[1] Tuška, E-mail, Web, 12.1.2009 14:05
Gábi,
chtěla bych ti říct, že musíš věřit, že se to zlepší. Teď mě napadá, slyšela jsi něco o handle terapii? Já teda vlastní zkušenost ještě nemám, ale ohlasy na to jsou velice pozitivní. Pořádají se po Čechách kurzy, ale abys mohla s dítětem doma dělat nějaké ty aktivity, aby mu to pomohlo (prý tak půl hodinky za den to vezme), musíš na vyšetření. Pomáhá to všem - jak autistům, tak ADHD, tak dys - lexie, -grafie....atd, stres, deprese, apod. Sama chci na nějaký kurz jet, ale hlavně nechat malou vyšetřit.
Zatím ahoj, Lucka.

[2] Žlababa, E-mail, http://dmo.blog.cz, 12.1.2009 16:04
Lucko, chtěla jsem ti poděkovat za pilné komentování článků tady na blogu. Protože vždycky když se tady dlouho neobjeví žádný komentář, začínám si myslet (když vidím, že se na blog podívalo za den fakt hodně lidí), že to čtení je tady je dost nezajímavé....tak k tomu lidi ani nemají co napsat. Jediné, co mne pak drží v naději, že má smysl v tom pokračovat, je zvyšující se počet lidí v Anketě - Líbí se Vám tento blog. I když někdy přemýšlím, jestli můj manžel nějak neobešel to počítadlo a nekliká mi na to on.

[3] Dalimil, 12.1.2009 16:48
Jano, i kdyby komentare moc nebyly, psat neprestavej - ja koukam kazdy den, jestli nepribylo neco noveho a vsechno poctive ctu, prestoze deti nemam a v socialni sfere taky nepracuju :-)

[4] Tuška, E-mail, Web, 12.1.2009 17:08
Připojuju se k Dalimilovi. Má pravdu, taky se koukám, někdy i párkrát za den, jestli neni něco novýho. Ale jasné, že máma od dětí nebude celej den sedět u počítače. Mluvím z vlastní zkušenosti.

Sama vím, jak jsem byla zvědavá, když jsem tu měla svůj příběh, jestli se na něj někdo ozve. A mrzelo by mě, kdyby ne.

Ale člověk všechno poctivě čte, jenže se nechce už opakovat, přitom každý příběh je moc zajímavý a chytne u srdce.

Takže ke Gábi ještě jednou - nezbývá než vydržet, ale podle mne taky stále hledat, protože vývoj jde dopředu a leccos se dá vyzkoušet. Člověk má pak aspoň pocit, že dělá ještě něco navíc. Mějte se všichni jek nejlíp to jde. Lucka

[5] Johanka, 12.1.2009 20:59
Já jsem sem zabloudila náhodou a ráda se sem vracím a pročítám si vaše příběhy.Jste moc statečné mamky a držím vám palce, ať máte stále dost síly.

[6] Katka, 12.1.2009 21:11
Ahoj, připojuji se k Johance, pište dál, určitě spousta lidí oceňuje každý článek který tu najde.
Já tu vlastně na Vašem blogu nemám co pohledávat, jsem ve čtvrtém měsíci těhotenství ( první v životě ) a kamarádka mi říká že jsem naprostý blázen že něco takového čtu. Jenže mě tak nějak uklidňuje a nabíjí ta síla se kterou se perete se vším co Vám a Vašim dětem život přináší a ten nádherný styl a nadhled se kterým to vše popisujete...Mějte se krásně a pište dál, rozhodně to má smysl a obrovský!!!

[7] Markéta K., E-mail, 13.1.2009 08:55
Já už jsem to v některém komentáři psala, že je mi trapné pořád přitakat a "zviditelňovat se" - ale prosím, pište dál. Držím všem statečným maminkám palce.

[8] Johanka, 13.1.2009 10:43
Maminky, pište dál, je to i pro mě velké zadostiučinění.Já, když jsem rodila před 35 lety kleštěmi a syn se mi zdál taky takový nějaký "hadrový", nikde jsem nenašla pro něj pomoc.Netušila jsem, o co jde, Vojtova metoda ještě nebyla, žádný doktor mi nic nevysvětlil, i když jsem se ptala.Až teprve teď, když mám možnost si informace najít na netu, jsem se dočetla, o co jde.Vadilo mu to jen při tělocviku, ale jinak byl naštěstí chytrý.Vystudoval práva a teď čeká své první dítě.Dobře to dopadlo a tak i já držím palce všem dětem a maminkám, které se perou s nepřízní osudu.

[9] Gábi, E-mail, 13.1.2009 18:52
Lucko myslíš,že přednášky na handle terapii jsou i v Hradci Králové nebo někde kolem?Já toho na internetu moc nenašla. Mimochodem obdivuji, že se na tento web,kouká dost lidí,kteří nemají postižené zlatíčko.A je to fajn ráda bych,aby bylo co nejvíc lidí,kteří by to chtěli pochopit a né naopak.

[10] Markéta K., E-mail, 13.1.2009 20:01
Já jsem asi ten případ rodiče zdravých dětí, pro které je tenhle web hrozně důležitý. Jednak se učím neřešit hlouposti a nevytvářet zbytečně malé problémy jen proto, že mám to štěstí a nepostihly nás potíže velké. Ale také jsme tu pochytila spoustu malých triků, které fungují i na děti "standardní", usnadní komunikaci a předejdou zbytečným scénám. Navíc mám pocit, že spoustu reakcí, které maminky dětí s postižením popisují, mají moji kluci taky, byť v minimalizované podobě - reakcí, které vycházejí z jejich vlastní logiky spíš než z logiky nás dospělých. Jenže rodiče postižených dětí se nad takovými věcmi víc zamýšlejí a zkouší je vysvětlit a předejít jim, zatímco já bych je smetla ze stolu jako "zlobení".

