ale jsem na tzv. druhé straně - učitelka a taky jsem máma lehce (oproti vám lehoulince) postiženého syna a mám naprosto rozporuplné pocity. Jako máma vás chápu, přeji, aby se vám ve školce oběma líbilo, aby se vám v ní i dařilo a na té učitelské nevím. Představuji si "svoji" třídu, kde může být třeba 20 a více dětí. Jedno s asistencí a výraznou potřebou péče a další tak nějak s normální péčí (ADHD, ADD, DYS) - těch může být několik a ostatní. A nevím, jak bych všechno zvládala tak, aby nikdo nebyl odstrčen na nikoho jsem nezapomínala...přemýšlím o tom již dlouho a připravuji se na to (mám vystudovanou i specku), ale stále nevím...nevím, jestli je tohle cesta tím úplně správným směrem.
Budu moc ráda i za vaše názory, jaké máte představy o integraci dětí, jak si školství pro své děti představujete, co od něj očekáváte??
Eva

Ahoj Evi,

postižené děti, pokud svým projevem významně neruší ostatní děti, a současně si to jejich rodiče přejí, by měly mít možnost navštěvovat normální školu se zdravými dětmi. Některé potřebují asistenta, některé individuální plán, některé budou dostávat špatné známky - vadí to? Předpokládám, že ne každému a paradoxně ne jedno dítě to dokáže posunout vpřed. Určitě specializované školy mají svoje opodstatnění, nicméně ne v plošné aplikaci a u mnoho případů více škodí než pomáhají (pokud jsem Vám zvedla žluč, ráda bych poznamenala, že ne všichni žijeme v Praze a jsem ráda, pokud zrovna Vy máte výbornou péči a skvělé zkušenosti.

Chápu, že v normální škole je postižené dítě pod mnohem větším tlakem a zbývá na něj mnohem méně času a pozornosti (což musí dohánět rodiče) a dětský kolektiv nemusí být vždy nakloněn a přátelský, ale pokud je byť malá šance, že jednou bude dítě samostatné, je to nesmírně užitečná skutečnost, která se ve speciálních školách nenasimuluje.

Také chápu, že postižené dítě může být jiným dětem na obtíž, na druhou stranu očima ekonoma - toto postižené dítě má velkou šanci jednou se začlenit do společnosti, vydělávat, platit daně...

Úplně závěrem osobní zkušenost z běžné třídy, kam chodí opravdu těžce postižený chlapeček s mentálním a fyzickým postižením s asistentkou - paní asistentka je obrovským přínosem pro paní učitelku, jak ve třídě tak na výletech, vycházkách... Chlapeček je oblíbencem třídy, děti za odměnu smí někdy tlačit vozík nebo mu pomáhat s vybranými činnostmi, chlapeček absolvuje výlety, školy v přírodě atd. Někteří kluci se s ním "nebaví", nicméně nedovedu si představit, že by se mu někdo posmíval, natož ubližoval. Po dvou letech vidíme obrovský posun, zájem v očkách, změny chování... Moc si všichni přejeme, aby s třídou vydržel až do devítky.

Ahoj,

vypadá to tady na moc milou a příjemnou polemiku, tak mě tu máte s dovolením zas ;-)

Škola je instituce, která má na starosti ne jenom samotné vzdělání typu otázky z milionáře. Vždyť i pojem školní zralost zahrnuje nejenom stránku intelektuální, ale také sociální, fyzickou atd. Výsledkem vzdělání by měl být člověk nejenom intelektuálně vzdělaný, ale také s určitým mravným základem (často skloňovaná myšlenka například u studia medicíny...). Včlenění postižených dětí do běžné třídy zdravé děti rozhodně obohacuje a přináší jim nový pohled na život (ne jenom účast s postiženým dítkem, ale třeba také pohled, že život není vždy úplná sranda a stejná věc by se mohla stát jim, mnohé děti jsou dnes jedináčci a jejich životní problémy jsou opravdu jinde).

Postižené děti, pokud dokážou nerušit výuku víc než děti jiné a pokud si to jejich rodiče přejí, do normálních škol patří. Jednak je to pro ně šance a motivace (opravdu dáte ruku do ohně, že dítě s komunikačním problémem je opravdu intelektuálně zaostalé? Je neplnění vůle nějaké autority opravdovým důkazem mentálního oslabení?) nejenom k výuce, ale ke společnosti obecně - dovolím si nesouhlasit, že postižené děti mají jiné šance potkat zdravý kolektiv - v rychlosti mě nenapadá žádná příležitost...Kroužek? Nevím o žádném. Tábor? Nevím o žádném, kde by ho vzali. Paralympiáda?

