Se začátkem prosince konečně začal padat sníh. „Pojedeme na sáňky!“ volal hned Ríša, jen co se podíval ráno z okna. Přitom sníh jen lehce poprášil trávník na zahradě a na cestách bylo jen trochu mokro od roztátého sněhu.

Oba kluci stáli na špičkách u okna, aby dohlédli co nejdál. Jindřišek radostně třepal ručkama a tak bylo hned jasné (i když to neumí říct), že má velkou radost.

Jsou už tak velcí. Někdy se mi zdá, že vyrostli za dopoledne, co byli ve školce, že vyrostli zatímco rozházeli všechny svoje hračky po koberci, že vyrostli za noc, co prospali vedle v pokojíčku.

Naštěští se stále potvrzuje, že všechno špatné, co přijde, je hned vzápětí vyváženo něčím pozitivním. Manžel sice říká, že jemu to rozhodně nestačí a potřebuje už nutně antidepresiva a má je proto stále v záloze, ale já jsem byla maximálně potěšená.

„Otevřít šťávu?“ ptal se tradičně s lahví šťávy v ruce našeho nemluvícího autistického syna.

Představuju Jindřiška často jako nemluvícího, neb vypadá dost sympaticky a šikovně, je dost urostlý a tak se zdá, že mu je pět let a nikoho nenapadne, že by ještě nemluvil.

Botulotoxin se nepoužívá jen na kosmetické úpravy obličeje. Pomáhá také dětem s DMO oddálit nevratnou ortopedickou operaci. Pomáhá na čas uvolnit spastický sval a poté dosáhnout intenzivní rehabilitací lepších výsledků. Po injekci je však potřeba více cvičit, ideální je odjet na delší rehabilitační pobyt do lázní nebo léčebny.

I když jsem studovala matematiku, žádnou vášeň pro čísla nepociťuji. Tu jsem, jak se začíná ukazovat, patrně pouze předala svým dětem. Mám úchylku na docela něco jiného. Na sešity a diáře. Povalují se mi jich doma spousty. Píšu do nich. Anebo (častěji) je mám v pohotovosti, kdybych něco napsat potřebovala. Trpím neodbytným pocitem, že mne jednou napadne nějaká hluboká myšlenka a nerada bych o ni přišla.

Pak, když sešit někam založím, koupím nový. Starý najdu, nový založím, založím i starý a tak to jde pořád dokolečka.

Můj syn má také vášeň. S tím, jak roste, jeho úchylky a vášně se mění. Úchylka týkající se jeho nezvladatelné touhy lísat se na nahé ženské tělo je evergreenem.

Asi tak po dvouleté pauze jsme se s manželem vypravili do kina. Dala mi ten dárek (kromě jiného) moje máma k narozeninám. Pohlídala nám totiž večer obě děti. Ten nápad, že využijeme její přítomnosti a vydáme se po tak dlouhé době do kina, přišel náhle. Dům jsme mohli opustit až poté, co jsme uložili kluky do postele a tak jsme do multiplexu dorazili až v devět večer. Na výběr v tu pozdní hodinu byly dva filmy a tak jsme zvolili ten, který byl ve 3D.

Video: 

Potřebuju, aby večer měl aspoň 8 hodin. Potřebuju toho víc přečíst. Potřebuju se zamyslet. Potřebuju víc času.

Děti chodí spát v osm. Když neudělám v domě nic, neuklidím nádobí do myčky, nechám poházené hračky na koberci, všude poválené spousty špinavého prádla, mám čtyři hodiny času, do půl noci, abych sedla k počítači a něco dělala. Hodinu z těch čtyř, spíš dvě, mi zabere práce pro můj e-shop a web. A zbývají dvě, do půlnoci.

Slavíme velké úspěchy. A to v bitvě z nejdůležitějších. O Vánocích jsme se rozhodli pro boj s větrným mlýnem, který se jmenuje „Čůrám a kakám kam já chci a kdy chci.“