Ahoj, jmenuju se Jana a jsem maminka Zuzanky, která má dětskou mozkovou obrnu.

Zuzanka je na vozíčku chodí do druhé třídy základní školy. Každý den jí tam dovážím, je vzdálená od nás 6 km. Má svůj individuální plán.
Jinak ještě navštěvuje pěvecký sbor v Českém Krumlově. Jezdíme cvičit do Jihlavy bobathovu metodu a jednou týdně jezdíme plavat.

Zuzanka je veselá holčička, má 3 měsíčního brášku Kubíčka. Nyní se vrátím o 9 let zpátky, kdy se Zuzanka narodila.
Zuzka se narodila v září v roku 2000 o dva měsíce dřív. Byla jsem s ní 6 neděl v nemocnici na neonatologii v Českých Budějovicích, kde jsem ještě netušila, co nás čeká.
A ejhle začly jsme jezdit ke všem odborným doktorům, jako je například oční neurologie rehabilitace atd. Po dvou měsících jsem se dozvěděla diagnozu dětská mozková obrna. Po roce jsem teprve uvěřila.

Těď odbočím, moje sestra má též dětskou mozkovou obrnu. Doktor nám řekl, že to není dědičné, ale že to je náhoda.
Po doktorech nás vozil můj tatínek, ač chodil do práce, ale na nás si vždy udělal čas a odvezl nás k lékaři. Když Zuzce nebylo ani tři roky, musela jsem si udělat řidičák, nikdy jsem si ho dělat nechtěla, bohužel musela jsem. Začala jsem dceru vozit do mateřské školky.

Všední den u nás vypadal tak, že ráno jsme vstali v půl sedmé, začly jsme cvičit vojtovu metodu, jely do školky, přijely ze školky, odpočinuly a šly jsme opět cvičit, po té učit jako je kreslení, stavebnice, uvolňovací cviky.
Potom jsme šly ven a večer, co přijel tatínek Zuzanky domů, jsme cvičily po třetí.

Než šla Zuzka do školy, prodělaly jsme trojfázovou operaci nohou. Nyní Zuzka se dovede postavit na čtyři a z nich si umí sednout do sedu. Byla bych ráda, kdybych se seznámila s ostatníma maminkama, které si prožívají podobný příběhy jako já.

Naše adresa je www.obrna.estranky.cz , ještě tam toho moc nemáme, ale určitě přidáme. S pozdraven Jana Lavičková