[11] Tuška, E-mail, Web, 13.1.2009 22:06
Gábi, bohužel přednášky o handle terapii určitě, alespoň v nebližší době, v Hradci Králové nebudou. Konají se jen v Komorní Lhotce na Moravě (v březnu). Ale letos poprvé bude 1. i v Praze, chci tam jet. To víš Morava je pro mě kus cesty (ze západních Čech), ale Praha je přijatelnější. Navíc tam mám příbuzný, takže můžu přespat u nich (je to na celý víkend) a ušetřím za ubytování.
Kdybys měla zájem, napiš mi na mail, mám nějaké materiály, tak ti je pošlu, ať máš představu, o co jde.
Podle rodičů, co to s dětma dělají, to má výsledky. A i mě ta podstata připadá velice logická.
Zatím ahoj, Lucka.
Můj mail: lucka24@centrum.cz

[12] pš, 14.1.2009 10:33
Jestli ten nedostatek komentářů není tím, že mamky zdravých nebo skoro zdravých dětí se tu nechtějí motat do diskuze rodičům, které spojuje stejný problém.

Jinak - my řešíme mimo jiné stejný problém jako Johanka - odbornou lékařskou pomoc momentálně nemáme a tak bojujeme jak se dá. Johanko, nemohla byste prosím sem napsat, jak veliký ty problémy v tělocviku jsou? A jestli dítko sportuje? Zlepšovalo se to, když jste sportovali s ním?

[13] Johanka, 14.1.2009 11:48
Pro pš:Jak jsem psala výše, synovi je dnes už 35 let.Měl problémy, že neměl sílu v rukou, nikdy se nenaučil třeba šplhat a děti se mu proto smály, nešel mu moc fotbal, chyběla mu rychlost a síla.Také byl přecitlivělý a velice tvrdohlavý.Od mala jsem věděla, že něco není v pořádku, měl problémy třeba v autobuse s rovnováhou, často také padal.Když jsem ho oblékala, byl jako hadrový.Ale jak říkám, byl velice chytrý a když dospěl, tak se zařadil dobře a teď vede život, jako každý jiný a zdravý.Rekreačně si i zajezdí na běžkách, chodí si zaplavat a jezdí na kole.Dobře to dopadlo, zaplaťpánbůh.

[14] Johanka, 14.1.2009 11:58
A ještě k tomu sportování v dětství.Když se mi narodil, malovala jsem si, jaký z něj bude sportovec, začali jsme chodit už ve 2 letech na cvičení rodičů s dětmi, ale měl problém s posloucháním, nechtěl se podřídit, když se mu něco nezdálo.Skončili jsme velice brzy, když se kluk zasekl a nic s ním nehnulo.Koupili jsme mu lyže hned ve 4 letech a vyjeli s ním do hor lyžovat.Jiné děti za den už lyžovaly a on ne.Také měl jako malý brusličky a také to nešlo vůbec.Když dostal kolo, asi v 5 letech, tak si dost natloukl, ale naučil se to.Rád pak s námi jezdil i na dlouhé výlety.Měl rád zvířata a přírodu a hodně času jsme trávili na výletech o víkendech.Já jsem se mu opravdu hodně věnovala a každý jeho zájem o cokoli rozvíjela.

[15] pš, 14.1.2009 14:54
Johanko, díky moc. No, my na tom nejspíš budem úplně stejně. Vojtovku jsme sice cvičili, ale na hypotonické bříško a hypertonická záda moc nepomohla, na jiné věci ano. Já zatím bojuju s tím, že 2letý špunt sice pěkně chodí, občas i běhá, ale stejně staří kamarádi umí vylézt na prolézačku, vyjít schody, nezakopnou o každý trs trávy, jezdí na motorečkách, ujdou velký kus bez kočárku, začínají sami plavat.... NO nic, nemá cenu se trápit, když jiní tady mají daloko horší potíže, taky se věnujem jak můžem, ale občas člověk zapochybuje, jestli je vše ok a jestli třeba něco nezanedbáváme. Ráda bych s ním denně trošku "zasportovala", ale ne vždy zvládám a pak si to vyčítám, že bych přece měla se přemoct a dělat víc. Třeba teď jsem potkala maminku, která jezdí s mírně hyperaktivní holčičkou 2x denně sáňkovat, pravidelně - my se vyhrabem tak 4x týdně. :-( Ad hypotonie - náš např. nedržel sám hlavičku do 5. měsíce, koukali na nás už divně. Pak zas hodně dohonil.

[16] pš, 14.1.2009 15:06
doplnění: Tak "fotbal" jsem řešila od září - když jsem zjistila, že jiné děti dokážou v našem věku už trošku hodit míčem nebo do něj kopnout, zatímco brouček si hraje s míčem jen tak, že vyjmenuje postavy, který na něm jsou. Usilovný trénink trochu pomohl.

[17] Johanka, 14.1.2009 15:27
pš.Tak to bude něco podobného.Můj syn se už ve 2 letech sám zajímal o písmenka, naučil se je a tak ve 4 letech už plynně četl.Když jsem s ním přišla ke kamarádce na ves a ona zjistila, že umí číst, vodila ukazovat ho po sousedech, jak medvěda.:-))Bylo to dobré na to, že si mohl sám číst pohádky.Zkrátka inťouš od malička.