Pořád se zdráhám na tyto stránky napsat, protože dle všech odborníků je moje 18měsíční holčička v pořádku. Respektive má nerovnoměrný vývoj. Všechno začalo v necelých třech měsících, malá se stáčela k jedné straně a začaly jsme cvičit vojtovku. Já měla pocit, že se při ní jen zhoršuje. Možná to bylo mým negativním vztahem ke cvičení, možná ne. Ale já opravdu věřila, že to pomáhá, ale viděla opak. Původní instinkt, že bychom ji neměli tahat za hlavu, když ji má trochu nakřivo, jsem umlčela a cvičila s ní poctivě 4-5krát denně. To byla asi ta největší chyba. Asi ve čtyřech měsících přestala broukat, téměř se na mě nedívala, prohýbala se v zádech. Přestala úplně spát, vysel se jí ekzém po celém těle. Do té doby krásně broukala, oční kontakt měla velmi dobrý, poprvé vrátila úsměv v pěti týdnech, zkrátka kromě mírné asymetrie polohy hlavy a hlavně pánve /vypadalo to, jako kyž má nohu o několik cm kratší/ byl její vývoj úplně normální. Ten zvrat ve vývoji mi vlastně nikdo nikdy neuvěřil. Jen když měla v půl roce úplně ztuhlé nožičky, tak mi řekli, už s ní necvičte, když se vám to nezdá. Od té doby se motoricky jen zlepšuje. Lézt začala v 10měsících, chodit ve 13-14měsících, stabilita nic moc, ale pomalu se zlepšuje. Hrátky typu paci-paci jí nikdy moc nezajímaly, ale když tleská v televizi krtek, tak to spolehlivě zopakuje. I ho pohladí, když brečí. V reálu jsme mávání na rozloučenou trénovaly opravdu hodně dlouho, teď už to většinou dělá. Ukazuje na věci, o které má zájem, s hračkami si hraje úplně normálně, ale jasně dává přednost těm mechanickým. Staví věž, vkládá i dost složité tvary, jezdí s auty, obecně miluje auta, kameny a klíče. Když se jí něco nedaří, mlátí s tím o zem, vzteká se. Knížky jen prolistuje, zastaví se u obrázku, který si oblíbí, jinak nemám šanci. Kde je pejsek, kočka, neukáže, přestože jsem si jistá, že rozumí. Jednoduchý "příkaz" splní, pokud se jí chce a je to vrámci situace. Rozumí asi víc, než by člověk řekl. Oční kontakt má, ale cítím, že v momentech, kdy ho ostatní děti mají, aby sdílely radost, obavy atd., tam prostě není. To ale nevnímá nikdo kromě mě. Neříká vpodstatě nic. Rozhodně ne jic cíleného. Občas vydá nějaký trochu artikulovaný zvuk, občas někde v hrdle vydá nějaké hmmm, které počtem stabik odpovídá tomu, co jsem řekla, jako by chtěla opakovat, ale vůbec to nešlo. Když u ní sedím, hraje si sama, jako bych tam nebyla, když odejdu do kuchyně, okamžitě chce na ruku.
Neuroložka vidí vývoj jako příznivý, s tím, že má "nenápadný neurologický nález". Pediatrička mě má za blázna. Foniatrička zkonstatovala, že není hluchá, to opravdu není, a že když požvýká stravu, nemůže mít poruchu hybnosti mluvidel. Jedním dechem se v roce a kus zeptala, ale taková jednoduchá slůvka jako máma táta už říká, že? No, kdyby říkala, asi bychom tam nebyli. Byli jsem i u Dr. Krejčířové, čekali jsme, jestli se jí neuvolní termín a po pár měsících se zadařilo. Tvrdila, že autista se takhle nechová, že vývoj je příznivý, ale nerovnoměrný, se zatím mírným opožděním v expresivní řečové složce. V ostatním spíše napřed. Že nevidí důvod, proč by neměla mluvit, co neposoudí je hybnost mluvidel /ta podle mě dobrá není, závěr foniatričky znáte/, jak to bude s řečí, ukáže čas.
Zatím jediný člověk, který vnímá, že je něco jinak i v jiné sféře než řečové, je můj muž. Ale jen někdy a věří, že se to spraví. A vnímala to paní na kraniosakrální terapii, u které jsme zatím byly jen jednou. Chceme pokračovat, klasická medicína a psychologie zatím neporadily nic, tak se ohlížím po různých alternativních metodách.
Pokud někdo dočetl až sem, má můj obdiv, zkrátka dlouho jsem váhala, jestli sem mezi Vás vstoupit, když je mé dítě podle všech odborníků ok. Ale říkám si, že možná někdo ten pocit kdysi zažil, že je něco jinak a nikdo jiný to nevidí, nevím. Možná i hledám někoho, kdo je na tom podobně a Líby příspěvek byla ta poslední kapka, co mě rozhýbala, i když podobným způsobem tápu a poradit neumím. Díky za něj i za všechny ostatní!
Jo, a logoped s námi v tomto věku samozřejmě nechce mít nic společného. Takže asi nezbývá než čekat, jak se všechno vyvine dál, mít malou rádi a doufat, že jednou promluví. Ale proč mi v hlavě pořád vrtá, co když ne?