knihy s čísly.Dřív by si ani na klín nikomu nesedl,ale ted se i trošku přitulí,pusinku však nikomu nechce dát-nechá si ji dát od někoho na líčko,ale cuká.Trošku vřelému objetí neholduje,zvykli jsme si.Pořád se směje,i když si myslím,že neví čemu,ale je veselý,občas ještě plácne nějaký ten blábol-nesrozumitelná rychlá řeč stále se opakující i několik hodin pořád dokola.Stresovým situacím se snažíme vyhnout-zbytečně nedráždit tím,co nedělá rád a co nemá rád!Např.nechodíme s ním nakupovat do supermarketů-vadí mu hodně lidí po hromadě,neříkáme mu-to nedělej,nesmíš,což je u něho spouštěč agresivity atd.Má svůj řád a režim,který se nesmí měnit,jinak se s ním celý den nedomluvíme.Vše děláme podle piktogramů a zvyků,což funguje bezvadně,jak ve škole tak doma.Se starším bráchou se občas nesnesou,ale jinak si rozumí.Co dodat,každé autistické dítě je originál,ale v podstatě jsou stejní.Pořád je to prý ve výzkumu a o tom,zda-li se dá autismus léčit,nebo z čeho vzniká,jsou pořád jen spekulace.Rozhodně to není výchovou,jak jsem tady již četla.S autismem se dítě už narodí a zjistit se to předem nedá,obvykle je to až kolem 3-4.roku dítěte.Přeji hodně štěstí maminkám s dětmi s autismem,aby se nebály,je to akorát trochu jiný život....

Ahoj Leni,
četla jsem Tvůj příběh a musím na něho reagovat.Hlavně mě dosti zaujalo,jak jsi psala o Hradecké nemocnici.Bohužel,i já s ní mám špatné zkušenosti-s malým jsem tam ležela 2x a doufám,že už nikdy více ani nebudu.Vše co jim říkají maminky,nebo naše pediatričky berou na lehkou váhu a chovají se k nám jako k retardovaným,tak jsem si tam taky připadala.Léčí tam čerstvě vycházející doktoři a podle toho to také vypadá.Nemáji žádné zkušenosti,praxi,prostě nic.Vše jen zlehčují.Neznají pravou a levou,neumí počítat.A to jsou doktoři.Když nepříjdou dítěti na to,co mu je,tak honem pryč!
Jinak u nás to také vypadá na malého autíka.Měl v lednu 3 roky,stále pleny celodenně,dudlík nedá z pusy,nemluví,nerozumí,má kvůli maličkostem záchvaty vzteku,miluje roztáčet káču,nechce nové bačkorky a oblečení,hopsá na špičkách,dává oči v sloup a je toho ještě hodně co dělá.Teď nás čeká všechna možná vyšetření,poněvadž s plenami a že nerozumí nemůže do školky,takže žádame o prodloužení a příspěvek-máme to pozastaveno,poněvadž chtějí vyšetření proč to tak je.
Malého je mi moc líto,brečela bych nad ním,ale kdyby to mělo být,tak se s tím poperu.Jsou horší nemoci,a co Tě nezabije,to Tě posílí!!!!Ty děti si nás vybrali,vědí,že my jsme schopné jim dát vše,ať jsou jaké jsou.
Měj se moc hezky-Romana