Dobrý den, dnes jsem tyto stránky objevila prvně, napsala jsem pár komentářů do blogu, ale asi by bylo dobré, abych o sobě napsala něco víc.

Mám syna Marka, 5 let, středně funkční autismus, slabozrakost (8,5 a 11,5d.), aktuálně bez mentální retardace, vývojová porucha řeči - dyslálie.

Tak :) jsem to napsala takhle stroze a teď, jak to bylo:
těhotenství jsem měla bez komplikací, nikdo v našich rodinách postižení žádné neměl, i porod probíhal bez komplikací, malej měl 3x10.

Jen v porodnici byly velke problémy s kojením, z kádinky, láhve to pil skoro hned, ale jak se měl přisát = řev.
Válčili jsme takhle 2 měsíce ( když mu bylo 5 týdnů, tak jsem dokonce pro neprospívani musela být hospitalizovaná s malým na Hagiboru, bylo podezření na nevímjaké choroby, nic se nenašlo, zkrátka nechtěl, abych ho kojila).
Přešli jsme na láhev a od té doby dobrý. Až tak do cca 16.-18. měsíců, celkově byl krapet pomalejší, ale lékařka mi říkala, je to kluk, to se srovná.

Chodit začal kolem 18.měsíce a tehdy asi prvně (i když mě něco v hlavě říkalo, že nebude úplně v pořádku delší dobu, byl až moc hodný, nikdy neplakal kvůli pokaděné plíně, kvůli žízni, hladu ... vadily mu ale zvukové hračky, no choval se 'jinak') jsem si začala říkat, jestli nemá autismus.

Chodil po špičkách, všechno stavěl do řady, nemluvil, jen křičel, přestal jíst, jen pil mléko (do toho zhruba roka a půl se nechal krmit, snědl i polévku), přišlo mi skoro nemožné ho posadit na nočník, všechno mu vadilo, i když jezdil v kočárku, vyžadoval pořád stejné trasy procházek, běda, když se trasa změnila = řev.

Zkrátím to: objednala jsem se k psycholožce, dětská lékařka se samozřejmě divila, protože jsem potřebovala doporučení, následovala 4 sezení u psycholožky, ta nám závěrem řekla, že asi opravdu to tam bude, že si máme najít organizaci, která se autismem zabývá a rovnou kontaktovat je.

Takže následoval telefonát do Aply, domluvila jsem si schůzku, začala k nám chodit nejdříve paní z rané péče, protože na vyšetření jsou dlouhé čekací doby a asi po půl roce?, to se omlouvám, ale přesně už nevím, se potvrdila diagnóza: dětsky autismus -středně až nízkofunkční, s tím, že možná nikdy nebude mluvit.

No....následovalo ještě kolečko vyšetření na foniatrii, jestli slyší (slyší až moc dobře), na neurologii (na mozku nic nemá) a hotovo.

A začalo se strukturovaným učením.

Bohužel nikoho nenapadlo, že i když dítě nešilhá, může mít něco s očima.

Já i manžel nosíme brýle, takže už v roce jsme byli u očařky - nic, vidi dobře.
Pred rokem a 3/4 jsem vyšetření zopakovala, protože se mi zdálo, že mu občas levé oko ujíždí, opět nic, vidi dobře, co chcete, autisté přeci vidi 'zastřeně'....

Me se to nezdálo a skrz poradnu v jedne speciální školce jsem dostala kontakt na opravdu dobrou očařku, která umí vyšetřit i 'nevyšetřitelné' děti. Marek stále nemluvil, nespolupracoval, každé lékařské vyšetření byl horor.

A tři měsíce po ujištění, že vidí dobře, v dubnu 2008 prišel šok - 3 oční vady a 8,5 na dálku, 11,5 na blízko....no, co na to rict.

To samé jaro jsem ho nechala znova diagnostikovat, už máme jen středně funkční autismus, výhledově vysokofunkční.

Od loňkého září je integrován do školky s logopedickou třídou, teď už tam bude chodit 2.rokem. Řeč se hodně zlepšila, začal i zpívat písničky (tedy jen když sám chce), občas něčemu rozumi, občas ne...VOKS už takřka nepoužívám, teď naposled v létě to ještě bylo potřeba při nácviku oblékání.

Sebeobsluha je sice stále 'nic moc', na noc má plenku, přes den naštěstí už přes rok ne (ostatně to byla podmínka integrace, že nesmí na den mít plenu), s jídlem je to také nic moc: polévky nejí, protože by se mohl pobryndat, když už na ni má chuť, tak se celý svlékne..., takže točíme pár jídel pořád dokola, vše suché atd... :)

Co se povahy týče:
je dost expresivní, sociálně aktivní, což je možná fajn ... na 2.stranu o pozornost není nouze, a to není vždy příjemné.

Ještě jsem zapomněla napsat, že tak ještě před rokem nesnášel zvuky malých dětí a pláč, kvůli tomu jsem musela vystupovat z tramvají apod... dostával z toho hrozné řevy, lidé mi pak nadávali, ať ho nějak zpacifikuji atd...teď už je to maličko lepší, ale jen maličko, naposled teď v létě na dovolené jsme byli v penzionu a na snídaně tam chodila dvouletá holčička, která občas projevila nesouhlas nad tím, že jí maminka nedovolí patlat si máslo po ručičkách apod.
A my zbytek dovolené snídali na střídačku odděleně: jeden z nás na pokoji, druhý v jídelně, tohle Marous neustál :)

Takže tak :)