Určitě nůžky intelektuálních možností se u dětí časem rozevírají (což je ale nutné podotknout, že i u dětí úplně zdravých) a opravdu si myslíte, že fyziku či matiku v 8. třídě chápe celá třída? Baví všechny čeština? Vadilo by zdravým dětem, kdyby jejich postižený spolužák měl čtyřky od začátku vysvědčení po konec? Nemohl by postižený spolužák chodit na nějaké předměty s mladšími dětmi?

Pohledem společenské kalkulačky - děti, vyrůstající ve speciálních umělých prostředích mají minimální šance se uplatnit v životě, tudíž vrátit společnosti to, co do nich investovala. Dobře zvolený asistent nebo dobře zvolená integrace přináší dlouhodobě společnosti obrovské výhody.

Nedá mi na konci znovu se dotknout naší osobní zkušenosti s integrovaným chlapečkem v teď budoucí třetí třídě. Má těžké kombinované postižení, nemluví, neovládá ruce, nohy, má mnoho dalších problémů. Jsem ekonom, nechci se nikoho dotknout, ale co by se naučil v specializované škole? Chodí do třídy, kde nikomu nevadí, děti ho mají rády - je to málo? Loni jsme byli na pouštění thajských lampionů, moje dítko mě překvapilo napsaným přáním - stála na něm prosba, aby daný chlapeček chodil. Udělal by to někdo pro tohoto kluka někde na jeho pomyslné cestě specializovaným školstvím? Nejsem expert, ale tak jak chápu Komenského, škola je nejenom o hlavě, ale také o srdci.

Ahoj Evi,

jéééj, to je dobrá debata ;-)

Od učitelky běžné školy bych nikdy jako rodič slepého dítěte nečakala, že bude umět Braillovo písmo, očekávala bych od ní, že mě jako matku upozorní, pokud bude mimořádný program, také bych očekávala, alespoň před třídou vstřícný a pozitivní přístup a možnost nahrávat hodiny nebo poměrně častou konzultaci, co se ve třídě učí. Zvládnutí samotného učiva slepého dítěte v normální škole leží na bedrech rodičů, holt s tím do toho šli. Slepou holku jsme měli ve třídě na gymplu, nosila sebou kazeťák a nahrávala si hodiny. Neměla žádné extra úlevy (kromě toho, že necvičila, neplavala), akorát ji zkoušeli ústně (netuším, jak to bylo s matikou - u zkoušek jsme nikdo z třídy nebyli). Navíc, Braillovo písmo je oříšek i pro slepé samotné... Obdobně bych nečekala od učitelky základní školy, že se bude učit znakovou řeč, PEGS, VOKS a pod.

Moc se mi líbil systém (nebo organizace?) školství v US, kdy děti mají poměrně brzy, tj. již na základní škole na výběr některé předměty nebo stupeň obtížnosti, což by mohlo vyřešit některé problémy na základkách již teď, nezávisle na přítomnosti postižených dětí.

Domnívám se, že jeden z problémů našeho školství (vidím trochu paralelu i se zdravotnictvím) je, že rodiči nedokáže přiřknout víc práv a současně víc odpovědnosti. Je pro školu/učitelku? velice těžko řešitelné akceptovat, když já jako rodič přiznám, že chápu, že moje dítě je pod průměrem třídy, nicméně jsem ochotna se mu denně věnovat tak intenzivně, že se domnívám, že stačit bude - a pokud se časem ukáže, že je to nerealistické, tak samozřejmě budu akceptovat rozhodnutí školy, že takto to nejde. Ráda bych ale měla možnost to vůbec zkusit.

Když se do místě bydliště přistěhuje mongolské dítě mongolských rodičů, kteří neumí jazyk a pochází z úplně jiného prostředí, toto dítě taky nestrkáme (doufám!!!) do specializovaných škol. Předpokládáme, že se naučí jazyk, písmo, doběhne látku... Proč tedy diskriminujeme děti, u kterých nevíme s jistotou předem, že by běžnou školu nezvládly (ať už samy nebo s asistentem)?

