Můj syn se narodil přesně na den termínu, byl krásné velké papací miminko, často se hlásil o jídlo, ale jinak byl strašně hodný, takový malý ideální chlapeček. Žvatlal, vydával zvuky.
Po 1.roce jakoby začal sklouzávat dolů...všechno trvalo déle, seděl pozdě, plazil se pozdě, postavil se až v 15.měsících, přičítali jsme to tomu, že je velký a těžký, byl opravdu mischelinka:)), ale úsměv měl odmala překrásný)) obrovské oči, maličký nosánek a široký úsměv)).
Kolem 2.roku nastala změna. Tedulka chtěl stále opakovat značky aut, uměl ukázat písmena, čísla, zajímaly ho vlajky, neměl rád když jsem rovnala oblečení jinak do skříní, nebo přerovnala hračky. Používal asi 10-15 slov včetně citoslovců...věty absolutně nezvládal.
Začínala jsem mít podezření, že něco neštimuje, stále se to prohlubovalo, a i přes nulovou oporu v rodině, že "z toho vyroste", jsem Tedíska objednala do Aply.
Tam nám v jeho 3 letech diagnostikovali VFA atypický a sémanticko-pragmatickou poruchu.
Obrečela jsem pár večerů, ale nějak jsem se s tím poprala, našla Tedískovi školku, kde je v autistické třídě, plánujeme integraci.
Je velmi chytrý, ale jeho mluvená řeč je strojená, tvrdě naučená, odposlouchaná z TV a často se smějeme, protože, ač nechtěně, působí komicky, ale milujeme ho!
Tedí je naučený i přesto všechno, co vyvádí a jak se vzteká, že každé ráno i večer se ho zeptám "co jsi moje?" a Tedulka se na mě podívá těma obrovskýma očima blízko u sebe)) a řekne "suníčto nejkásnější" ))))

Tedísek a i jeho zdravá sestřička mi dávají tolik moc, a už mě ani nenapadají myšlenky, jaký by Tedí byl, kdyby byl takový a makový, je prostě svůj a jiný, a za to ho milujeme :)

Je to můj příspěvek, kdy jsem chtěla napsat, jak moc mi Tedísek dává a učí mě jiným prioritám a radování se z maličkostí.