Jsem ráda, že mohu uveřejnit první příběh v rámci nové rubriky mého blogu Vaše příběhy. Pro mne je to příběh velmi zajímavý nejen proto, že Filípek má svalovou hypotonii stejně jako náš Jindřišek, ale hlavně proto, že to je příběh s dobrým koncem.

Syn Marie, Filípek, má svalovou hypotonii, má za sebou cvičení Vojtovy metody a spoustu vyšetření:

Filípkovi jsou dva roky a čtvrt, hypotonie se objevila cca ve třech měsících, od té doby jsme Vojtili. Asi tak do 7. měsíce to ještě stíhal, pak když mělo přijít lezení atd., nechtělo se mu:)))

Naše neuroložka to ale neřešila, on byl dost velký a tlustý, teď je hubeňour, ale dlouhý je moc moc.Takže prý lehká hypotonie plus velké dítě. V 7 měsících válel sudy, v 10 měsících se teprve začal plazit, v roce si sám sedl, ale nelezl.

Změnili jsme neuroložku a ta nás poslala na základní vyšetření, EMG a metabolické vyšetření, sono hlavičky a bříška. Vše bylo víceméně OK, něco hraniční, ale ne k řešení, jen laktát v moči z metabolických vyšetření byl vysoký.

Takže nás objednali na hospitalizaci na Karlák, kam jsme chodili na tu metabolku, čekali jsme 2 měsíce na plánovanou hospitalizaci. Byli jsme tam 3 dny, dělali mu v celkové narkóze magnetku mozku, pak lumbálku a další odběry moče a krve. Chtěli vyloučit nějaké mitochondriální onemocnění, dědičné ze strany matky. Znamenalo by to, že energie není
v mozku dobře zpracována. Vše nakonec vyloučili, laktát už nikdy zvýšený nebyl, mrzelo mě to, kvůli jednomu zvýšenému výsledku takové trápení.

Jaký byl další vývoj motoriky?
Nakonec se Filip rozlezl ve 13. měsících a zároveň si stoupl s oporou. První samostatný krok ve 14 a půl. Taková ale jistější chůze venku byla až tak kolem 17 - 18 měsíců a úplně jistá ještě o pár měsíců později.

Cvičit jsme přestali v roce, neudržela jsem ho. Tedy myslím, cvičit Vojtovku. Jinak jsem ho dále masírovala, pak cvičila na míči plus plavání, to máme doteď.

Jak vypadá Filípek teď?
Ted mezi ním a jeho vrstevníky není nějaký velký rozdíl, i se slušně rozmluvil, v tom nebyl nijak pozadu, spíš lehký podprůměr.
Možná , nebo spíš určitě, není tak mrštný a akční, běhá nemotorněji, ale začal nedávno, takže má čas. Není to takové to dítě ,co mi venku utíká:))),spíš ale, než že by nemohl, ho brzdí jeho povaha.

Teď nám tedy bohužel začal šmajdat - Xky, v dubnu jdeme pro vložky do bot. Psala jste, že Váš Jindříšek chodí nemotorně a že jste myslela, že sama chůze bude rehabilitací. Měla jsem stejné pocity, říkala jsem si, jakmile se rozchodí, bude vyhráno. Nenapadlo mě, že to bude zdokonalovat fakt dlouho. On třeba dřív chodil než stál sám v prostoru, neměl tu stabilitu. Nebo neuměl sedět na bobečku, to zvládnul v roce a půl. Ale nebojte, ono to přijde, chůze se zlepší, sice jim to jde pomaleji, ale jde.

Zjistila se příčina?
Nechci děsit maminky, protože hypotonických dětí je spousta, že by měli chodit na vyšetření jako my. Příčina se stejně ( naštěstí ) nezjistila a doufám, že u toho zůstane. Filip byl o 3 týdny dřív narozený, po porodu se špatně aklimatizoval, byl den na monitoru, kříšen ale nebyl. Mohlo to být ono. Pak měl dva měsíce silnou žloutenku, nikdo ji nehlídal, krev, nic. Také možná příčina...Nebo nejspíš jen geny. Neuroložka mi tvrdí, že je prostě takový typ. Prý ty děti jsou třeba v dětském věku nemotornější, v dospělosti nikdo nic nepozná.

My teda jenom plaveme a chodíme na takové klasik cvičení rodičů s dětmi a do Sokola:))). Nic specielního. Z metabolky nás už po opakovaných odběrech vyhodili, že je vše OK, na neurologii chodíme jednou za rok. Snad u toho zůstane a vše půjde dál, tak jak má. Vám moc držím palce, zvládáte to skvěle a píšete úžasně.

Marie, děkuju, za svolení k uveřejnění Vašeho povídání o synovi Filípkovi.
Chcete-li Marii něco vzkázat, zeptat se, pište do komentářů k tomuto článku nebo mně na mail, vše jí předám.
Chcete-li mít svůj příběh na mém blogu, napište mi mail na jana.makovcova@centrum.cz.