Po našem zatím asi nejhorším roce, kdy se to, co máme těžké, ještě zhoršilo, přišla najednou úleva. Ríšovi záchvaty jsou pryč, pomalu, ale stále vysazujeme antiepileptika. Jindřišek sice stále cizí lidi moc nevnímá a nezajímají ho, se mnou ale v kontaktu dost dobře a celkově je o sto procent lepší než byl před léčbou v Egyptě.

A paradoxně anebo možná to ani tak překvapivé není, po tom dlouhém vypětí, jsem se dostala do stádia hibernace.

Když jsem včera jela autem a hráli písničku Tabáček od Chinaski, mi to došlo. Tak se na mne nezlobte.

Video: 

Jindřišek bude mít v září už čtyři a půl roku. Loni jsem byla dost skleslá, protože se mi nepodařilo najít školku, kde by byli ochotní mého syna přijmout. Přesněji nenašla jsem klasickou školku, kde ho byli ochotní integrovat.

Letos jsem se do marného boje pustila znovu a volala a psala maily, že mám autistického syna, který je ale hrozně hodný, tichý, nikoho nekouše a nebije, jestli by se pro něj nenašlo místo.

Konečně se dostávám k tomu, abych Vás informovala, jak se zlepšuje (či nezlepšuje) stav našich dětí po léčbě v Egyptě.

Video: 

Video: 

Poslední dobou mi celkem často chodí různé dotazy mailem ohledně kurzů, dávek, lázní, právních problémů a podobně.

Moc všechny prosím, abyste své případné dotazy a problémy dikutovali tady na webu - vytvořili nové diskuzní téma nebo článek a počkali, zda některá maminka nebude znát odpověď.

Jsem pouze technickým správcem stránek, nemám právní vzdělání, nemám seznamy organizací pomáhajích rodičům ani znalosti všech diagnóz. A nemám bohužel ani čas na všechno reagovat.

Vypadá to, že jsem konečně udala dítě do normální MŠ mezi zdravé děti. Jindřiška nám integrují v církevní MŠ. Doufala, jsem že to dopadne dobře, protože přeci "blahoslavení chudí duchem". Pro mne je především důležité, že ho tam přijmout vůbec chtějí.

Jenom teď nevíme, kde sehnat peníze na pedagogického asistenta (4 hodiny denně). Církevní MŠ spadá pod ministerstvo a ne pod kraj jako ostatní MŠ (v normální MŠ by asistenta pro Jindřiška financoval krajský úřad). A ministerstvo dá peníze nejdříve od ledna příštího roku. Takže musíme sehnat sponzora.

Jindřišek je skutečně neuvěřitelně nastartovaný. Každý den přidává jedno až dvě nová slova, která po nás zopakuje. Zdá se mi, že teprve teď začal plakat. Dříve to bylo především, když ho něco bolelo. Teď pláče, když se mu třeba něco nedaří. A taky se směje už nejenom lechtání. Ohromně ho posunulo, jak si v Egyptě začal hrát se silou hlasu, jak začal křičet. Mám tady ještě jedno moc pěkné video, kde je vidět, jak křičí slova. Je natočené ještě v Egyptě.

Video: 

„Ty si troufáš jet s dětmi k moři?" ptala se mne maminka stejně postiženého dítěte, jako jsou ty naše. „S autistickým dítětem do Egypta? To já bych nemohla,“ dodávala hned, „ten náš žere písek.“

To by bylo opravdu nepříjemné, protože český turista se svým zhýčkaným trávicím systémem špatně snáší tamní stravu i vodu a požírání písku by mělo nepěkné následky.

„Ten náš písek nežere,“ reagovala jsem bezstarostně, protože náš Jindřišek písek jen přesýpá, přehazuje, rozhazuje ve větru, sype si do vlasů, ale nežere.

Video: 

Jaro je neuvěřitelné. Každý rok, když se začne zelenat tráva, dost podstatně se zlepší i moje nálada. Na podzim jsme konečně zasadili strom a ta uschlá větev obrašila listím. Já, městské dítě, se nepřestávám těmto zázrakům divit.

Letos navíc, jako bychom jeden měsíc vynechali. Konec zimy jsme byli v lázních a když jsme pak přijeli domů, ze studeného sněhu jsme překročili rovnou na zelený trávník. Dětem jsem sundala bundu a oteplovačky a převlékla je rovnou do trička a tepláků.

Video: 

Video: 

Video: