Moji dcerce Martince je 23 let a její postižení je DMO a spastická kvadruparéza je apsolutně nepohyblivá a leží nebo sedí s oporou.Když byly malá nikdo nic nepoznal ačkoli jsme chodili do poradny. Až v roce nám bylo divné že si nechce brát hračky a aspon lézt. Tak jsme navštívili sami od sebe neurologa a počítali jsme s tím že nám řekne ,že je Marta opožděná protože nosila kšíry kvůly kyčlím. Ale to co nám pan doktor řekl byl šok a hrůza.

Vše co nám tehdy řekl se do puntíku splnilo jen tehdy jsem tomu nevěřila a doktora proklínala. Navštívili jsme nesčetně léčitelů růzdných odborníků a výsledek nic. S tím že máte dítě takhle moc postižené se nedá nikdy vyrovnat a tak jsem doufala a marně. Můj život byl takový bez budoucnosti a tak jsem se rozhodla když bylo Martince 7 let, že si pořídíme miminko i když jsem se bála aby bylo vše v pořádku tak se podařilo a syn je zcela zdráv a rázem celá rodina ale i Martinka jsme ožili a těšili se ze života a obavy jak to zvládnu byly ty tam. Vše šlo samo od sebe.

Za další 4 roky se nám narodil i druhý syn. Martinku moc kluci milují a starají se o ni jak můžou je to naše 23 letý miminko a všichni jí máme moc rádi at je jáká je.

Moje kamaráky co měli deti stejně se mnou jsou už babičky ale mě to nevadí já se dočkám až dýl.