Možná, že někoho svým názorem zvednu ze židle, ale berte to tak, že je to moje osobní zkušenost a postřech za dobu 2 let, kdy se snažíme s manželem o integraci naší dcerky Terezky. O svých zkušenostech jsem již psala v diskuzi o příspěvku o Asistentech v Cirkevních školách, které psala Žlababa. Já jsem ten člověk, který je na druhém břehu a o něco se snaží, avšak pedagogové jsou hluší a slepí, rovněž tak PPP. Svým postojem a absoltutním profesním selháním mě akorát strpčují život a především naší dcerce. Za celou dobu integrace mé dcerky se nikdo o dcerku jak prospívá moc nezajímal, především paní ředitelka školek jí nikdy neviděla, asi jí bylo zatěžko přejít pár kroků z jedné budovy do druhé. To, že moje dcerka nikdy neměla IVP, ač jsem jej chtěla je naprosto normální přístup, to, že nevím co s ní dělali rovněž, závěry a hodnocení rovněž žádné. Co dělala koordinátorka pro PAs, kdybych to chtěla napsat natvrdo tak budu neslušná. To, že mě ředitelka a vedoucí učitelka odstřelila dvě asistentky, rovněž normální, když asistentka již tlak nevydržela ze strany školky a měla zdravotní problém, tak ředitelka bez konzultace zařadila dcerku bez asistenta mezi 28 dětí a učitelky dostaly vše příkazem. Přístup naprosto neprofesionální. To, že měla chudák problém nikoho nezajímal, paní učitelky se snažily a báli se cokoliv říci, aby je ona osoba nevyhodila z práce. Takže, kde teda jsme. Celý problém,kdy jsme s manželem běhali po úřadech, psaní stížností a dalších poukazováních, tak celá záležitost skončila u Veřejného ochránce práv-ombucmaman. Tak jsem zvědavá jak vše dopadne. Jednání ze strany hlavívních představitelů a PPP naprosto arogantní, to, že po konzultaci s lidmi a nadacemi se zjistilo co paragrav to pochybení, nejan školský zákon a sbírky, ale i Úmluva o právech dítěte, kde přesně je popsána integrace a inkluze a tato úmluva je paradoxně nadřazená naším zákonům. Nedivím se, že nás v zahraničí peskují za to, že nemáme vše v pořádku. Rozčilujeme mě, neustále sortování a škatulkování dětí na tabulkové a netabulkové, myslím, že přežitky bývalého režimu je nutné vyplenit. Každé dítě má právo na vzdělaní a rovné zacházení, pokud společnost začné co a jak a kdy, pak se můžeme dočkat, že nejen nám za chvilenku budou vadit barvy kůže, ale to zda je člověk zdráv. To zavání silnou diskriminací a víme kam to spěje, akorát tak na mlýn na různé sekty a sdružení. Proč ve světě je vše naprosto normální a jen tady nic nejde, tady je odjakživa vše velký problém. Naše společnost nedospěla a není jak se říká v reálu zdravá. Nezapomenu na větu vedoucí učitelky tři dny po nástupu Terezky do školky, máte autistu dejte si ji pryč nebo koordinátorky pro PAs, jejiž telefonický rozhovor mě zní v uších doteď, kdy mě v podstatatě dala najevo, co jsem si to v podstatě dovolila porodit.
Moje dcerka má velmi těžkou dysfázii řeči, má atypický autismus, ale dělá pokroky, pomalu , ale dělá. Lékaři jsou v pohodě, jen kroutí hlavou co si zkoušíme jen s blbou školkou. Terezka už do školky nenastoupí, od záři jde do přípravné třídy ZŠ, narazila jsem totiž taky na pedagogy, kteří vědí co a jak a chtějí dětem pomáhat. Terezka to zkusí, proč ne, pokosíme se, zatím to vypadá, že to půjde. Mají také problém s papírováním, ale pokud budeme všichni sticha tak se nikdy nic nezmění, je potřeba neustále poukazovat a rvát se za naše děti. Závěrem chci říci, že někteří pedagogové a další pracovníci jsou 20 i více let za svým profesním zenitem a nevědí co je integrace, inkluze a jak s takovým dítětem pracovat, ikdyž bývají různé semináře a kurzy pro ty to pracovníky. Bohužel moje ne zrovna dobrá zkušenost, ale na druhé straně jsem vyzbrojena paragrafy a oni už vědí, že se nedáme. Prostě jsem se setkala s lidmi, kteří na svých místech nemájí co dělat. Nejlepší bylo konstatování mé známé, která dělá ve školství a rozumí velmi dobře integraci, tak mě nakonec oznámila co to to tady máme za psychopaty, myslím, že to mluví samo za sebe. Každý z nás chce mít zdravé a šťastné dítě, nikdo si z nás dobrovolně nevybral, že jeho dítě je postižené.Kam se vytrácí ta láska k bližnímu, tolerance a pokora. Vím, že to třeba někdy nejde, jsou různé případy postižení, může být integrace těžká, ale proč to nezkusit a potom si myslím , že je to potřeba pro všechny je to oboustranné spestření, na jedné straně se dětí učí toleranci a na druhé se zas čerpá to dobré pro postižené děti.
Hezký den Pavlína a sluníčka.

