Přečtěte si příběh Aleny a jejího syna Kubíka:
 
Dobrý den, už dlouho dobu -vždycky večer nebo brzy ráno- pročítám Váš blog a moc se mi líbí. I když mi mamka říkávala, že "ženská je víc než člověk,vydrží víc" ,obdivuju Vás všechny maminky a Vaše děti a při pročítání Vašich příběhů mi vždycky ukápne slza. Pak si říkám, že to, co řešíme my, je vlastně úplná prkotinka. Kuba je krásný a zdravý kluk. A snad se jednou naučí i mluvit tak, aby mu rozuměli i jiní než jen maminka.

Jmenuji se Alena a mám skoro 5-letého synka a trápí nás Vývojová dysfázie... Kuba se narodil po dlouhatánském a náročném porodu, chvíli po termínu (i když se mu chtělo na svět už v 22.týdnu,ale pomocí léků jsme se udrželi zuby nehty "-)) ). Všechno bylo skvělé, psychomotoricky se vyvíjel dokonce s předstihem. Chodil v deseti měsících, v roce odložil plínky atd... První slabiky přišly včas, ale pak už to nešlo...Nebyly dvě různé slabiky, nebyly dvě slova a hlavně - vůbec nestál o komunikaci.
 
Nikdy neopakoval po mně, tak jako jiné děti "papouškují", vždycky mi zakryl pusu nebo sobě uši nebo utekl...Ale slyšel správně (jsem sestra takže jsem věděla, co hlídat...), normálně se vyvíjel a z mé strany byl vždy opožděný vývoj řeči...takže všichni říkali ať počkám,že jsou kluci líní atd... Však to všichni víte...
Nicméně úderem třetího roku jsem si skoro vydupala žádanky na zahájení toho známého kolečka před zahájením logopedie...Foniatrie, psychologie atd...Všechno bylo v poř...Takže zas to prý chce jen čas.
 
Začala jsem ale pátrat po informacích v knížkách, na webu, jak třeba nástup řeči uspíšit. Zkoušela jsem to po dobrým, po zlým (on třeba do 3 let o sobě mluvil jenom jako "TY" a přitom uměl říct "JÉ"- tím myslím vyslovit hlásku J a já nechápala, proč neřekne "JÁ" ? Tak jsem zkoušela, když chtěl pustit pohádku, aby řekl " JÁ", ale nakonec jsme skončili v posteli všichni tři a brečeli jsme jako mimina půl hodiny.
 
A já si zase v duchu zopakovala slova mé maminky,že on za to nemůže, že to nedělá schválně a kdyby mohl, tak mi bude recitovat a ať jí netrápím vnoučka...A teď brečím zase já...
 
Kapitoly o dysfázii jsem vždy přeskakovala, protože nás se tahle diagnóza přeci netýká, proč my.atd...Ale teď si říkám proč ne právě my? (Kuba má snad štěstí v tom, že se narodil nám, díky manželovi jsem velmi dobře zabezpečeni, můžu mu dát a dávám vše, o čemž třeba jiné maminky musí přemýšlet - soukromé logopedie, spec. vitamíny na mozeček, zkoušíme všelijaké léčebné metody atd, soukromá školka, nadstandartní očkování, k moři jako na chalupu...)
 
Nakonec jsem objevila - taky na webu - kontakt na LOGO kliniku v Brně. Jsou tam úžasní a hlavně se nám moc líbilo, že vše probíhá nenásilně, měl čas se zadaptovat.. A v propouštěcí zprávě stálo - susp vývojová dysfázie v expresi...A mně se v tu chvíli zbořil svět...Měla jsem zakodované, že tahle Dg patří mezi nejsložitěji reedukovatelné, že je možnost, že se vůbec nenaučí mluvit. Prostě jsem si z těch letmo přečtených řádek zapamatovala to nej...horší...
 
