Tak mi na syna - tři a tři čtvrtě roku - přiznali I. stupeň PnP.
Co myslíte, má cenu odvolávat se a doufat ve dvojku?
Neobleče se, nesvleče, sám nenají, je na mě hodně fixovaný, venku nechce chodit za ruku, válí se po zemi, raději ho vozím v kočáru, aut se nebojí, nemluví, vzteká se, vyžaduje stejné cesty i v krámu ject uličkami, na které je zvyklý, v cizích místnostech vyvádí a chce pryč....
Jak jste válčili s PnP a jak to dapadlo?