Náš 5ti letý syn Filip, pokud si dobře vzpomínám, měl od narození jakési problémy a ve vývoji byl asi 14 dní za svou sestrou dvojčetem. Docházeli jsme na rehabilitace a po asi půl roce jsme byli propuštěni, že je vše v pořádku. A myslím, že bylo. (Fotky, kdy oba se Zuzankou drží tužku a kreslí obdobné obrázky - asi ve 2 letech, mi to potvrzují).

Jinak si toho nějak moc nepamatuju (byl to všechno strašný fičák. Akorát teď trpím strašnými výčitkami, že když tehdy mezi 2 a 3 rokem bylo evidentní, že se něco děje (procházky končily taháním Filipa domů za obrovského řevu - až jsem si říkala, že bude mít ruku jako Saxana, markantně se zhoršila komunikace a záchvaty vzteku byly každodenní, hyperaktivita a "ignorace" tak jsem následovala klasický výchovný model u nás a padaly výčitky, vyhrožování, vztek. Asi to znají všichni - rady babiček - to chce vařechu a dát na zadek, atd.
 
Ne, že bych ho mlátila, ale na nepříjemnou atmosféru si dobře pamatuji (a co teda asi on???). Je mi líto, že jsem netušila dříve, co a a jak, naštěstí ještě před 3.rokem jsem to uzavřela s tím, že se nejedná o výchovu, ale něco jiného a na mou usilovnou žádost mi pediatrička dala žádanku na neurologii, foniatrii atd.
 
Diagnoza - dětský autismus (na genetice jsme ale ještě nebyli).
 
Musím říct, že to naštěstí vypadá na vysocefunkční autismus a Filípek teď chodil 2 roky do běžné školky, poslední rok s asistentkou, ale nechodil tam moc rád. Moc si slibuju od příštího roku, kdy bude chodit do školky se speciálními třídami pro "výjimečné" děti, jak říká paní ředitelka. Kde věřím, že udělá mnoho pokroků.

Vedle toho se ale teď budu snažit udělat, co nejvíce vyšetření, abych věděla, zda podstoupit cestu léčby MUDr. Šuly a RNDr. Šmardy - byla jsem na semináři (shoduji se s příspěvky) a také znám jedny rodiče, kteří zatím absolvovali 1.fázi léčby.
 
Stále jsem ale na pochybách. Na druhou stranu jsem na sebe naštvaná, že jsem ještě neudělala skoro nic (bezlepková dieta nám moc nešla a mlíko teda moc nedáváme, ale někdy jo) a jelikož jsem člověk, který si neustále něco vyčítá - pokud něco nepodniknu, budu si za pár let jistá, že je všechno moje vina :-)

Takže dneska v noci (opět jsme usla u dětí a tak jsem byla o půlnoci fit) hledám všemožné informace, kontaktuji nespočet rodičů (doufám, že se nikdo z nich nebude zlobit), abych se dopátrala toho, co a jak můžu udělat.

Takže díky moc za to, že se mohu seznámit s vámi dalšími, co víte, o čem je řeč.

Na závěr - pěkné prázdniny, hodně zdraví a sil a pohody.
Pa Gabka