Moje první těhotenství proběhlo v pořádku a narodil se syn Filip,kterému bude letos 24let.Mé druhé těhotenství jsem prozvracela až do 29týdne.V 97 roce byla chřipková epidemie která se mi nevyhnula.To bylo tehdy v pátek a moje obvodní lékařka mi řekla to nic není,jste těhotná vemte si paralén.To bude dobré.Sobotu jsem přežila ještě jakš takš.V neděli jsem už měla skoro čtyřicítku horečku.Tak jsme jeli autobusem na pohotovost,pak na internu kde mi nabrali krev,vyšetřili,dali antibiotika a poslali sanitou domů.O pár hodin později po úporném kašli jsem začala krvácet.Samořzejmě manžel řekl :PŘEVL

Náš syn Štěpánek se narodil se dvěmi tříselnými kýlami a jinak byl velmi krásný a šťastný chlapeček. Po první operaci kýli začal být opožděnější, ale to nebylo nic závažného. Celý život se nám změnil po očkování hexavakcínou, kdy dostal po třetí vakcíně těžký epileptický záchvat a změnil se nám i synovi celý život. Strávili jsme mnoho času v nemocnicích, se kterými mám také dobré i velmi špatné zkušennosti a v prvním roce jsem byla bezradná a nešťastná, protože mi nikdo neřekl, jak mám s jeho zdravotním stavem žít. Dnes jsou Štěpánkovi 3 roky a stále nemá určenou diagnózu.

Ráda bych přidala i náš příběh.

Jmenuji se Petra a mám skoro čtyřletou naprosto zdravou holčičku Amálku a 18-ti měsíčního chlapečka Maximka, který se narodil s mnoha vadami a potížemi. Moje těhotenství bylo naprosto v pořádku a nebyl nejmenší důvod k obavám. Všechny testy bez problému. Kolotoč začal ihned po porodu.
Tady je náš příběh.

Ahoj, mé jméno je MAXIM a chtěl bych všem přiblížit ve stručnosti svoji dosavadní pouť životem.

Nedávno tu psala Ilča, jak jí ukradli světla z auta pro invalidy.... U nás jsou ještě ohleduplnější občané. Vozím svoje dvě postižené holčičky na rehabilitaci pravidelně dvakrát týdně a pravidelně tedy stává naše auto na stejném místě pro invalidy. Naše auto není v ČR zrovna nejběžnější, a právě asi proto se někdo rozhodl, že si pořídí těžko sehnatelné šrouby na kola velice levně. Bylo snadné si na nás díky pravidelnosti počíhat, a pak jen počkat, až za námi zaklapnou dveře a jde se na věc!

dobry den jsem mama dvojčat zuzanky a jaromirka 8,5let jaja mě před rokem onemocněl epilepsii myoklonickymi absencemi,a když mě letos řekla doktorka smiřte se stim že mate postižene ditě moc jsem plakala, a taky dodala že v budoucnu je možna operce mozku , nechapal jsem proč když eeg, ct mozku nic neprokazalo snad dřivejši vyboje či zachvaty ktere byli natočeny před par měsici, dvojčata se narodili 37 tydnu, docela dobrou porodni vahou , 2860g, a 2680g. všechno se mě převratilo dnem vzhuru , neustale kontroly zmeni prašku apod. už letos jsme byli min 12x v Brně v memocnici,2x v Praze na karově 2. nejhorši pro mě jsou ty poplatky za leky ktere se neustale bud měni a nebo snižuji , nebo regulačni poplatky.muže mě nějaka maminka napsat taky svuj přiběh pokud je na tom podobně .

Hurá, hurá, hurá , samé dobré zprávy, dnes nám přiznali ZTP/P, to je první dobrá zpráva, čekali jsme na ni od července - úřady, však to všichni znáte. Druhá dobrá zpráva je, že nám dnes z Otto Bocu přivezli kočárek, už jsme ho zajeli a máme z něj radost, pojišťovna bezproblému proplatila a zbytek máme žádost na nadaci, kde rozhodnou v listopadu, tak uvidíme. A ta třetí nejlepší je, že Adámek opět nezklamal, začíná se plazit a má potřebu na čtyři. Jsem moc šťastná, že se začal pohybovat z místa.