Já bych jen chtěla podotknout, že ač moje dcera chodí do autistické školy v Brně spoustu let, zatím tam ještě nezmrzla a ani nemá deprese z prostředí :DD
Ne, ale vážně. Cítím potřebu to trošku uvést na pravou míru z pohledu rodiče, který toho o té škole ví dost, za těch pár let, co tam naše dcera chodí. Já to vidím tak, že ta budova je nevyhovující, je stará a peníze na opravy a úpravy se shání těžko, ale na straně druhé tam vidím spoustu mladých, nadšených učitelek, učitelů a vychovatelek, kteří dělají svou práci s maximálním nasazením, snaží se problémy řešit, nestěžují si na děti, maximálně komunikují s rodiči, vychází vstříc, problémové jedince nevyhazují, snaží se opravdu každému dítěti individuálně věnovat. Já jsem spokojená s přístupem moc a jsem opravdu vděčná, že naše dcera chodí právě tam a co víc, ONA je tam spokojená taky a do školy se těší.
Samozřejmě na prostředí je hooodně co zlepšovat, všechno je to o penězích, taky by se nám líbilo, kdyby budova byla krásná, moderní, s novým vybavením....Ale pro nás je přednější a naprosto podstatný právě ten přístup!!!!!!!!! Srdečně zdraví Erika T.

můj syn do 20-ti let odborníky nerozpoznaný autista AS, absolvoval normální ZŠ a střední školu. Vždycky byl jiný, ale úderem puberty tak okolo 12-13 let začal ve škole trpět. Střední školu nezvládl, nikoliv kůli učení, ale nezvládl spolužáky. Takže integrace za každou cenu opravdu ne.
Syn je velice chytrý IQ 120, ale emocionálně je na to dost blbě.
Prostě nezapadl, trápil se tam a i když se nám učitelé snažili vyjít vstříc, museli jsme to vzdát.
Nyní je doma na ID.
Žije virtuálně přes net.
A uvědomuje si moc dobře, že je jiný a trápí se tím.

Pro mne by to bylo jasné, když si jako maminka odpovím na otázky: Bude se cítit Eliška v normální škole dobře? Ne, bude vždycky nejhorší. Bude se tím pádem posunovat vpřed? Ona určitě ne, je citlivka a spíš by se uzavřela. Ale při jejím mentálním postižení, to ani nebylo nutné.

Ale ono není jednoduché dostat se i do speciální školy. Dcera má odklad a měla by jít do přípravky. Až do konce června jsem čekali, zda se vejde. Pak tedy přišlo rozhodnutí, že ano, do Litvínovské, ale do dnešního dne není jasné kdo? (učitelek je málo) kde? (místa je také málo) a kdy? (počet hodin je sice daný zákonem, ale realita je jiná) ji bude učit.

Jetě bych k tomu podotkla že tato škola je spíše vhodnější pro děti s těžším autismem popřípadě s kombinovaným postižením.
Nevím jaká je nyní situace ale před osmi lety kdy jsem sháněla umístění pro dceru, těch možností tolik nebylo.
Doporučovali nám akorát školu na ulici Ibsenova kde mi to přišlo daleko trudnomyslnější než na Štolcově.
Už jen ta volnost pohybu, pokud zrovna Lucka nemá svůj den může pouze relaxovat na pohovce a později úkol dokončit.
Mimochodem škola se nachází jen 5-7 minut jízdy MHD od hl. nádraží!
Nevím Žlababo kdy jsi tam naposledy byla ale od té doby kdy v roce 2003 začínali to tam dost prokouklo, už to není pouhá zvláštní škola!
Posudte sami jaké to tam je
http://profil.lide.cz/ASTRIER/fotogalerie/?album=566327#galerie
A ještě bych objasnila co znamená chudí duchem, neznamená to mentální zaostalost ani chudobu co se majetku týče nýbrž se jedná o lidi pokorného ducha.Znamená to že se ve všem spoléhají na Boha.
Je to vysvětleno na několika místech v bibli např. Hledejte nejdříve Boží Království a vše ostatní vám bude přidáno, nebo pokud nebudete jako děti nevejdete do božího království a pod.

mě tedy pdle fotek ta škola připadá vpohodě-to zš,kam jsem chodila já,je a byla mnohem horší, a i tak mi to nepřišlo jako děcku nijak špatné...ale každý máme jiné představy

je článek o naší škole,přišel mi e-mailem

http://www.novinky.cz/veda-skoly/243981-v-brnenske-skole-zacina-vyuka-uz...