Ale nadruhou stranu - byla diagnoza, začala jsem sbírat informace a bojovat... Změnili jsme bilingvidní soukromou školku za normální (bohužel velkokapacitní, teď jde od září do logopedické), sehnala jsem si kromě klinické logopedky ještě jednu soukromou (její kamarádku a na její doporučení a chodíme tam každý týden a Kuba se tam těší...), cvičíme Kineziologii, užívá Fosfoser memory, 2x týdně chodíme na EEG-Biofeedback, občas zopakujeme Brno, děláme digitální masáže patra pro uvolnění, teď ještě sháním info o Handle přístupu, ale zatím marně...Jo a taky si chodím poplakat k jedné psycholožce, protože občas je to těžký a Kuba musí mít mámu v pohodě...
 
Tatínek totiž v pohodě bude, až Kuba přinese červený diplom z nějaké americké prestižní univerzity, jako obě jeho dnes již dospělé děti z prvního manž...Ale přitom s námi nikdy neabsolvoval ani jednu jedinou logopedii, aby i jemu řekl někdo z doktorů, že Kuba dělá ohromný pokroky a že nejhorší by bylo, kdyby už takhle malý vycítil, že zklamal svý rodiče...Ach jo, snad to nikdy ani zdálky nezavětřil...
 
Takže teď to vypadá s Kubou tak, že se rozmluvil - HURÁ - sice strááááášlivě patlá a ten jazyk ho prý nějak neposlouchá, takže výslovnost ještě moc netrénujeme (paradoxně složité hlásky jako LJK uměl mezi prvními), už jsme JÁ a JÁ FÁM (překl.já sám) přehazuje hlásky, nepoužívá zájmena, občas ještě splete slovosled, ale jinak časuje, skloňuje, "mluví" k věci, má ohromnou slovní zásobu, napodopuje slova po mně (i když přehodí hlásky), samostatně používá 3 i 4 slabičná slova, miluje knížky, písničky, někdy mně i zpívá-to aby mě probudil -pořád se totiž nenechal vystěhovat z naší postele, je moc šikovný na ruce - už od 3 skládá sám Lego - nejradši podle návodu a vždy bez chyb..., moc rád maluje - víc tedy vymalovává a já docela koukám, že nepřetahuje, napodobuje moje malůvky, ruku má krásně uvolněnou, má skvělou paměť, pozná všechny písmena, čísla , rád - bohužel - a sám hraje PC hry, jezdí na kole, na lyžích, sám plave...
 
Dělá mi velkou radost,ale jsem strašně smutná, že i on si uvědomuje, že nemluví jako ostatní děti a i když je má moc rád, tak tohle je hendikep...
 
Teď vkládám velkou naději do té logoškolky,je tam jen 12 dětí a samozřejmě se tam logopedii věnují každý den, teď mi po tom našem každodenně nabitém dni vždycky řekne, že "ednou " a že je "nunaný" (překl.jednou dobře říct stačí a že je unavený)...
 
Strašně těžký pro mě je taky to, že ačkoli jsmme z velkého města (Hradec Králové), neznám nikoho a ani mi odborníci nedali kontakt na někoho s touhle diagnozou, nemám s kým si o tom pokecat, tím, že nepracuju, tak skončila i většina kamarádek a na hřišťata moc nechodíme, protože nestíháme a přeci jenom díky Kubově mluvě se i trošku- fuj - stydíme :-((
 
Nikdo neví,co je VD a co to obnáší...
 
Takže, jestli si to někdo přečtete...nejste někdo z okolí HK? Třeba bysme se mohli vzájemně podpořit...Ani logopeda ani ta logoškolka o nikom nevědí.
 
A jestli máte někdo ještě nějaký nápad,jak pomoci , MOOOOOC díky
 
Alena a Kuba
 
P.S. Nedávno, po přečtení pohádky na dobrou noc, jsem Kubovi řekla, že se taky těším, až mi jednou poví pohádku. A on mi tou svou pro mě skoro vždycky srozumitelnou řečí řekl:
" Maminko já se tak snažím,ale moje pusa mě vůbec neposlouchá,ona je blbá". Opravdu, tohle z něj vypadlo a já zase probulela celou noc.
 
 
Aleno díky za sepsání a poslání příběhu. Napište Aleně do komentářů, chcete-li. Máte-li pro mne svůj příběh ke zveřejnění, neváhejte jej poslat.